Vyjednávání Bělěhradu s Prištinou: Šance pro Rusko

  • Daniel Heler
  • 9.1.2019 08:03

Vyjednávání Bělehradu s Prištinou bylo z počátku relativně úspěšné. Jako příklad lze uvést klíčovou Bruselskou dohodu z jara 2013, která nastavila směr k normalizaci vztahů obou stran. Zdá se ale, že se tento Bruselem sponzorovaný dialog poslední dobou přeměňuje na dva na sobě nezávislé monology.

Hlavním důvodem slepé uličky ve vyjednávání se zdá být otázka kosovských Srbů a status severního Kosova, které je z většiny srbské.  Bělehrad sice projevil jistou ochotu ustoupit v některých důležitých otázkách, jakou je například integrace Srbskem vedených severokosovských bezpečnostních sil a justice do republiky Kosovo. Přesto nebylo dosaženo žádného skutečného pokroku při zavádění a integraci společenství obcí s většinově srbskými obyvateli. Ve skutečnosti je tento problém základním kamenem Bruselské dohody (2013), jelikož se ho přímo týká 6 z jejích 15 bodů. Ve své podstatě měla tato dohoda zaručit samosprávu pro kosovské Srby a jejich reprezentaci přímo v Prištině a Bělehradu. Výměnou za to měl Bělehrad de facto uznat kosovskou suverenitu.

Přestože bezpečnostní a justiční orgány severního Kosova byly formálně zapojeny do kosovského státu a Srbové žijící v regionu byli podporováni v účasti v obecních volbách (často i velmi nedemokratickým způsobem), většinový názor kosovských Albánců i politiků z Prištiny z podstaty odmítá výše zmíněnou povinnost ustanovení společenství srbských obcí v Kosovu. Tento problém dokonce vedl k rozsáhlým protestům a dlouhé politické krizi v Prištině, kde srbské slovo pro společenství („zajednica“) začalo být vnímáno jako symbol separatismu. Jednání měla také významný dopad na srbskou politickou scénu, která reflektuje současné geopolitické spory v polarizované Evropě.

Severní Kosovo

Diskuze o vzájemných vztazích dostala v létě loňského roku nový impuls. Srbský prezident Aleksandar Vučić a kosovský prezident Hashim Thaçi opatrně naznačili potenciální výměnu území mezi Srbskem a Kosovem. Tato představa pobouřila nejen místní vlastence, ale překazila také plány některých západních liberálů, například německé kancléřce Angele Merkelové, která usiluje o mnohoetnickou demokracii v Kosovu, tedy pravý opak nynějšího stavu. Kromě toho je Srby obývaný sever Kosova méně strategicky významným regionem oproti dopravnímu koridoru Preševského údolí, který spojuje Srbsko s jižním Balkánem a Egejským mořem. Kvůli těmto důvodům se zdá být výměna území nereálná.

V poslední době také roste zklamání mezi srbskými politiky. Vyjednávání vnímají jako hru, ve které nemůže Srbsko nic získat a je pouze nuceno k uznání Kosova jako nezávislého státu. Pravdou je, že tato představa zdaleka není daleko od reality. Na druhou stranu,  Kosovo je společně se svými západními spojenci v nynější situaci neschopné přimět Srbsko, aby oficiálně přijalo jeho nezávislost. Ve výsledku se jedná spíše o “vyjednávání pro vyjednávání”, ve kterém je důležitější forma než obsah a hlavním cílem je uspokojit požadavky Evropské unie. Zároveň se kosovští a srbští političtí představitelé soustředí na sbírání bodů u domácího publika, což je vidět na oboustranných provokacích, zadržení ministra Marka Djurice či události u Gazivodského jezera.

 

Jediný spojenec Srbska

Ponecháme-li stranou myšlenku tradičního spojenectví mezi pravoslavnými slovanskými bratry - Srby a Rusy, zásah NATO v roce 1999 v Jugoslávii a kosovské prohlášení nezávislosti roku 2008 představují důležité momenty pro ruskou zahraniční politiku vůči Západu a především Americe. Od těchto dvou událostí se Kreml soustředil na mnohem asertivnější zahraniční politiku, především ve svém širším sousedství.

Rusko dlouhodobě podporuje Srbsko a Srby žijící mimo svou rodnou zemi na různých mezinárodních fórech včetně Rady bezpečnosti OSN. Rusko bylo po dlouhou dobu jediným důležitým spojencem Srbska proti Západu a jeho snahám o kosovskou nezávislost. Kromě toho se profilovalo jako alternativa k neoliberálnímu globálnímu řádu diktovanému Západem. V případě Kosova se Rusko na rozdíl od EU či USA snaží Srbsku zajistit bezpečnost a územní integritu. Moskva také téměř kompletně ignoruje oficiální Prištinské instituce a trvá na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1244, což úspěšně dráždí nejen kosovské Albánce, ale i samotný Západ.

Touto politikou Rusko relativně jednoduše získává podporu od srbské populace a těch politických kruhů, které o euroatlantickou integraci nemají přílišný zájem. Vysoce postavení zastupitelé Ruska i Srbska problematiku Kosova pravidelně projednávají na vzájemných návštěvách a Rusko se při občasných incidentech nebojí dát jasně najevo svou podporu Bělehradu, především vůči kosovskému problému, a to včetně souhlasu s jakýmkoli řešením konfliktu, které straní Srbsku. Srbští úředníci na oplátku vytvořili zvláštní děkovný rituál, při kterém pravidelně děkují Rusku za jeho podporu při jakémkoliv shledání s jejich ruskými protějšky.

Zprávy o tomto strategickém přátelství se šíří mnoha způsoby, například Rusy financovanými médii (obzvláště populární je Sputnik), srbskými státními nebo napůl nezávislými televizními stanicemi či jinými mediálními platformami, politickými stranami nebo přímo mezi Srby, jejichž většina vidí kosovskou nezávislost a západní dominanci jako hrozbu. Všeobecně populární myšlenkou je, že Rusko společně s Čínou by mohlo nahradit Evropskou unii v ekonomických otázkách a Moskva by byla schopna zajistit bezpečnost Srbům žijícím ve své zemi i mimo ni. Rusko  má například již nyní víceúčelovou základnu strategicky se nacházející na jihu Srbska, blízko u hranic s Kosovem. Pokud ale pomineme oficiální stanoviska Kremlu, Srbsko i celý Balkán figurují v ruské zahraniční politické hře jen jako další z nástrojů, které může Rusko využít při jednání se Spojenými státy a Evropskou unií o vlivu v zemích bývalého Východního bloku.

 

Tato analýza byla napsána v rámci projektu "Western Balkans at the Crossroads: Assessing Non-Democratic External Influence Activities", který vede Prague Security Studies Institute. 

O autorovi: Daniel Heler

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace