Visegrád pokračuje v boji proti EU

  • Petr Boháček
  • 19.12.2017 21:32

Spor o reformu migrační politiky Evropské unie se nadále točí kolem stejné problematiky – povinných kvót na přerozdělování migrantů. Navzdory výraznému nárůstu politického vlivu zemí visegrádské čtyřky skupina nadále odmítá přijmout jakékoliv podobné mechanismy z politických důvodů. Je ale načase, aby V4 začala brát evropskou politiku seriózně.

Diskuse o migraci a tzv. Dublinu IV, tedy reformě společného evropského azylového systému, se za poslední dva roky podstatně změnila a země visegrádské čtyřky v tom hrály zásadní roli. Důraz je nyní kladen především na ochranu vnějších hranic EU a zlepšení kontroly a prověřování žadatelů o azyl. To jsou také první dva hlavní balíčky navrhované reformy. Západní země, které v minulosti požadovaly humánnější přístup a solidaritu ze strany V4, tak delegovaly odpovědnosti za řešení migrace zemím s pochybnou reputací ochrany lidských práv, ozbrojeným milicím a organizovaným zločineckým skupinám ve válkou zmítané Libyi.

Dohoda na reformě panuje v oblasti zřizování hotspotů, podpory rozvoje afrických zemí jako je Libye, Čad a Niger nebo boje s pašeráky lidí. Neshoda přetrvává na třetím balíčku, který řeší mimořádné krizové situace, kdy nespočet předvídatelných či nepředvídatelných důvodů může spustit další migrační vlnu. Podle nového návrhu, v případě, že by se migrace stala nekontrolovatelnou a překročila určitý limit, pak by všechny země EU měly pomoct nejvíce postiženým zemím tím, že přijmou proporčně vypočítaný počet migrantů. V4 to samozřejmě odmítá.

 

Podstatou sporu není migrace, ale politika

 

Podstatou sporu není migrace, ale politika. Podle Lisabonské smlouvy o azylové politice rozhoduje kvalifikovaná většina v Radě pro spravedlnost a vnitřní věci (SVV), složené z ministrů vnitra. Pod tlakem V4 ale EU přesunula toto rozhodnutí na úroveň Evropské rady ve snaze najít konsenzus. Prezident Rady Donald Tusk dokonce otevřeně kritizoval kvóty jako rozdělující EU a požaduje jednomyslnost. Mechanismy, založené na kompenzaci za každého přijatého uprchlíka oscilující mezi částkami od 6 000 do 200 000 EUR za osobu a s možností nahrazení určitého počtu přemístěných migrantů za vyslání příslušníků pohraniční stráže do Itálie nebo Řecka, byly opakovaně odmítnuty. Česká republika, která přijala 12 uprchlíků, mohla snadno zabránit nedávno zahájenému přestupkovému řízení kvůli odmítnutí předchozího přerozdělovacího mechanismu tím, že by nabídla volná místa pro migranty podobně jako Slovensko, které přijalo jen 16 běženců a vyhnulo se soudnímu řízení. Praha tak neučinila. Podle agentury Frontex počet migrantů výrazně klesl z 1 822 177 v roce 2015 na 511 371 v roce 2016 a na 186 500 od ledna do listopadu 2017, což je o 62 % méně než v předchozím roce. Migrace skutečně není tím hlavním problémem.

Spor leží v jádru boje východní Evropy o větší sílu a hlas v Bruselu. Vzhledem k počtu ústupků a posunu v debatě o migraci byla V4 velmi úspěšná. Pokud by však opustila současnou konfrontační politiku, mohla by okamžitě ztratit svou nově získanou páku, která přinesla politický kapitál.

Tato nová síla ale přišla v neobvyklých podobách. Přišla jako politický pat, který nemá řešení. Přišla na úkor podnícení euroskepticismu v zemích V4. Je také postavena na strachu a populismu. Neschopnost politiků formulovat a vysvětlovat nepopulární politická rozhodnutí a absence zodpovědnosti jim ponechává omezené možnosti, jak situaci řešit. Z dob komunismu si velmi dobře pamatují na sílu strachu ve společnosti. Podněcování strachu z migrantů jim dobře poslouží a je mnohem snazší politickou volbou. Otázkou zůstává, jestli opravdu podněcují euroskepticismus a extremismus nebo tak hrdinsky brání posilování radikálních pravicových stran. Vzestup české krajně pravicové SPD nebo maďarského Fideszu ukazuje, že tomu tak spíše není. Proč volit slabší kopii, když můžete mít originál?

 

Boj s EU je dobrou domácí taktikou, ale nikoliv strategií

 

Načasování na dosažení konsenzu není úplně ideální. Volby v Maďarsku v roce 2018, možnost dalších voleb v České republice, ztráta moci vládnoucích sociálních demokratů na Slovensku a rozsáhlý spor mezi Polskem a Evropskou unií dělají dohodu na azylové reformě před příštím summitem Rady v červnu 2018 nepravděpodobnou.

Boj s EU je dobrou domácí taktikou, ale ne strategií. Polsko se připravuje na spuštění článku 7 Evropskou komisí kvůli své silně kritizované a kontroverzní soudní reformě. Varšava se ale nebojí pozastavení hlasovacích práv podle článku, spíše se vládnoucí strana Práva a spravedlnost snaží využít situaci pro konsolidaci domácí podpory a kritiky vůči EU. Zatímco Češi by údajně Polsko v hlasování o článku 7 nepodpořili, Maďaři svého klíčového spojence téměř jistě podpoří a účinně tak zablokují jeho spuštění, které vyžaduje jednomyslnost.

Volby do Evropského parlamentu v květnu 2019 představují jasný časový limit pro řešení tohoto problému. Předsednictví Evropské rady rozhodne o postupu v hlasování o azylové reformě. Pokud během šestiměsíčního předsednictví v roce 2018 nedosáhne konsenzu Bulharsko, země, která schválila předchozí kvóty, agenda spadne do klína Rakousku, které předsedá v druhé polovině 2018. Nový rakouský kancléř Sebastian Kurz by tak podle svých slov jako hlavní téma předsednictví zvolil migraci. Kurz odmítl povinné kvóty, ale pouze jako argument, že je třeba zaměřit se především na ochranu vnějších hranic. Na tom také panuje v EU jasná shoda. V minulosti si Kurz ale také stěžoval, že břemeno migrace bylo nerovnoměrně rozloženo mezi členské státy. Rakouské předsednictví by tak mohlo mnohé změnit a získat například často opakovanou podporu vlád České republiky a Slovenska na úkor více euroskeptického Maďarska a Polska.

 

Je na čtyřech postkomunistických zemích Visegrádu, aby udělaly nějaký konstruktivní krok pokud chtějí brát Evropu vážně

 

EU otevřela mnoho front, kde se snaží pro nalezení konsenzu. Mezi ně také můžeme počítat otevřenou kritiku prezidenta Rady Donalda Tuska. Evropa ale stále čeká na to, aby V4 nabídla efektivní alternativu kvótám a solidaritu. Slib V4 poskytnout 35 milionů EUR pro svěřenecký fondu pro Afriku za účelem řešení migrace na hranicích EU není symbolem solidarity, je to čistě jen spoluúčast na druhém balíčku navrhované reformy Dublin IV. Mnoho zemí naznačilo, že pokud nebude dosaženo konsenzu, rozhodne se o reformě kvalifikovanou většinou na zasedání Rady ministrů vnitra – skupina V4 by tak byla znovu přehlasována. To by bylo pro podporu EU v těchto zemích nesmírně škodlivé. Vlády V4 se na vlně euroskepticismu nemohou nést bez přímých důsledků – ty pak mohou přijít třeba ve formě referenda o vystoupení z EU. Cena by to byla nevypočitatelná. Nyní je na čtyřech postkomunistických zemích Visegrádu, aby udělaly nějaký konstruktivní krok, pokud chtějí brát Evropu vážně.

O autorovi: Petr Boháček

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace