Zpravodajské služby v případě útočníků z Paříže a Bruselu selhaly

Podle zveřejněných interních zpráv a dokumentů mohly francouzské i belgické zpravodajské služby strůjce útoků z Paříže z 13. listopadu 2015 a z Bruselu z 22. března 2016 i jejich komplice zatknout hned několikrát, ale dle těchto důkazů zcela promarnily své příležitosti.

Zpravodajské služby obou států navíc spolupracovaly na případu bombového útoku v Káhiře z léta 2015, což je navedlo na stopu belgického občana Farúka Ben Abbese. V jeho případě se zpravodajci domnívali, že již v minulosti vyhrožoval útokem proti pařížskému Bataclanu. Dobře známo jim bylo také Abbesovo napojení na několik z pozdějších pařížských útočníků, avšak navzdory přítomnosti silných důkazů byl Abbes propuštěn a deportován z Egypta zpět do Belgie. Po pařížských útocích byl zatčen v Toulouse, ale znovu byl propuštěn pro údajný nedostatek důkazů, přestože u něj bylo prokázáno napojení na Fabiena Claina, jehož hlas zněl z audionahrávky Islámského státu vyzdvihující pařížské útoky.

Hon na Salaha Abdesalama, jednoho ze strůjců pařížských útoků z 13. listopadu 2015, při kterých zemřelo 130 lidí, odkryl rozsáhlou džihádistickou síť v bruselské čtvrti Molenbeek. Výše zmíněné dokumenty ukazují, že i přes četné zátahy a zajištěné důkazy v rámci vedených vyšetřování nebyla většina osob spojených s pařížskými a bruselskými útočníky zatčena ani nijak perzekuována. Ačkoliv ve hře bylo zcela jistě hodně proměnných, mezery v činnosti zpravodajských služeb a bezpečnostních složek obecně jsou díky těmto dokumentům jasně patrné. Otázkou ovšem zůstává, zdali se tyto složky z těchto fatálních pochybení poučí a promítne se to do jejich budoucí aktivity.

O autorovi: Redakce ESJ

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace