Turecko má nejvíce vězněných novinářů na světě. Na místní cenzuru doplácí i ti zahraniční

Pozice tureckých médií je žalostná. Jejich obsah je utvářen propagandou a kontrolován stávajícím režimem. Zatýkání novinářů je běžným jevem. Na scéně se však objevují exilová média vedená elitními novináři, kterým se podařilo uprchnout před represemi. Nesvoboda tureckého tisku ovlivňuje jak zahraniční dění, tak cizí novináře. Je Turecko odstrašujícím příkladem toho, k čemu v posledních letech spěje i Evropa samotná?

Dva němečtí novináři byli nuceni 10. března opustit Turecko, jelikož jejich tiskové akreditace pro rok 2019 nebyly bez jakéhokoliv bližšího vysvětlení obnoveny. Jednalo se o dlouhodobé korespondenty, kteří informovali německou společnost o dění v Turecku. Zdaleka se nejedná o ojedinělý případ, tlak na zahraniční média a novináře se ze strany státu zvyšuje. Turecko se systematicky snaží odstranit nezávislé zahraniční mediální pokrytí země. Na tiskovou akreditaci pro Turecko stále čeká dalších 40 zahraničních novinářů.

Turecko je nejen státem s nejvyšším počtem uvězněných novinářů na světě, ale i jednou ze zemí s nejvíce ohroženou svobodou projevu a svobodou sdělovacích prostředků. Podle reportu Platformy pro podporu žurnalistiky a bezpečnosti novinářů (která spadá pod Radu Evropy) bylo k poslednímu prosincovému dni 2018 v tureckém vězení 110 novinářů.

 

Turecko mimo jiné využívá zatykače Interpolu proti exilovým novinářům.

 

Od pokusu o převrat v červenci 2016 bylo kvůli své publikační činnosti zatčeno více než 200 novinářů. Novináři se setkávají s fyzickými útoky a hrozbami. Vše je cenzurováno a kontrolováno vládnoucí stranou, která uzavírá či sama přebírá soukromá média. V zemi je znemožněn přístup na více než 100 000 webových stránek, mezi něž patří i Wikipedia.org.

Soudní procesy s novináři se vyznačují hrubým porušováním svobody projevu a práva na spravedlivý soudní proces. Novináři jsou většinou stíháni za podněcování k terorismu, obvinění ze špionáže a dalších „zločinů proti státu“. Turecko mimo jiné využívá zatykače Interpolu proti exilovým novinářům.

Navzdory všem výše zmíněným problémům, kterým turečtí novináři čelí, jsme svědci zrodu nových mediálních platforem. Jsou jimi exilová média, která představují silný nástroj pro boj s represivní vládou. Jednou z výrazných postav exilových médií je Can Dündar, který byl v roce 2015 zatčen poté, co zveřejnil článek o turecké tajné službě prodávající zbraně do Sýrie. Podílí se na tvorbě obsahu blogu Committee to Protect Journalists a je zakladatelem informačního portálu Özgürüz. V Berlíně spolupracuje také s investigativní žurnalistickou organizací CORRECT!V.

 

Země se však pod tuhým Erdoğanovým režimem Západu stále více vzdaluje a hraje důležitou roli pro okolní státy na Blízkém východě.

 

Další podobnou platformou je stránka Medyascope, která kromě článků produkuje také živé vysílání. V turečtině vysílá rovněž kanál Artı TV. Další podobnou platformou je 140Journos, která byla založena istanbulským studentem Engin Onderem, jenž se rozhodl jít proti obsahu mainstreamových médií. Cílem exilových médií je dát hlas těm, kteří jej nemají nebo nemůžou být viděni.

Cenzura, omezení a svoboda projevu v Turecku se dotýká i nás, jelikož je Turecko jedním z nejbližších evropských sousedů a zároveň členem NATO. Země se však pod tuhým Erdoğanovým režimem Západu stále více vzdaluje a hraje důležitou roli pro okolní státy na Blízkém východě, kde je Erdoğan naopak považován za nejlepšího vůdce Turecka od dob Atatürka. Propaganda pod taktovkou Erdoğana je nebezpečná pro vztah mezi EU a Tureckem, jelikož vládnoucí strana v médiích vytváří zcela zkreslený obraz o realitě. Odlišně je prezentováno například jednání o přistoupení Turecka do EU či situace na Kypru. Ukázkovým příkladem je také střelba na Novém Zélandu, z níž Erdoğan použil video v lokální volební kampani a ve svých komentářích k této události  pro média se snažil vyvolat v obyvatelích strach. Kritizoval evropská média o chybném prezentování celé události a varoval Turky, potažmo muslimy žijící v Evropě, před nebezpečím, které jim ze Západu hrozí.

O autorovi: Agáta Paličková

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace