Z tureckých lokálních voleb se stala strategická hra s vyhrocenou rétorikou

Za běžných podmínek jsou lokální volby důležité pouze pro místní obyvatele a jejich výsledek se nijak zásadně nedotýká národní politické stability. Tentokrát je ale v Turecku vše jinak. Do obecních voleb zbývá necelých čtrnáct dnů a v turecké politické aréně je již nyní nedýchatelno. Výsledky budou pravděpodobně pokračovat ve směru, který stanovily prezidentské a parlamentní volby 24. června 2018, kdy byl Recep Tayyip Erdoğan znovu zvolen prezidentem.

Na jedné straně stojí strana prezidenta Erdoğana Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) a Nacionálně činná strana (MHP), které tvoří koalici Lidová aliance. Tato aliance vznikla v roce 2017 před kontroverzním referendem a pokračovala i během prezidentských a parlamentních voleb v roce 2018. Jejím hlavní cílem je udržet Turecko v současném politickém režimu a podpořit prezidentský systém. Základní myšlenkou kampaně je „přežití Turecka“ a úspěšný boj proti nepřátelům a zahraničním vlivům.

 

Největším problémem opozice je nejednotnost jejich politického programu a definice budoucí společné vize.

 

Na druhé straně stojí Republikánská lidová strana (CHP) jako hlavní lídr opozice, kolem níž jsou shromážděny další protisystémové strany, jakými jsou kurdská Lidově demokratická strana (HDP) nebo nacionalistická Strana Dobra. Dohromady tvoří Národní alianci, jejímž hlavním cílem je oslabit jak Erdoğanovu moc, tak jeho stranu AKP jako dominantního lídra. Největším problémem opozice je nejednotnost jejich politického programu a definice budoucí společné vize.

Z cílů opozičních stran je jasně patrné, proč jsou volby pro Erdoğana tak důležité a proč vyvolaly tak velkou tenzi. Pokud by totiž volby v Istanbulu, Ankaře, Izmiru, Antalyi, Burse a dalších ekonomicky a strategicky významných městech vyhrála opozice, jeho postavení by bylo oslabeno. Výběr kandidátů vládnoucí strany byl tedy pro tato místa klíčový. Příkladem může být kandidát AKP pro Istanbul Binali Yıldırım, který byl v minulosti tureckým premiérem, ministrem dopravy, námořní dopravy a komunikace. Bohatá politická historie z něj činí silného kandidáta.

 

Pozice vládnoucí strany může být volbami oslabena a v dlouhodobé perspektivě by v Turecku mohly sekulární strany dostat opět více manévrovacího prostoru.

 

Turecko se v současné době potýká se spoustou ekonomických, politických a sociálních problémů, jakými jsou zvyšující se polarizace společnosti či bezpečnostní rizika v podobě terorismu. AKP se snaží od těchto palčivých záležitostí odvést pozornost nebo nabídnout krátkodobé řešení, o kterém se někteří domnívají, že potrvá pouze do voleb. Nejvhodnějším příkladem je současná potravinová krize. V důsledku rychle rostoucích cen potravin vláda zavedla speciální místa, kde lze nakoupit potraviny za nízké ceny. Tyto prodejny však ohrožují malé obchodníky, kteří nejsou schopni konkurovat.

I přes nejednotnost programu opozičních stran je pravděpodobné, že po volbách dojde k transformaci politické situace. V Turecku se vytvoří dvoustranný politický systém.  Zásadní úspěch či vítězství opozice však nelze očekávat. CHP kritizuje místní poměry, ale nenabízí žádná východiska. Kritika současné vlády je pochopitelně velmi důležitá pro společnost, ale strana jinak nenabízí žádné konkrétní kroky či opatření. CHP je tak vázána na směr, který určí svými činy vláda. Pokud opozice nezmění svůj program a strategii, nelze očekávat, že by v celonárodním měřítku získala více hlasů než AKP. I přesto ale od prezidentských voleb klesla podpora Erdoğanovy strany o několik procent a podle některých průzkumů je možné, že by volby v Ankaře mohla vyhrát CHP. I když budou vítězství ve volbách slavit s největší pravděpodobností kandidáti Lidové aliance, pozice vládnoucí strany může být oslabena a v dlouhodobé perspektivě by v Turecku mohly sekulární strany dostat opět více manévrovacího prostoru. Zřetelný návrat k sekularismu by se posléze pravděpodobně negativně projevil také na stále silnějších vztazích země s Íránem a potažmo i s Ruskem, které pomohla vybudovat zejména situace v Sýrii. Takový scénář by jistě přinesl úlevu západním spojencům Turecka a do jisté míry stabilizoval situaci uvnitř Severoatlantické aliance.

O autorovi: Agáta Paličková

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace