Trnitá cesta Evropy k energetické unii

  • Tereza Krásová
  • 18.1.2016 12:58

Energetická unie by mohla posílit energetickou bezpečnost EU, avšak není jisté, zda existuje dostatek politické odvahy a vůle ji přijmout v takové podobě, která to dovolí

Energetická bezpečnost Evropské unie se v současné době potýká s mnohými výzvami, pro které neexistuje jednoduché řešení. Musí čelit závislosti na plynu z Ruska, které se ho nebojí využít jako politický nástroj, potřebuje bezpečně a co nejlevněji zredukovat emise CO2, a některé členské státy by navíc rády snížily vysoké ceny za energie. Přestože tyto problémy mohou v některých případech vyžadovat protichůdná opatření, všechny tři by mohly být řešeny lepším propojením mezi jednotlivými státy a zavedením jednotného trhu s energiemi. 

Jednotný trh s energiemi je dlouhodobě jedním z hlavních cílů Evropské unie, ale jeho uskutečňování doteď postupovalo jen velice pomalu. Míra propojenosti mezi jednotlivými členskými státy je malá a v posledních letech téměř nerostla. Termín dokončení jednotného trhu s energiemi, stanovený na rok 2014, vypršel, aniž by unie byla blízko jeho dosažení. Nyní se však zdá, že se Brusel hodlá zasadit o průlom v této oblasti. Samotná energetická unie je projekt, na jehož počátku stojí článek tehdejšího polského premiéra Donalda Tuska, dnes prezidenta Evropské rady, z dubna roku 2014, který volal zejména po společném vyjednávání ceny ruského zemního plynu. Ačkoliv EU přijala energetickou unii za svou, finální návrh tento bod neobsahuje i přesto, že cílí na zvyšování energetické bezpečnosti. Mezi další body patří propojení sítí a trhů, zvyšování energetické úspornosti a snaha o omezení emisí. Zároveň by měla energetická unie pomoci zvýšit investice do výzkumu. Jako v ostatních oblastech evropské politiky, i zde však bude potřeba najít konsenzus mezi jednotlivými členskými státy, jejichž různé pohledy na energetiku se navzájem liší. 

Donald Tusk, prezident Evropské rady, na jednání o energetické unii, Rusku a Řecku (copyright profimedia.cz)

Hlavním bodem původního Tuskova návrhu bylo ukončit stávající praxi, kdy se ceny plynu stanovují v bilaterálních dohodách s Gazpromem, a jejímž výsledkem jsou politicky motivované rozdíly v cenách pro jednotlivé státy. Místo toho návrh původně počítal s vyjednáním jednotné ceny pro celou Evropskou unii, což by jí dalo velice silnou vyjednávací pozici. To však nevyhovuje Německu a Evropské komisi, podle nichž by takový postup mohl poškodit obchodní tajemství jednotlivých firem. Nicméně větší propojení a výstavba plynovodů či terminálů LNG by pomohla zvýšit energetickou bezpečnost všech zemí, včetně České republiky. Je však třeba poznamenat, že česká vláda polský návrh uvítala, nicméně spolu s Velkou Británií v minulosti volala po ponechání energetických otázek výhradně v rozhodovací pravomoci jednotlivých států.

Samotný návrh předvídá nevoli jednotlivých států vzdát se rozhodování o vlastním energetickém mixu. Zatím se tedy soustřeďuje spíše na koordinaci mezi jednotlivými zeměmi. Větší propojení mezi zeměmi zároveň může mít velice pozitivní dopad na energetickou bezpečnost. Konkrétní legislativní návrhy budou předloženy až v roce 2016, nicméně již v současné době lze pozorovat snahu o vybudování nových plynovodů a elektrických vedení mezi členskými státy. Například byla zahájena stavba podzemní elektrické sítě mezi Itálií a Francií a plánuje se zhotovení plynovodu mezi Polskem a pobaltskými státy, který má snížit jejich izolovanost.

V této chvíli je těžké předvídat, zda návrh projde a v jaké podobě. Evropská unie momentálně čelí celé řadě dalších výzev i mimo energetiku a je otázkou, zda nalezne dostatek sil a politického konsenzu nutného k prosazení energetické unie, která bude víc než prázdným byrokratickým nástrojem. Navíc panují neshody o tom, na jaké problémy by se měla unie zaměřit. Zatímco zejména západoevropské státy usilují o důraz na environmentální otázky, střední a východní Evropa je povětšinou mnohem více znepokojena závislostí na ruském plynu. Zejména Polsko odmítá provést výraznější změny ve svém energetickém mixu, který spoléhá z velké části na uhlí. Na druhou stranu větší míra propojenosti by mohla pomoci zvýšit energetickou bezpečnost jednotlivých zemí včetně České republiky, a v ideálním případě i snížit ceny energie. Energetická unie by mohla být silným celkem, který by měl mnohem lepší pozici na trhu než samotné státy, a který by hladšímu průběhu energetické transformace. Nicméně zda se tak skutečně stane, závisí na přístupu jednotlivých států a jejich vůli přijímat kompromisy.

Foto 1: Maroš Šefčovič, místopředseda Evropské komise a komisař pro energetickou unii (copyright profimedia.cz)

Foto 2: Donald Tusk, prezident Evropské rady, na jednání o energetické unii, Rusku a Řecku (copyight profimedia.cz)

O autorovi: Tereza Krásová

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace