Turecko na cestě k občanské válce

Sebevražedné atentáty dramaticky zhoršily bezpečnostní situaci v zemi

V sobotu 10. října zazněly Ankarou dva výbuchy, které po sobě dle oficiálních údajů zanechaly 97 mrtvých a okolo 500 zraněných. Cílem byl pochod proti dlouhotrvajícímu násilí mezi vládou a Kurdskou stranou pracujících (PKK). Jedná se o nejkrvavější teroristický útok na tureckém území v celé jeho historii, jehož obětí jsou hlavně Kurdové a prolevicoví aktivisté. Kvůli tomuto bombovému útoku zrušila vládní Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) i prokurdská Lidová demokratická strana (HDP) své předvolební akce. Dle vládních zdrojů si boje s kurdskými vzbouřenci od konce příměří 24. 7. 2015 vyžádaly k 29. září smrt více než 1700 rebelů a 150 příslušníků bezpečnostních složek. Situace je velmi vyhrocená – události podobné těm v Ankaře mohou rozdmýchat dlouhodobý ozbrojený konflikt, který Turecko sužoval s přestávkami mezi lety 1984 a 2013.

Současný stav je výsledkem dlouhodobě nepříznivé situace Kurdů v Turecku, která trvá již od založení Turecké republiky v roce 1923. Kurdská populace v samotném Turecku čítá okolo 15 milionů obyvatel, kteří se koncentrují převážně ve východní a jihovýchodní části Turecka u hranic se Sýrií, Irákem a Íránem. Kurdové, přezdívaní jako největší národ na světě bez vlastního státu, požadují větší autonomii v rámci Turecka či samostatnost. Hlavní postavou v boji za práva Kurdů je Abdullah Öcalan, jenž v roce 1978 založil PKK. Ta byla původně založena na ideologii marxismu-leninismu, a ačkoliv se sám Öcalan od tohoto světonázoru po svém zatčení v roce 1999 odklonil, PKK stále bývá v médiích nesprávně označována za komunistickou. Nicméně PKK nadále zůstává levicovou stranou se silným antikapitalistickým akcentem a orientací na soběstačné komunity. Jejich ideologie a hlavně teroristické aktivity, které si od počátku konfliktu vyžádaly přes 40 000 životů, je dostaly v roce 1997 na americký seznam zahraničních teroristických organizací.

Soudobá vyhrocená situace v tureckém Kurdistánu má dvě provázané roviny – vnitropolitickou a zahraničněpolitickou. Na domácí půdě ztratila pravicová AKP prezidenta Erdogana v červnových všeobecných volbách svoji většinu. Od té doby se AKP nepodařilo ustanovit koalici, a proto prezident Erdogan vyhlásil nové volby na 1. 11. 2015, které jsou v ohrožení kvůli vážné bezpečnostní situaci v zemi. Ta se velmi zhoršila 20. 7. 2015, kdy došlo k sebevražednému útoku na prolevicové demonstraci v Suruc blízko hranic se Sýrií. Při útoku, ke kterému se přihlásil Islámský stát (IS), zemřelo 33 osob a 104 jich bylo zraněno. Levicová HDP ale obvinila vládu, že bez její pomoci by k takovémuto neštěstí nedošlo. Dva dny poté došlo k vraždě dvou tureckých policistů vykonané členy PKK. Velmi podobně HDP komentovala i atentáty v Ankaře, kdy nařknula vládu, že incidentu nezabránila.

Ihned po útoku se rozjela vlna zatýkání, kdy byli zadrženi příznivci a členové IS i PKK.  Takové počínání ze strany státu se setkalo v kurdských oblastech s velikým odporem a denně se konaly demonstrace i útoky na státní představitele, což roztočilo spirálu násilí. V některých městech (například Cizre) byla v reakci na pokračující represe vůči PKK vyhlášena samospráva, staví se barikády a hloubí se příkopy. Centrální vláda se takovémuto jednání brání – vyhlásila zákaz vycházení a objevily se výpadky dodávek vody a elektřiny. Vzrůstající násilí na obou stranách posiluje protikurdské nálady ve společnosti, z čehož chtějí těžit pravicové strany v čele s AKP. Prezident Erdogan doufá, že konzervativní a nacionalističtí voliči se v nadcházejících volbách přikloní zpět na jejich stranu, což by jim vrátilo převahu v parlamentu a možnost změnit ústavu a posílit prezidentské pravomoci (je potřeba dvoutřetinové většiny k prosazení takového návrhu).

Zahraničněpolitická rovina, která ovlivňuje dnešní vyhrocenou situaci, souvisí s bojem proti IS. Turecko využilo současného stavu v regionu a do přímé konfrontace s IS se příliš nehnalo – Ankara doufala, že bojovníci IS se střetnou s Kurdy a dojde k vzájemnému oslabení obou protivníků. Tento postup se ukázal z pohledu Turecka jako kontraproduktivní, protože vedl k posílení kurdských pozic s pomocí amerických náletů. Také se ukázalo, že kurdští bojovníci jsou jedinou silou dlouhodobě schopnou odolávat IS. Ankara přehodnotila svoji nechuť k aktivnímu zapojení se do bojů proti IS a 24. července zahájila bombardování pozic Islámského státu. Zároveň ale Turecko začalo útočit na pozice PKK na jihovýchodě země – počet útoků na PKK ve výsledku několikanásobně překonal počet útoků na IS. Turecko se také snaží prosadit svoji vizi bezpečné a bezletové zóny na severu Sýrie blízko města Aleppo, odkud by s pomocí svých spojenců vyhnalo IS, a poté by zde zřídilo uprchlické tábory. Tento plán by zaprvé pomohl uprchlické krizi (Syřani by zůstali v táborech na území vlastního státu), zadruhé by to posunulo frontu bojů s IS dále od tureckých hranic a zatřetí by došlo k rozdělení kurdské sféry vlivu, protože Turecko se obává spojení syrské PYD (Sjednocená demokratická strana) s tureckou PKK a vzniku celistvého kurdského území.

Kurdská otázka je nyní v Turecku nejžhavějším tématem. V posledních několika měsících došlo k řadě incidentů, které rozdělují tureckou společnost a rozdmýchávají protikurdský sentiment. Současná situace je velmi nestabilní, a pokud nedojde k uklidnění situace, Turecko se může opět vrátit do stavu ozbrojeného konfliktu s kurdskými rebely. To by při probíhající uprchlické krizi a bojích proti IS byl další krok k destabilizaci celého regionu.

 Titulní fotografie: dům poničený po střetech mezi armádou a Kurdy ve městě Silvan (copyright profimedia.cz)

 

 

 

O autorovi: Jan Faltys

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace