„Volby“ na Donbase mírovému procesu nepomáhají

Nelegitimní volby na Donbase nepřekvapivě potvrdily vůdce samozvaných republik dosazených do funkcí ještě před volbami. Mírový proces utrpěl ránu, cesta k hlubšímu propojení s Ruskem je naopak volná.

V neděli 11. listopadu se  samozvané Doněcké lidové republice a Luhanské lidové republice na východě Ukrajiny konaly v pořadí již druhé „volby“. V žádném případě se však nejednalo o volby, které by naplňovaly standardy běžné pro demokratické země. Předcházelo jim zatýkání kritiků a absence reálné alternativy předurčila, že o vítězi bylo již dopředu rozhodnuto.

Obě republiky byly vyhlášeny proruskými aktivisty v dubnu 2014 v reakci na masové protesty zvané Euromajdan, které vedly k pádu proruského prezidenta Viktora Janukovyče. Krize vyeskalovala v ozbrojený konflikt, jenž si od jara 2014 vyžádal více než deset tisíc obětí. Intenzita bojů se od roku 2015 snížila, konflikt se nicméně dodnes nepodařilo ukončit a dochází k pravidelným přestřelkám. Existence samozvaných republik není mezinárodně uznána, a to ani Ruskou federací, bez jejíž zásadní podpory by území odtržená od Ukrajiny existovat nemohla.

V nedělních volbách byl hlavou Doněcké lidové republiky zvolen Denis Pušilin, který prozatímně zastával tutéž funkci poté, co jeho předchůdce Alexandr Zacharčenko přišel 31. srpna při atentátu o život. V čele luhanských separatistů zůstává Leonid Pasečnik, bývalý podplukovník ukrajinské tajné služby SBU a agent ruské tajné služby FSB v jedné osobě. Pasečnik po převratu v listopadu 2017 nahradil svrženého Igora Plotnického.

Konání nelegitimních voleb už dopředu jednoznačně odsoudili Kyjev, OBSE, EU i Spojené státy. Ministerstvo zahraničních věcí ČR označilo organizaci voleb za zásadní narušení ukrajinské svrchovanosti a zároveň vyjádřilo podporu Ukrajině v jejím úsilí o sbližování s EU a NATO. V neděli se ke kritikům ve stejném duchu přidala na svých webových stránkách také Severoatlantická aliance.

 

"Počiny, jako jsou (byť nelegitimní) volby, fakticky oddělují republiky od ukrajinského státu a otevírají cestu hospodářskému i mocenskému srůstání s ruským protektorem."

 

Pořádání jakýchkoli voleb, které nejsou v souladu s ukrajinským právem, je nelegální a v přímém rozporu s tzv. Druhou minskou dohodou o příměří na východě Ukrajiny, vyjednanou v únoru 2015 německou kancléřkou Angelou Merkelovou, tehdejším francouzským prezidentem Françoisem Hollandem, ruským prezidentem Vladimirem Putinem a ukrajinským prezidentem Petrem Porošenkem. Finální verzi nakonec podepsali zástupci OBSE, Ukrajiny, Ruska a za separatistické oblasti jejich tehdejší vůdci Alexandr Zacharčenko a Igor Plotnickij. Druhá minská dohoda stanovuje, že o podobě místních voleb bude rozhodnuto jen na základě platné ukrajinské legislativy a až poté, co budou z dotčeného území oběma stranami odsunuty všechny těžké zbraně s cílem vytvořit zóny bezpečnosti. Žádný takový odsun uskutečněn nebyl, naopak, Speciální monitorovací mise OBSE jen od srpna tohoto roku odhalila několik transportů vojenských zbraní včetně protiletadlového kanónu z Ruska do okupovaných oblastí. Je pravděpodobné, že separatisté 27. října touto technikou sestřelili dron OBSE, který jejich činnost monitoroval.

Obě samozvané republiky v Donbasu dnes fungují jako de facto státy. Mají své obyvatelstvo, území (i přesto, že hranice nejsou ustálené) i institucionální struktury. Právě takové počiny, jako jsou (byť nelegitimní) volby, fakticky oddělují republiky od ukrajinského státu a otevírají cestu hospodářskému i mocenskému srůstání s ruským protektorem. Postup proti Minským dohodám vypovídá o sebejisté pozici separatistických skupin a jejich odhodlání v konfliktu pokračovat. Do doby, než Ukrajina vyřeší problém se separatisty a získá kontrolu nad územím a hranicemi po celé jejich délce, je její integrace do EU a NATO vyloučená. Velmi podobný postup se Kremlu nakonec osvědčil v rusko-gruzínské válce v roce 2008, na jejímž konci se od Gruzie oddělily provincie Abcházie a Jižní Osetie. Problematická hranice a ruská přítomnost v odtržených oblastech je i tam významnou překážkou pro členství v NATO, o které Gruzie dlouhodobě usiluje. Strategický cíl izolace bývalých sovětských republik a zamezení jejich integrace do západních struktur se tak Kremlu daří naplňovat.

O autorovi: Petr Fena

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace