Technologické slabiny Evropě nedovolují zaujmout globální roli

  • Mihai Turcanu & Petr Boháček

Vědecký pokrok a technologické inovace byly vždy základními předpoklady pro hospodářský a vojenský rozvoj světových mocností. Pokud jde o obranu, Evropskou unii drží zpět její slabiny v oblasti technologií a její technologický průmysl tak stále více zaostává nejen za americkými, ale i východoasijskými konkurenty.

Průmyslové revoluce a pro ně charakteristický technologický vývoj přinesly obrovské bohatství a vojenskou sílu, která umožnila nejprve Británii a poté sjednocenému Německu, aby převzaly vedoucí úlohu světové vojenské mocnosti. Takové posuny ukazují, jak důležitý je technologický pokrok pro udržení konkurenceschopnosti na mezinárodní scéně. Digitální revoluce, která začala mezi lety 1950 až 1970 v USA, vycházela z obranného výzkumu. Není pochyb o tom, že mezi Evropou a USA od počátku existovala technologická propast. Zatímco americký HDP tvořil zhruba polovinu celosvětového HDP, potenciál poloviny Evropy byl omezen sovětskými centralizovanými ekonomikami a její druhá polovina byla v otázce své rekonstrukce a růstu po 2. světové válce silně závislá na USA. Toto opoždění Evropy přetrvávalo a po skončení studené války se ukázalo, že slabost evropských výrobců ICT je hlavní příčinou slabého růstu produktivity – pouhých 0,7 % ročně ve srovnání s 1,4 % v USA. Od počátku roku 2000 pak data ukazují, že odstranění této mezery bude problematické vzhledem k tomu,  že technologická stagnace Evropy nebyla způsobena pouze omezenějšími zdroji vydávanými na výzkum a vývoj (R&D). Co se týče podílu HDP vynaloženého na výzkum a vývoj, část evropských zemí nebyla tak daleko za USA, což ale znamenalo, že tyto zdroje byly v Evropě očividně často využívány méně efektivně než za oceánem.

Stejný problém přetrvává i dnes, i přestože výdaje na výzkum a vývoj v EU v roce 2016 dosáhly v průměru 2,03 % unijního HDP, zatímco v roce 2006 to bylo jen 1,76 %. V tomto ohledu ale EU stále překonávají její největší technologičtí konkurenti: USA (2,8%), Čína (2,1%) a také Jižní Korea a Japonsko.

 
Výdaje na výzkum a rozvoj vyjádřen v procentech HDP v roce 2016.

V konkrétních částkách (vyjádřeno v miliardách dolarů, PPP) se odhaduje, že výdaje EU na výzkum a vývoj v roce 2015 činily přibližně 346 miliard dolarů, což ji staví za USA s 463 miliardami a Čínu s 377 miliardami.

 
Výdaje na výzkum a rozvoj vyjádřen v miliardách USD v roce 2015.

I přes nárůst výdajů na výzkum a vývoj v Evropě se tedy mezera mezi ní a  Spojenými státy jen prohloubila. EU také začala zaostávat oproti Číně a jiným konkurentům. Například podle Světové organizace duševního vlastnictví bylo 38 % světových žádostí o patent v roce 2015 podáno v Číně. USA zaujaly druhé místo s 20,4 %, zatímco podíl Evropského patentového úřadu činil pouze 5,5 %. V roce 2016 v množství žádostí o patent v oblasti ICT taktéž kategoricky dominovaly USA a východoasijské země.

 
Podíl žádostí o patenty Světové organizace duševního vlastnictví v roce 2015.

Pokud se podíváme na způsob, jak podniky v EU využívají příležitostí, které jim nabízí internet a technologie nové generace, je zřejmé, že Unii chybí udržitelná strategie pro výzkum a vývoj a existuje zde obecná neefektivita. Z třiceti nejvýznamnějších světových dot-com společností – tj. společností, které ke svému podnikání využívají internet – jsou pouze čtyři evropské, žádná z nich přitom není umístěna na prvních 14 místech. Podle seznamu časopisu Fortune je situace podobná co se týče startupů s hodnotou převyšující miliardu dolarů (tzn. unicorn společnosti). Britská studie z roku 2015 dospěla k závěru, že společná hodnota všech unicorn společností v Evropě činí přibližně 120 miliard dolarů. Pro srovnání: hodnota tržní kapitalizace společnosti Amazon je 634 miliard dolarů. Digitální sektor EU bude navíc brzy ovlivněn brexitem, ve Spojeném království má totiž sídlo mnoho významných technologických společností s celkovou hodnotou téměř 50 miliard dolarů, například ASOS, Global Switch nebo Delivero. Zakladatelé více než 30 % technologických podniků v EU sídlí ve Velké Británii, která také ve Zprávě Světového ekonomického fóra o globální konkurenceschopnosti v letech 2017 a 2018, konkrétně v oblasti „technologické připravenosti a sofistikovanosti podnikatelského sektoru“, zaujala 8. místo.


Deset největších internetových firem podle příjmů a tržní kapitalizace v roce 2016.

 

Stejně tak na základě zpráv o příjmech a tržní kapitalizaci víme, že mezi 15 největšími světovými ICT společnostmi, kam se řadí například Apple, Google, Microsoft, Sony, Samsung, Foxconn, Dell nebo Intel, nejsou žádné firmy z EU. Evropané jsou zvyklí na chytré telefony, notebooky, tablety, ale také SSD, CPU a mikroprocesory, které se ale nevyrábějí v Evropě. V oblasti softwaru se podařilo získat podíl na trhu pouze firmám SAP z Německa a Amadeus ze Španělska, jinak je tento trh ovládán americkými společnostmi jako jsou Microsoft, Symantec, Oracle nebo Vmware. Společnosti Tenacet, Baidu nebo Alibaba z Číny jsou pak považovány za rostoucí soupeře amerického Google nebo Amazonu a čínská komunikační platforma Weibo v počtu průměrných uživatelů za měsíc překonává Twitter.

 

Růst Číny a jeho problematizace
EU stále více zaostává nejen ve srovnání s USA, ale také s Čínou, která byla až donedávna pouze zanedbatelným hráčem v oblasti špičkových technologií. Čína vyniká nejen v produkci sofistikovaného hardwaru, za velkým čínským firewallem také prosperují obří internetové podniky, které vytvářejí globální trendy a mají obrovský fluidizační dopad na současnou digitální éru.

 

Čínská hospodářská a bezpečnostní politika je již dlouho založena na získávání zahraničních technologií.

 

Tento vývoj je důsledkem čínské hospodářské a bezpečnostní politiky, která je již dlouho založena na tom, že Čína různými prostředky získává zahraniční technologie, aby překonala svou zaostalost po „století ponížení“ a ochromující maoistické kulturní revoluci. Vládní program z roku 1986, nazvaný 863, se zaměřil na spolupráci čínských polostátních společností se zahraničními technologickými firmami v rámci společných podniků za účelem získání požadovaného know-how. Čínská počítačová špionáž zaměřená na západní soukromé technologické společnosti, která například využívá toho, že americký soukromý sektor není považován za kritickou národní infrastrukturu a tedy nevyužívá stejné bezpečnostní standardy, byla označena za největší transfer bohatství. V historii, ušetřila Pekingu 25 let výzkumu. Oproti tomu Spojené státy jen v roce 2010 stála dle odhadů asi 1 % jejich HDP. Čína nyní shromáždila dostatečné know-how, aby mohla nadále být v oblasti technologií o krok napřed před Západem. Na rozdíl od otevřených evropských nebo amerických trhů v Číně nesmí zahraniční společnosti investovat ve více než šedesáti strategických odvětvích, včetně oblasti energetiky, telekomunikací nebo médií. Tento protekcionismus je pro Západ nevýhodou, na což opakovaně poukazuje Donald Trump. To může mít vojenské a geopolitické důsledky.


Základní příčiny technologického opoždění EU
Vybrat základní příčiny negativních evropských trendů je komplikované. Jednou z nich je fakt, že EU je stále velmi heterogenní. Při pohledu na výdaje na výzkum a vývoj máme na jedné straně Finsko, které na výzkum a vývoj vydává 3,2 % svého HDP, přičemž většina z toho pochází z podniků. Na druhém konci je pak Rumunsko s výdaji okolo 1,6 miliardy dolarů, tedy jen 0,4 % HDP, z čehož většina pochází od vlády. Zároveň stále existuje jazyková bariéra rozdělující EU na vnitrostátní trhy. Rigidní pracovní předpisy (jako například ve Francii nebo v Německu) navíc odhánějí venture kapitalisty operující v Evropě, z nichž je čtvrtina jsou Američanů a mnoho dalších pochází z Asie. Další důležitou věcí je, že podle amerických pozorovatelů je v Evropě věda sice v silné pozici, existuje zde ale kultura podporující spíše teoretickou a laboratorní práci než inženýrství. USA také utrácejí 32 % na jednoho středoškoláka a 2,6krát více na vysokoškoláka. EU má celkově více absolventů v oblastech vědy a techniky než USA -–1 097 000 v roce 2015, oproti 742 000 v USA v roce 2014, ale méně než Čína s 1,65 miliony v roce 2014. To by mohlo být ukazatelem toho, že navzdory působivým statistikám by vzdělávací strategie na úrovni EU, stejně a působivé a dobře financované programy v oblasti výzkumu a inovací, jako je například Horizon 2020, nemusely splňovat své stanovené cíle. To se již stalo v minulosti v případě předchozího velkého desetiletého programu pro financování vzdělávacích a výzkumných iniciativ – Lisabon 2010.

 

Evropa musí přehodnotit svůj postoj k výzkumu a inovacím v oblasti obrany.

 

Jak ukázala zkušenost Spojench států, existuje velký potenciál pro inovace v obranném výzkumu. Společnosti jako DARPA, RAND a další vojenské think-tanky v USA vedly vývoj vojenských technologií a byly základem pro rozvoj Silicon Valley a digitálního průmyslu obecně. V Izraeli, který je světovým lídrem ve výdajích na výzkum a vývoj se 4,25 % svého HDP, vojenský, vědecký a technologický růst a rozvoj, dále přerůstá do inovativní ekonomiky, kde velké IT, softwarové a další digitální společnosti staví na izraelské armádě. Evropa musí přehodnotit svůj postoj k obrannému výzkumu a inovacím, aby mohla posílit svůj upadající technologický průmysl. Iniciativy, jako je Evropský obranný akční plán (EDAP), vycházející z Evropského obranného fondu (EDF) a Evropské obranné agentury (EDA), jsou krokem správným směrem. Evropský rozvojový fond do roku 2020 poskytne výzkumným projektům v oblasti obrany až 90 milionů euro a poté dalších 500 milionů euro. V rámci jeho možností, tedy Programu vývoje evropského obranného průmyslu, bude od roku 2020 na společné evropské obranné projekty poskytnuto 5 miliard euro. Tento údaj sice vypadá dobře, pokud ho porovnáme s 35 miliardami euro, které investují všechny členské státy EU mimo Spojeného království, stále ale nesnižuje rozdíl ve výdajích na výzkum a vývoj oproti Číně ani Spojeným státům.

Evropa potřebuje masivní technologické investice
Pro EU je zaostávání v oblasti technologického pokroku překážkou jejích snah stát se globální mocí. Příjmy, které američtí a asijští technologičtí giganti v Evropě vytvářejí, posilují roli těchto států jako globálních vůdců v oblasti technologií, stejně jako jejich obranné schopnosti. To pro Evropu vytváří bezpečnostní slabinu, protože se stává závislou na zahraničních technologiích v kritické infrastruktuře a armádě. To, proč USA zakázaly vládním agenturám kupovat cokoli od Huawei, čínské síťové společnosti, není bezdůvodné. Internetové unicorn firmy nebo společnosti s novými inovativními technologiemi mění celé trhy, průmyslová odvětví a společnosti, ale Evropa se na tom nijak nepodílí a nechává tak za sebou i své obranné kapacity a odolnost. Kromě toho musí EU držet krok s technologickými inovacemi, z nichž některé mají nebo budou mít kapacitu dvojího užití. Přestože EU poprvé formulovala jako hlavní cíl své zahraniční politiky dosažení „ strategické autonomie“ (ať už to znamená cokoli), v současnosti neexistuje „ autonomie“ bez technologie. Autoritativní Čína se blíží USA ,co se týče pozice technologické velmoci, a zanechává EU za sebou. Koordinované, celoevropské a masivní investice do technologií jsou proto předpokladem pro globální úlohu a strategickou autonomii EU.

O autorovi: Mihai Turcanu & Petr Boháček

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace