Strategická důležitost Kaliningradu pro Rusko

  • Vojtěch Andrš
  • 5.8.2016 00:09

Kaliningradská exkláva umožňuje Rusku přiblížit vojenskou infrastrukturu blíže Evropě. Může být však tato oblast zároveň potenciálním zdrojem problémů pro vládu prezidenta Putina?

Na konci června tohoto roku pronikly do médií zprávy, že Rusko během tří let do oblasti Kaliningradu natrvalo přesune raketový systém Iskander, schopný nést jaderné hlavice. Tímto krokem by se naplnily hrozby, které se datují už od roku 2008. Přesun raket by ještě více zvýšil význam Kaliningradské oblasti jako důležitého strategického bodu Ruska v Evropě. Zvláštní geografická pozice oblasti přináší Rusku dlouhodobě určité strategické výhody v rámci jeho soupeření s NATO, teoreticky však může přinést i potenciální problémy.

Mobilní raketový systém Iskander dokáže nést jaderné hlavice a umí vyslat rakety do vzdálenosti až 500 km. V minulosti už Rusko několikrát pohrozilo, že tuto zbraň v Kalingradě trvale umístí, a to jako odpověď na budování ochranného raketového štítu NATO ve východní Evropě. Iskander byl v oblasti zatím nasazen pouze dočasně v rámci nečekaných cvičení ruské armády v prosinci 2014 a březnu 2015. Blízkost Kaliningradu ke středovýchodní Evropě pochopitelně snižuje vzdálenost raket od budovaných obranných systémů NATO.

Kromě toho Kaliningrad přináší Rusku důležitý přístav Baltijsk. Jde o jediný ruský přístav v Baltském moři, který v zimě nezamrzá, a je tudíž hlavním přístavem baltské flotily. Z přístavu je vedena celá řada operací v Baltském moři. Kromě přístavu se v oblasti nacházejí také dvě letecké základny, jejichž letouny taktéž působí nad Baltem.

Dalším plusem je radar typu Voroněž nacházející se poblíž města Pioněrskij, který byl naplno spuštěn v roce 2014. Radar může svou funkci plnit lépe než radar umístěný o 400 km dále na východ. Celkově je kaliningradský radar schopen monitorovat objekty ve vzdálenosti až 6 000 kilometrů. Jeho hlavními úkoly je monitorování letectva NATO a zejména obrana proti protiraketovým systémům NATO, které jsou v posledních letech budovány ve východní Evropě. Radar je chráněn protileteckými systémy S-300 a S-400. 

Oblast Kaliningradu je kromě Baltu obklopena dvěma státy – Litvou a Polskem. Přestože obchod s těmito státy je pro Kaliningrad spíše zanedbatelný (v roce 2014 šlo dohromady o zhruba 7 % z celkového zahraničního obchodu), jedná se o důležité tranzitní země – do Kaliningradu odsud proudí plyn a také velká část zboží. Lze tedy říci, že osud Kaliningradu částečně závisí na vůli těchto dvou států, které ale nemají s Ruskem zejména v poslední době nejlepší vztahy. Doposud ani jedna ze zemí neblokovala ruský tranzit přes své území, nicméně to do budoucna nelze zároveň zcela vyloučit, pokud bude napětí v oblasti stoupat. Litva už podobným krokem pohrozila v roce 2013 v reakci na to, že Rusko blokovalo její export.

Geografická poloha Kaliningradu může mít také vliv na lokální politickou situaci. Místní občané nevyhnutelně přicházejí do styku s životem ve dvou okolních zemích. Doposud také mohou krátkodobě bez víz cestovat do příhraničních měst Polska. Tím pádem mohou dobře vidět politické, a zejména ekonomické rozdíly mezi životem v Rusku a v EU. Ekonomické rozdíly se ještě zvýšily po zavedení sankcí proti Rusku, a v Kaliningradě obzvlášť, neboť tato oblast významně těží ze zahraničního obchodu.

Kromě toho, že je Kaliningrad blízko státům EU, je také vzdálen a oddělen od Ruska, což může vést k oslabení identifikace občanů se zbytkem Ruska, a dále například k požadavkům na větší autonomii. Na druhou stranu, drtivá většina obyvatel oblasti jsou etničtí Rusové, a proto nějaké pokusy o separatismus jsou v krátkodobém horizontu nepravděpodobné. Přesto má Kaliningrad teoreticky určitý potenciál stát se problematickým regionem, kde může růst nespokojenost s vládou prezidenta Putina a jeho soukmenovců.

V posledních letech došlo k rozsáhlejším protivládním demonstracím pouze na přelomu roku 2009 až 2010, kdy se v hlavním městě oblasti sešlo až 12 tisíc lidí. Hlavními tématy těchto protestů byla špatná ekonomická situace regionu a kritika vládnoucí strany Jednotné Rusko. Od té doby se podobné demonstrace neopakovaly. V parlamentních volbách z roku 2011 v Kaliningradské oblasti získalo Jednotné Rusko 37,1 procent hlasů, následované druhými komunisty z 25,5 procenty. V samotném městě Kaliningradě však Jednotné Rusko získalo pouze 21 procent a komunisté 31. Komunistická strana po volbách obviňovala Jednotné Rusko, že výsledky mimo hlavní město oblasti byly zfalšovány i kvůli tomu, že zde neprobíhala tak přísná kontrola. V následujících prezidentských volbách 2012 prezident Putin získal v Kaliningradské oblasti 52,55 procent hlasů, méně hlasů získal už pouze v Moskvě (46 %). V posledních volbách, které v Kaliningradě proběhly, tedy volbách gubernátora v září 2015, však zvítězil Nikolaj Cukanov z Jednotného Ruska s více než 70 % hlasů.

Zatím se tedy Kaliningrad žádným velkým střediskem nesouhlasu s vládnoucí elitou nestal, pokud se ale v oblasti nadále bude zhoršovat ekonomická situace, může dojít k demonstracím jako v roce 2009 a 2010, případně k odchodům kaliningradských občanů do zahraničí. O tom, jak se zde situace dále vyvine, mohou napovědět parlamentní volby v září 2016.

Hlavním rozdílem mezi zmíněnými výhodami a nevýhodami je to, že nevýhody jsou spíše potenciální, kdežto výhody zcela reálné a aktuální. Přístav, letecké základny a radar jsou na místě. Raketové systémy Iskander, které znepokojují NATO ze všeho nejvíce, sem dost možná budou brzy přesunuty. Kaliningrad tak i kvůli tomu zatím zůstává výhodným strategickým bodem současného „putinovského“ Ruska ve východní Evropě, přestože do budoucna se situace může stát méně příznivou.

O autorovi: Vojtěch Andrš

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace