Směrnice, která (ne)může změnit internet

Na začátku příštího roku může být schválena směrnice Evropské unie o autorském právu na jednotném digitálním trhu. Nutnost společné evropské úpravy aktualizující autorskoprávní ochranu tak, aby odpovídala současnosti, je zřejmá. Jak má taková úprava vypadat ale vyvolává vášně na obou frontách debaty.

Návrh směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu, který byl 12. září schválen Evropským parlamentem a nyní se o něm diskutuje v rámci trialogu Evropské komise, Evropského parlamentu a Rady Evropské unie, v poslední době vzbuzuje vášnivou debatu. Finální podoba, o které se bude s největší pravděpodobností hlasovat v lednu 2019, se sice může ještě změnit, ale již nyní je jisté, že navrhované články 11 a 13 mají potenciál změnit současnou podobu internetu. Komplexní úprava, která by pomohla harmonizovat právní úpravu napříč Evropskou unií a aktualizovat autorskoprávní úpravu, aby odpovídala současnému světu, byla již dlouho zapotřebí. Evropský hospodářský a sociální výbor ve svém komentáři k návrhu dokonce zmiňuje potřebu ochrany autora před technologickými giganty ovládajícími digitální trh. Jak tedy přesně může tato směrnice změnit prostředí na internetu a jsou obavy oprávněné?

Ihned na začátku je potřeba zdůraznit, že směrnice není oproti nařízení závazná sama o sobě. Uděluje však státům povinnost přijmout takovou vnitrostátní úpravu, která bude odpovídat jejím cílům a hlavním bodům. Celou kontroverzi budí především dva články. Prvním je článek 13 přezdívaný “meme zákaz”, který dává povinnost poskytovatelům služeb informační společnosti (např. Youtube) kontrolovat případné porušování autorských práv u veškerého obsahu, který je k nim nahráván. Článek 11 zavádí tzv. daň za odkaz pro poskytovatele článkových agregátů (např. Google). Ti na svých stránkách sdílí úryvky či shrnutí novinových článků a čitatel, kterému úryvek může stačit, pak často již na samotný článek nepřejde. Jeho autor, resp. periodikum, z takového čtenáře nemá žádný příjem. Právě tomuto se směrnice ve zkratce snaží zabránit.

 

"Hlavním problémem a vlastně i hlavní příčinou sporů je nejasnost, co bude pro poskytovatele směrnice znamenat."

 

Největšími kritiky jsou společnosti spadající pod lobbistickou skupinu CCIA (např. Google, Netflix, eBay a Facebook), kterým by přijetí a implementace této směrnice mohlo značně ztížit jejich působení a zvýšit náklady. Na druhé straně stojí především asociace autorů, kteří usilují o to, aby za šíření díla dostali spravedlivou odměnu. Hlavním problémem a vlastně i hlavní příčinou sporů je nejasnost, co bude pro poskytovatele směrnice znamenat.

Například právě často zmiňované meme by sice měly být dle článku 13 v pořádku, jelikož se jedná o oprávněné užití jakožto parodie. Pokud ale budou poskytovatelé internetové platformy na základě této směrnice odstraňovat veškerý závadný obsah pomocí algoritmů, je otázkou, zda-li existuje reálná možnost, že je systém rozpozná. Stejně tak článek 11 sice umožňuje sdílení odkazů na novinové články s pár doprovodnými slovy, popřípadě jejich užití pro legitimní soukromé a nekomerční účely, jak bude taková ochrana fungovat v reálném světě je však otázkou. Ať již se člověk přikloní k jedné nebo druhé straně, je třeba si uvědomit, že proti sobě budou vždy stát zájmy internetových platforem a svazů autorů. A i když je argumentace z obou táborů velmi vášnivá, navrhovaná směrnice nepřinese konec internetu. Pokud bude schválena v této podobě, čemuž zatím vše nasvědčuje, bude úlohou samotných států, aby pomocí vnitrostátních předpisů konkretizovaly autorskoprávní ochranu a zabránili nejistotě.

O autorovi: Tomáš Opat

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace