Svoboda médií ve střední Evropě klesá

  • Bogdan Ivascu
  • 26.11.2018 08:37

V zemích Visegrádské skupiny se už nejedná pouze o sarkastické poznámky vlivných politiků, které by znepokojovaly tamější média. Svoboda médií se snižuje napříč celým regionem. Nezávislá média jsou čím dál více omezována nejrůznějšími právními ustanoveními, stále častěji se nachází ve vlastnictví několika vlivných osob a jejich novináři se dokonce stávají terčem obtěžování či útoků. Jak daleko tenhle znepokojivý trend dojde?

Zlé narážky a cynismus

24. října 2018 pronesl prezident České republiky, Miloš Zeman, další ze svých cynických poznámek na účet novinářů: „Miluju novináře, proto pro ně možná dnes večer uspořádám speciální banket na velvyslanectví Saúdské Arábie“, narážeje na vraždu Džamála Chášukdžího na saúdskoarabském konzulátu v Istanbulu.

Poznámky českého prezidenta představují ale jen zlomek problému současného mediálního prostředí v zemích Visegrádu. Mezi další patří zvyšující se právní restrikce médií, čím dál větší obavy novinářů o vlastní bezpečí a svobodu projevu a rostoucí oligarchická kontrola nad velkou částí mediální sféry, odrážející jak politické, tak ekonomické zájmy.

Rostoucí právní omezení

Prvním faktorem, který ovlivňuje svobodu médií obzvláště v  Polsku a Maďarsku, je narůstající síť právních omezení. Polsko před několika lety převedlo kontrolu veřejnoprávních médií z kontrolního orgánu na ministerstvo financí, které může také jmenovat ředitele veřejnoprávních televizních a rádiových stanic. Podle nevládní neziskové organizace Freedom House kvůli tomuto opatření jen do dubna roku 2016 rezignovalo nebo bylo propuštěno přes 140 zaměstnanců veřejnoprávních médií. Polsko následně přijalo další legislativní ustanovení, která kontrolu nad veřejnoprávními médii utužila natolik, že v roce 2017 organizace Reportéři bez hranic označila polskou veřejnoprávní televizi za de facto hlásnou troubu tamější vlády. Již v roce 2016 se Polsko přitom propadlo ve světovém indexu svobody tisku Reportérů bez hranic o 29 pozic.

V Maďarsku má trend zvyšování státní kontroly nad veřejnoprávními médii dlouhou historii. Status veřejnoprávních médií se výrazně zhoršil kvůli legislativním změnám přijatým Orbánovou vládou, zejména v letech 2010 a 2015. Tamějšímu mediálnímu trhu proto dnes dominují média, která straní Orbánovi a jeho vládní straně Fidesz.

Mezi další způsoby vyvíjení nátlaku na tamější novináře patří také nejrůznější ekonomické nástroje. Od roku 2015 je v Maďarsku výrazně omezen samotný přístup k informacím, jelikož si veřejné instituce mohou žádat o značné finanční částky za pouhé zveřejnění požadovaných dat. Dalším nástrojem se také stalo zdanění médií. V roce 2014 přijala vláda nový daňový zákon, který jasně znevýhodnil dosavadní jedničku na trhu RTL Klub, který byl k Orbánovi kritický. Kvůli mezinárodnímu tlaku a zásahu Evropské komise byl ale tento zákon nakonec změněn.  

Zatímco Česká republika i Slovensko mají dle Freedom House stále relativně svobodná média, polská jsou za "částečně svobodná" označována od roku 2017, maďarská pak již od roku 2012.

Média v rukou mocných

Dalším významným faktorem, který negativně ovlivňuje mediální prostředí v regionu a snižuje kvalitu zdejších médií, je takzvaná oligarchizace. Penta investments a J&T na Slovensku, Andrej Babiš v České republice (někdy přezdívaný „Babisconi“ podle italského mediálního oligarchy Silvia Berlusconiho) a Lajos Simicska v Maďarsku (nahrazen Andy Vajnem a Lórinczem Mészarosem poté, co u Viktora Orbána ztratil důvěru) jsou jen příkladem vlivných osobností a firem, které dominují médiím v zemích Visegrádu. Oligarchizace médií přitom přispívá ke snižování kvality tisku, jelikož zmenšuje prostor pro objektivní investigativní žurnalistiku. Ve zprávě z roku 2016 si Freedom House například všiml snížení kvality a hloubky zpravodajství v českých médiích a zároveň nárůstu zpráv založených na zdrojích z druhé ruky. Dle zprávy také dnes existuje jen málo médií, která si mohou dovolit financovat rozsáhlejší projekty.  

Zastrašování a útoky proti novinářům

Hlavní organizace monitorující svobodu médií se zatím shodují, že fyzické útoky na profesionální novináře zůstávají vzácné. Když ale mají vlivní politici či podnikatelé pocit, že jsou jejich zájmy v ohrožení, není takový scénář vyloučen. Nejvýraznějším příkladem tohoto fenoménu je vražda novináře Jána Kuciaka, která v únoru 2018 otřásla Slovenskem. Kuciak před svou smrtí pátral po souvislostech mezi italskou mafií a levicově-populistickou stranou Smer-SD Roberta Fica. Na začátku listopadu na následky útoku kyselinou zemřela také ukrajinská aktivistka Kateryna Handzyukova, která byla známá svou kritikou policejní korupce. Ukrajina sice není součástí Visegrádské čtyřky, její politická kultura ovšem není od té středoevropské daleko, především když se mnozí politici Visegrádu nebojí čerpat inspiraci za východní hranicí EU.

Obzvláště znepokojivým trendem se také stává postupné smývání rozdílů mezi rétorikou politického mainstreamu a krajně pravicových hnutí. Orbánova strana Fidesz v Maďarsku například často přebírá program krajně pravicového Jobbiku, a tak je čím dál obtížnější tyto strany odlišit.

V regionu se tak postupně rozšiřuje široká škála nástrojů, které snižují nezávislost médií, od rostoucího státního vlivu po ekonomická omezení. Přestože jsou fyzické útoky na novináře stále ještě ojedinělé, atmosféra v regionu přispívá k zastrašování všech, kteří se snaží o autentickou investigativní žurnalistickou práci, obzvláště když se ani nejvlivnější politické osobnosti nezdráhají novináře nanejvýš kontroverzním způsobem kritizovat.

Miloš Zeman, Robert Fico a Andrej Babiš již nejsou okrajovými osobnostmi politické sféry, které by “rozumná většina” mohla považovat za nepodstatné výjimky. V roce 2018 stanuly tyto kontroverzní osobnosti na vrcholu politické pyramidy v regionu.

O autorovi: Bogdan Ivascu

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace