Ruský plynovod TurkStream čelí mnoha překážkám

Široký geopolitický a energetický kontext stavby ruského plynovodu TurkStream

Krátce po zrušení projektu South Stream byl oznámen záměr Gazpromu postavit plynovod TurkStream, který by dovážel ruský plyn do Evropy přes Turecko. Podobně jako jeho předchůdce by tak pomohl Rusku obejít Ukrajinu, a zbavit ji tak role důležité tranzitní země pro ruský zemní plyn. Turecko by se naopak dostalo do pozice významného uzlu pro energie, nicméně by patrně vzrostla jeho závisost na Rusku. V Evropě pak projekt vzbuzuje stejné obavy z ohrožení energetické bezpečnosti jako zrušený South Stream. Z toho důvodu je zatím značně nejisté, zda bude ruský plán uskutečněn.

Evropská unie je dlouhodobě znepokojena vysokou měrou závislosti na ruském zemním plynu, zejména ve střední a východní Evropě. Po pádu projektu South Stream se jedná o novou možnost upevnění pozice Ruska jako hlavního dovozce do těchto oblastí, což je z bezpečnostního hlediska problematické. Moskva využívá zemní plyn k posílení politického vlivu, což dokázaly i krize z let 2006 a 2009. Nevraživost EU vůči Gazpromu dále zesílila po vypuknutí krize na Ukrajině, momentálně společnost žaluje za zneužívání postavení na trzích, kde má dominantní podíl.

V posledních letech se Brusel snaží omezit dominantní postavení Moskvy, a je tedy otázkou, zda povolí stavbu TurkStreamu za podmínek akceptovatelných pro Gazprom. Zejména tzv. Třetí energetický balíček, který vyžaduje poskytnutí části kapacity nových plynovodů konkurenci, je pro společnost těžko přijatelný. Dosažení výjimky je pak vzhledem ke stávajícím vztahům mezi Moskvou a Bruselem jen málo pravděpodobné. Uvnitř EU jsou všK státy, které by výjimku patrně podporovaly. Patří mezi ně Maďarsko, Rakousko či Řecko. Projekt je tak další příležitostí pro Rusko, jak testovat jednotu EU.

Pro Moskvu se jedná patrně o poslední možnost, jak obejít Ukrajinu jižní cestou, což ji staví do složité vyjednávací pozice. Výstavba plynovodu je důležitá pro udržení stávajícího ruského podílu na evropském trhu se zemním plynem, a zároveň i pro ruskou ekonomiku, která je na vývozu fosilních paliv závislá. Při vyjednávání s Ankarou tak je Rusko ve slabší pozici, jelikož na rozdíl od svého protějšku nemá jinou alternativu. To také vedlo k odložení plánování plynovodu kvůli neschopnosti obou stran dohodnout se na stavebních detailech a zlevněných dodávkách pro Turecko.

Vladimír Putin a Recep Tayyip Erdogan se v prosinci 2014 dohodli na stavbě plynovodu (copyright profimedia.cz)

Foto: Vladimír Putin a Recep Tayyip Erdogan se v prosinci 2014 dohodli na stavbě plynovodu (copyright profimedia.cz)

Z Turecka by se do budoucna mohl stát důležitý tranzitní uzel pro zemní plyn, od čehož si země také slibuje upevnění pozice regionální mocnosti. Turecko je navíc závislé na dovozu této suroviny, a pokud dojde k plánované výstavbě plynovodu, Istanbul patrně získá od Ruska slevu na dodávky. Avšak už nyní závislost Turecka na ruském plynu přesahuje 50 %, a její další navyšování tak bude z dlouhodobého pohledu problematické. To však nic nemění na tom, že pokud chce vláda Recepa Erdogana udržet růst ekonomiky, bude muset zvýšit současné dodávky energie.

Jasným poraženým v případě realizace projektu by byla Ukrajina. Pokud by ztratila pozici důležité tranzitní země, byla by Rusku vydána na milost, co se týká jeho dodávek zemního plynu. Na druhou stranu se od začátku stávající krize země aktivně snaží svou závislost na ruském plynu snížit. EU se navíc zavázala zahrnout Ukrajinu v jakémkoliv budoucím jednotném trhu s energiemi, což by znamenalo ochranu před vlivem Moskvy.

I když by byl nový plynovod pro Rusko výhodný geopoliticky, je otázkou, zda by byl ekonomicky životaschopný. Podle místopředsedy Evropské komise pro energetickou unii Maroše Šefčoviče je plánovaných 63 miliard kubických metrů ročně více, než je v regionu potřeba. Šefčovič zároveň odmítl varování Gazpromu, že v roce 2019 bude zemní plyn, dříve doručovaný přes Ukrajinu, proudit na řecko-tureckou hranici.

Doposud neexistuje závazná smlouva o výstavbě TurkStreamu, a je vysoce nejisté, zda dojde k jejímu uzavření. Přes odhodlání Gazpromu obejít Ukrajinu a prosadit stavbu nového plynovodu bude jeho úspěch záviset na postoji EU. Ten vzhledem ke stávajícím rozepřím s Moskvou není příliš přátelský. Pokud odpůrci zvítězí a Brusel TurkStream odmítne, Gazprom zřejmě bude muset obnovit dohodu o tranzitu s Ukrajinou, která vyprší v roce 2019. Ve hře je také rozšíření kapacity plynovodu Nord Stream, to se ale potká s podobnými překážkami jako TurkStream.

O autorovi: Tereza Krásová

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace