Těžba lithia je šance. ČR ale zatím neukázala, že by takové příležitosti uměla využít

  • Adéla Denková, Euractiv.cz
  • 12.9.2017 18:00

V krušnohorském Cínovci se podle posledních odhadů nachází šest procent světových zásob lithia, kovu, který se využívá na stavbu baterií. Jak stát toto nerostné bohatství využije a jak se mu podaří zajistit přínos těžby pro domácí ekonomiku, bude zásadním úkolem pro nadcházející vlády. Jak toho může Česká republika využít? Kdy u nás začnou jezdit elektromobily a jak si EU stojí ve srovnání s Čínou, pokud jde o čistou energetiku? Přečtěte si rozhovor portálu Euractiv.cz s Janem Fouskem.

Nový trend rozvoje akumulace může být příležitostí pro stát, který může přilákat nové investory. Vidíte tam nějakou příležitost?

Pro zahraniční i české investory by to [těžba lithia] bylo velké lákadlo k rozjetí výroby nebo jejímu přesunu blíž ke Krušným horám. Pomohlo by to samozřejmě i regionu zatíženému nezaměstnaností. Čeští politici však v minulosti neukázali, že by uměli chytit příležitost za pačesy a investory náležitě nalákat. Takže se obávám, že o vstupu zahraničních investorů jen rádi mluvíme, ale ve výsledku se pak v okolních zemích staví daleko víc. Byla by škoda, kdyby to tak dopadlo i tentokrát.

Ministerstvo průmyslu mluví o tom, že ideální scénář by zahrnoval výrobu konečných produktů, a to nejlépe výrobu elektromobilů, což by vzhledem k české průmyslové tradici dávalo smysl. V Česku ale zatím elektromobilita moc „nejede“. Kdy podle Vás začne být normální pořizovat si auta na elektřinu?

Elektromobilitu velmi podporuji a myslím si, že stojí na prahu velkého rozvoje. Ale aby měla smysl, je potřeba splnit několik podmínek. Za prvé by měla být poháněna energií z obnovitelných zdrojů. Světlem na konci tunelu je decentrální obnovitelná energetika, kdy budete mít na střeše solární panely, v domě baterii a bude se vám tam nabíjet elektromobil. Baterka i elektromobil budou moci být v ideálním případě využity provozovatelem přenosové nebo distribuční soustavy jako aktivní prvek sítě, kdy člověk za předem daných podmínek umožní ČEPSu sáhnout si třeba na 50 kilowatthodin z jeho 100kilowatthodinové Tesly. To už samozřejmě souvisí s chytrými sítěmi. K tomu se ještě přidává aspekt pohodlí, protože nabíjení dnes trvá kolem 30 minut, a to ještě jen na Superchargeru. To samozřejmě snižuje komfort, protože někde musíte čekat.

Klíčová je samozřejmě také cena. Když se podívám na elektromobil, jehož dojezd nelimituje moje potřeby a který by mě nelimitoval ani výkonově, dostávám se zatím jedině k Tesle, a ta stojí tři miliony korun. Kdybych si chtěl koupit malinký Nissan Leaf nebo Renault Zoe, tak ho sice seženu třeba za 350 tisíc, ale budu mít dojezd 150 nebo 200 kilometrů. Kdybych chtěl 400 kilometrů a například alespoň klimatizaci, dostanu se na 800 tisíc. Za to už si koupím nový Superb. I to se doufám brzy změní. Naděje ve mně vzbuzují zejména proklamace i známých evropských automobilek o tom, že v horizontu dvou až tří let začnou sériově vyrábět elektromobily, navíc údajně s dojezdem minimálně 400 kilometrů. Na to se opravdu těším.

Celý rozhovor si můžete přečíst na stránkách Euractiv.cz

O autorovi: Adéla Denková, Euractiv.cz

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace