Srbský vojenský průmysl ovlivňuje nejen Balkán

  • Daniel Heler
  • 30.1.2019 08:25

Rostoucí vojenský průmysl znamená pro Srbsko nejen zdroj příjmů, ale také potenciál pro vylepšení strategické pozice na Balkáně. Na druhou stranu ale vytváří hrozbu regionálního závodu ve zbrojení.

Přestože Srbsko od roku 2007 vytrvale zachovává vojenskou neutralitu, nezastavilo ho to od rozsáhlé spolupráce jak s Ruskem, tak s NATO a EU, podílí se na mezinárodních vojenských cvičení a mírových misích v zahraničí. Těchto akcí se účastní intenzívněji po boku NATO či členských států EU než Ruska. I přesto jsou však USA a NATO stále mezi Srby vnímány jako hrozba a nevítaný společník, zatímco Rusko jako přátelská síla.

To se netýká jen samotného Srbska, ale i srbských komunit v Bosně (Republika Srpska) a v dalších bývalých jugoslávských státech, například v Černé Hoře.

 

Pokud jde o cvičení a mise, spolupracuje Srbská armáda intenzivněji s NATO a členskými státy EU než s Ruskem.

 

Srbský obranný průmysl v současnosti vzkvétá a prochází významnou modernizací. Bělehrad svou vojenskou sílu zvyšuje především díky spolupráci s Ruskem, což má nevyhnutelný geopolitický význam na Balkáně i mimo něj. Obranný průmysl ročně generuje přes 500 milionů eur a tvoří výraznou část celkového rozpočtu Srbska. Je složen ze zhruba 200 společností a výzkumných ústavů a zaměstnává přes 10 000 lidí. Vyrábí všechny možné druhy zbraní s výjimkou špičkové výzbroje, jakou jsou nadzvukové letouny, rakety dlouhého doletu a námořní lodě.

Srbsko také nedávno učinilo kroky k uvolnění legislativy omezující vojenský průmysl, zahraniční investoři tak nyní mohou vlastnit až 49 % podílu v srbských zbrojních firmách. Do státní pokladny putuje významná část příjmů ze státem vlastněných podniků, především z firmy s monopolem na obchod s vojenskou technikou Yugoimport-SDPR. Tento příliv peněz v posledních letech nadále stoupá, také kvůli nárůstu ozbrojených konfliktů ve světě.

Problémem je, že některé dosud nemodernizované společnosti nejsou ziskové a pro zemi představují finanční zátěž. Pokud se Srbsko chce znovu stát důležitou součástí celosvětového obchodu se zbraněmi, potřebuje přístup k novým technologiím a modernímu řízení, více investic a poptávku z rozvinutějších zemí.

 

Pokud jde o vývoz, je Rusko na mezinárodním trhu spíše konkurentem než partnerem Srbska

 

Přestože se objevují zprávy o možné kooperaci s Ruskem na nejrůznějších projektech včetně modernizace zastaralých tanků a obrněných vozidel, od roku 2012 se mezi státy neuskutečnila žádná významná spolupráce. Navíc jsou obě země v této oblasti na mezinárodním trhu spíše konkurenty než partnery, což je dáno především identičností  technologicky méně náročných výrobků, které obě strany produkují.

Západní zbrojní podniky, které jsou z většiny pod přímou či nepřímou státní kontrolou, by mohly srbskému obrannému průmyslu poskytnout finanční podporu a efektivní know-how. Rusko může za své nynější ekonomické situace nabídnout pouze technologickou pomoc.

Otázkou je, proč by Rusko mělo chtít Srbsku s obnovou zbrojního průmyslu a s rozšiřováním jeho vlivu na mezinárodním trhu pomoci. Pokud by se takto rozhodlo, bylo by to nejspíše součástí rozsáhlejší dohody, která by zahrnovala ústupky Bělehradu v důležitých geopolitických záležitostech v zájmu Moskvy. Spolupráce v omezeném měřítku by mohla fungovat ve formě společných projektů s cílem modernizace srbské armády.  

Na scéně se zároveň objevují noví hráči. Čína by Srbsku potenciálně mohla zaručit nejen technologický pokrok a finanční kapitál, ale především příležitost vývozu na obrovský čínský trh. Totéž platí pro možné investory ze zemí Perského zálivu.

 

Nebezpečí regionálních závodů ve zbrojení

Srbská 40 tisícová armáda je momentálně postavena na zastaralých jugoslávských a sovětských zbraních a vybavení. Naléhavě proto potřebuje nakoupit novou techniku a modernizovat výzbroj.  

Kromě vnitrostátních dodavatelů se právě projednává dohoda o vojensko-technické spolupráci s Ruskem. Tato dohoda pro Srbsko mimo jiné znamená nákup 10 zastaralých víceúčelových letounů MIG-29 (některé věnované Běloruskem), 30 tanků T-72C a 30 obrněných vozidel BRDM-2, helikoptéry typu MI-17 a možná i typu MI-35 a transportní letouny 26 Antonov An-26. Srbská vláda toto vybavení plánuje koupit za velmi příznivou cenu i přes to, že jeho následná modernizace bude výrazně náročnější.  

Vojenské vybavení ze Západu, které se skládá především z lehkých zbraní a vozidel, tvoří v srbské armádě výrazně menší podíl.

V případě, že se regionální konflikty budou nadále stupňovat a Západ se svými spojenci v postjugoslávských regionech bude pro Srbsko hrozbou, uvažuje se také o akvizicích protivzdušné obrany z Ruska, například proslulého systému S-300. Tento návrh je silně podporován nacionalistickými politiky, kteří se proti Západu dlouhodobě vymezují, především vlivnými členy vládnoucích stran Srbské progresivní strany a Socialistické strany Srbska.

 

Očekávaná modernizace srbské vojenské síly může v regionu vyvolat nebezpečný závod ve zbrojení

 

Očekávané zvýšení srbské vojenské síly, nejen v oblasti letectva a letecké obrany, spolu s podobným vývojem v Chorvatsku a dalších balkánských zemích, může vyvolat nebezpečný regionální závod ve zbrojení. To by následně mohlo ohrozit bezpečnostní situaci v celé Evropě.

Republika srbská (jedna z autonomních entit v Bosně) pod vedením Milorada Dodika také usiluje o vyzbrojení své vlastní policejní složky. Některé zprávy nadto říkají, že se snaží obnovit i vojenské síly, původně uznané Daytonskou mírovou dohodou, která v roce 1995 ukončila válku v Bosně.

Prozatím tato entita, usilující o větší nezávislost, úspěšně dosahuje pokroků v militarizaci policejních sil. Nedávno od srbské firmy Zastava obdržela 2 500 útočných pušek. V otázkách bezpečnosti udržuje Republika srbská blízké vztahy jak se Srbskem, tak s Ruskem. Její policejní jednotky prochází výcvikem u ruských důstojníků a intenzivní spolupráce probíhá i v oblasti boje proti terorismu a vnitřní bezpečnosti.

Z geopolitického hlediska by srbské ambice udržovat si svoji neutralitu, společně s výměnou vybavení, vylepšením ozbrojených sil a posílením vývozu zbraní, mohly vylepšit pozici země nejen v regionu, ale i ve vztahu k Západu a Rusku. S ohledem na aktuální politický vývoj v bývalé Jugoslávii není divu, že chce Srbsko své postavení ve vojenské sféře upevnit. Rostoucí příjmy z vývozu zbraní (i do některých velmi problematických zemí) navíc představují důležitý komponent srbské ekonomiky a jsou zásadní pro celkovou pozici země v regionu.

O autorovi: Daniel Heler

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace