Síla teroristické skupiny aš-Šabáb v Somálsku nepolevuje

  • Dominika Jandová
  • 19.5.2016 22:01

Teroristické útoky, za které je odpovědná skupina aš-Šabáb, nadále pokračují nejen na území Somálska. Protipovstalecké snahy mírové mise Africké unie v Somálsku (AMISOM) přinejlepším stagnují a vymýcení této skupiny je v nedohlednu. Proč současné snahy AMISOM i dalších zainteresovaných států nejsou v boji proti aš-Šabáb příliš efektivní? Je aš-Šabáb silnější, nebo AMISOM slabá?

Aš-Šabáb, neboli také Hnutí mladých bojovníků, je islámská teroristická skupina, která od roku 2006 usiluje o vytvoření islámského chalífátu v Somálsku a uplatňování práva šaría. Její vznik se datuje již od roku 2004, kdy se původně zformovala jako Svaz islámských soudů (UIC), který do roku 2006 ovládal většinu území Somálska. Následkem etiopské intervence s podporou USA na konci roku 2006, a následně následkem zásahu somálské vlády v lednu 2007, se UIC rozpadl. Po jeho rozpadu se skupina aš-Šabáb dostala do popředí a získala pod kontrolu většinu jižní a centrální části somálského území. V současné době již proniká také do severních autonomních oblastí, především Puntlandu. Cílem skupiny je vytvoření tzv. Velkého Somálska (ze států Somálsko, Džibuti, Etiopie a Keňa), uplatňování islámského práva šaría na tomto území a podněcování iredentismu v okolních státech s početnou somálskou menšinou. Ideologická platforma je založena na wahhábistické tradici islámu. Odhaduje se, že se ke skupině hlásí 7 000 až 9 000 bojovníků. Podle posledních informací se partnery aš-Šabábu staly i další teroristické organizace. Kromě al-Káidy a AQIM se hovoří o nigerijské Boko Haram, a od roku 2015 také o možné spolupráci s Islámským státem v Iráku a Levantě. Tím došlo k rozporu uvnitř aš-Šabáb, kdy někteří členové slíbili věrnost ISIL pro jejich ambiciózní plány. Na druhou stranu se především starší členové zdráhají odtrhnout od tradičního napojení na al-Káidu, která jim poskytla finance, školení a logistickou podporu, a případné pro-ISIL členy chtějí odstranit. Aš-Šabáb dříve získávala finanční zdroje především z nelegálního obchodu s cukrem a uhlím, dále z příspěvků od zahraničních států, jednotlivců v diaspoře či od jiných teroristických organizací. Nyní je jejím dalším zdrojem také vybírání poplatků za ochranu od lokálních byznysmenů či nevládních organizací.

S rokem 2012 začala aš-Šabáb ztrácet kontrolu nad hlavními městy a strategickými přístavy, načež koncem roku 2013 změnila svou strategii na hit and run operace. Jako více efektivní se skupině začal jevit spíše decentralizovaný systém, v němž různí vůdci přebírají velení v jejich domovských oblastech, kde tak získávají větší podporu od místního obyvatelstva. Členy do vlastních řad nejvíce rekrutují z chudých venkovských oblastí a značnou podporu mají u marginalizovaných klanů somálské společnosti. Počet teroristických útoků na selektivní cíle, jimiž jsou hotely, dopravní uzly, pláže či restaurace, se notně navýšil, a to i v hlavním městě Mogadišo. Islámisté cílí nejen na civilní obyvatelstvo, ale také na vysoké vládní představitele. Konkrétně skupina uskutečnila několik útoků na prezidentský palác v hlavním městě, ten poslední proběhl v únoru 2016. Mezi jejich vojenské cíle patří vojáci mezinárodní mise AMISOM nebo somálské vlády. Jeden z nejrozsáhlejších útoků proběhl již v lednu, kdy bylo na základně keňského kontingentu AU poblíž somálského města El-Adde zabito až 200 keňských vojáků. Následkem útoku s tak drtivou silou muselo vojsko tuto pozici opustit. V únoru se aš-Šabáb dokonce na krátkou chvíli znovu podařilo převzít kontrolu nad strategickým přístavem Merka, nacházejícím se zhruba 100 km od Mogadiša. Aš-Šabáb se přihlásila také k neúspěšnému teroristickému útoku na letadlo letecké linky Dallo letící z Mogadiša, původně zaměřenému proti členům zpravodajských služeb západních zemí a tureckých vojáků NATO na lince Turkish Airlines. V březnu pak AŠ obsadila vojenskou základnu Somálské národní armády (SNA) a zabila 74 vojáků. Většinu teroristických útoků spáchaných na území Keni má navíc na svědomí právě aš-Šabáb, včetně útoku na univerzitě ve městě Garissa v loňském roce, jenž zanechal 148 mrtvých, a dalším v roce 2013 v nairobském nákupním centru Westgate.

Omezené kapacity mise AMISOM

Schopnost skupiny stále provádět tak rozsáhlé útoky jen svědčí o omezených úspěších mise Africké unie AMISOM, která je v zemi aktivní od roku 2007. V současné době v zemi působí více než 22 000 vojáků a příslušníků policie. Společnou prioritou je snížení hrozby ze strany aš-Šabáb a pomoc federální vládě upevnit a rozšířit kontrolu na somálském území – především před plánovanými volbami v letošním roce.

AMISOM postrádá zejména jednotky rychlé reakce, úderné vrtulníky, a má nedostatečné kapacity v oblasti vojenských technických jednotek. Právě z toho důvodu nebyla schopna včas reagovat na obsazení tří základen v posledním roce (Leego, Janaale, El-Adde), a ani přítomní vojáci neměli dostatečné kapacity pro efektivní obranu. V kontextu El-Adde byl další příčinou fakt, že keňské jednotky nebyly schopny vybudovat si kvalitní vztahy s místním obyvatelstvem. Z hlediska organizace je vhodné zmínit také neadekvátní velení a kontrolní mechanismy, které způsobují, že akce jednotlivých oddílů jsou roztříštěné. Problematické je také financování mise závislé na finančních i operačních příspěvcích OSN, EU a dalších zahraničních partnerů. Evropská unie aktuálně snížila finanční příspěvky AMISOM až o 20  % kvůli plánům EU sponzorovat i další mise, ale také díky neochotě EU nadále podporovat burundský peacekeeping kvůli současné politické krizi v samotném Burundi. Hlavním přínosem přítomnosti burundského kontingentu o 5 000 vojácích v Somálsku je skutečnost, že se nemohou připojit k etnicizovaným politickým střetům v zemi. Pro Burundi je udržení kontingentu v Somálsku zárukou dobrých vztahů s Africkou unií, která nedávno chtěla i přes nesouhlas místní vlády poslat do Burundi jednotky k vyřešení násilných nepokojů. Omezení financí ze strany EU by do určité míry mohlo také souviset s několikaletým působením AMISOM, bez vyhlídek na poražení aš-Šabáb v blízké budoucnosti.

Foto: Konvoj AMISOM v jižním Somálsku. Copyright profimedia.cz

Kromě slabé vojenské síly je dalším podstatným problematickým bodem ovlivňujícím efektivitu AMISOM nedostatek konsenzu hlavních přispěvatelských zemí – Keni, Ugandy a Etiopie. Hlavní prioritou Keni je totiž především budování nárazníkových zón poblíž vlastních hranic a prevence útoků ze strany aš-Šabáb. Po útoku na základnu El-Adde začali opoziční politici v Keni také zpochybňovat hodnotu závazku vojenských operací v Somálsku. Keňská vláda nicméně i nadále udržuje klíčovou roli v řízení AMISOM. Keňu údajně poháněly nejen zájmy strategické, ale také ekonomické. V souvislosti s působením Keni v Somálsku se dříve objevilo podezření z postranních úmyslů, a to ze zapojení do pašování uhlí a cukru. Podle reportu etiopské neziskové organizace Journalist for Justice keňští vojáci (KDF) umožňovali především pašování cukru z přístavu Kismayu na keňské území, přičemž si příslušníci KDF měli za tuto službu nechat platit. Také OSN tvrdí, že vývoz uhlí byl vojáky KDF přes tento přístav usnadněn, a ti tak nepřímo financovali právě aš-Šabáb. Etiopie a Uganda tvoří zhruba polovinu jednotek AMISOM. Pokud by došlo k omezení účasti jedné z nich, výrazně by to porušilo funkčnost celé mise. Ke zlepšení efektivity AMISOM by mohlo přispět nasazení ugandské letecké podpory, změna ale nebude okamžitá. Vzhledem k dřívějším sporům mezi Etiopií a Somálskem nemá Etiopie žádný zájem na posílení centrální vlády a budování schopných vojenských sil. Klíčovým zájmem je tak ochrana vlastních hranic se Somálskem, což určuje i v jakém regionu se kontingent pohybuje, namísto rozkazu velitele AMISOM.

Podle posledních zpráv má AMISOM v plánu opustit zemi již v letošním roce. Somálské bezpečnostní síly (SNS), které by měly převzít odpovědnost za boj s teroristickou skupinou, zůstávají slabé a neorganizované. Také se tvrdí, že armáda má ve skutečnosti stěží polovinu vojáků než uvádí její oficiální čísla. Somálská vláda také není schopna zajistit vojákům dostatečné platy. Kvůli špatnému financování somálské armády byl na několik týdnů dokonce pozastaven program EU pro výcvik somálských sil z důvodu obav o bezpečnost trenérů. Také USA především v poslední době několikrát podnikly útok na pozice aš-Šabáb. Jen první týden v březnu bylo za pomoci bezpilotních letounů zabito více než 150 členů. Tím zajisté skupinu oslabují a komplikují její operace, nijak zásadně ale nemění rovnováhu sil v zemi.

Politická fragmentace situaci ještě více zhoršuje

Současné snahy AMISOM a dalších aktérů nicméně výrazně ovlivňuje politické a socioekonomické prostředí v Somálsku, které se stále vyrovnává s následky občanské války. Od roku 1992 je Somálsko považováno za zhroucený stát, o jehož obnovu od roku 2012 usiluje federální vláda (FGS). Příčiny dlouhodobé somálské krize lze spatřit především v soupeření klanů o nadvládu, a také v jejich separatistických tendencích. Již od 90. let začalo v zemi vznikat hned několik autonomních či poloautonomních oblastí, zejména Puntland, Galmudug, Jubaland či téměř nezávislá, ale mezinárodně neuznaná oblast Somaliland na severozápadě země. Některé již zahájily proces budování státu na regionální úrovni, jiná oblast má zase v úmyslu co nejvíce omezit zásahy ze strany centrální vlády, a další o účast ve federální vládě prakticky nemá zájem. I spory mezi vládami některých oblastí, především Somalilandu s Puntlandem, snížily podporu somálského obyvatelstva. Klanová struktura tvoří nejsilnější štěpnou linii somálské společnosti, na rozdíl od řady dalších afrických států, kde tuto linii tvoří etnická různorodost. Podle tradičních genealogií se Somálci štěpí na větev Samaal, která se dělí na klanová seskupení Darod, Dir, Hawiye a Isaaq, a na větev Sab, do níž patří klanová seskupení Digil a Rahanweyn. Klanová seskupení se dále člení na klany a nižší jednotky. Stávající klanová struktura politického modelu i společnosti diskriminuje některé klany a podporuje vnitřní mocenské boje. „Destruktivní dynamika klanu“ je také klíčovou příčinou neschopnosti somálských elit dosáhnout politického urovnání, které je tak potřebné k efektivnímu boji proti teroristům, a zároveň komplikuje reálné fungování centrální vlády. Toho využívá aš-Šabáb a u znevýhodněných klanů hledá podporu nebo využívá chaosu vytvořeného při meziklanových bojích obvykle o moc a zdroje. Kromě špatného financování a nedostatečné vojenské vybavenosti klanová struktura také negativně ovlivňuje akceschopnost SNS a způsobuje proměnlivou loajalitu vojáků vůči centrální vládě.

Současně s ukončením mandátu somálské federální vlády by mělo Somálsko letos dosáhnout rozhodujícího okamžiku v jeho cestě směrem ke stabilitě,  a to zorganizováním svobodných všeobecných voleb. Ačkoliv model má být jedinečný a odlišný od plánovaných voleb v roce 2012, stále podporuje diskriminační klanové rozpory a elitní zájmy. Kromě toho, že horní komora parlamentu nebyla ještě zřízena, bezpečnostní situace průběh voleb výrazně ohrožuje. Zástupci poloautonomních regionů Puntlandu, Galmudugu, Jubalandu a dalších se zatím dohodli na uskutečnění voleb v letošním roce. Ne všechny oblasti Somálska jsou však stejně přístupné k volbám a obecně k federálnímu zřízení. Například Somaliland plánuje vlastní volby na rok 2017 a buduje svoje vládní instituce. Navíc hrozí také riziko, že klany, které by byly vyřazeny z procesu formování federálního státního útvaru, by mohly následně navázat ještě hlubší spolupráci právě s aš-Šabáb. Federální vláda i parlament měly také dlouhodobě zájem na prodloužení svého mandátu, proti čemuž se zvedla vlna odporu ze strany obyvatelstva, a to především kvůli neschopnosti vlády poskytovat základní potřeby. V posledních týdnech zaznamenala OSN určité pokroky v zemi, volební proces ale stále vnímá jako značně zranitelný. Zajímavou novinkou je zajisté závazek, že 30 % křesel v parlamentu by mělo být vyhrazeno pro ženy.

Somálská žena v uprchlickém táboře Doolow, jihozápadní část Somálska, rok 2013. Copyright profimedia.cz

Co se musí změnit?

Nárůst útoků aš-Šabáb nemusí vést nutně k závěru, že je skupina silnější. Ačkoliv nyní rozšiřuje svou oblast působnosti také díky více decentralizovanému přístupu, samotná AMISOM spíše není schopna v současných podmínkách adekvátně reagovat. Za současného stavu by však nemělo dojít k opuštění země, ale naopak k vylepšení vojenských kapacit a vybavenosti vojáků. Vzhledem k hluboce zakořeněné klanové tradici v zemi je stabilizace politické situace a zmírnění následků fragmentace záležitostí několika (desítek) let. Aš-Šabáb nicméně není jedinou hrozbou v zemi a bezpečnost ovlivňují i právě konflikty klanů, boje, zdroje a půdu i násilná kriminalita. Ze všeho nejvíce je nutná politická shoda, alespoň co se týče poražení aš-Šabáb a vytvoření kvalitní armády. Vzhledem ke strategii aš-Šabáb – tzv. dlouhé válce – nesmí být cílem pouhé udržení bezpečnosti během konání letošních voleb, ale úplná likvidace aš-Šabáb. Zlomovým okamžikem by mohlo být navázání bezpečnostní spolupráce se všemi autonomními oblastmi a společný postup s centrální vládou. Tyto oblasti  ale většinou nechtějí investovat do křehké stability federální vlády. Pokud však nedojde k uskutečnění voleb a politický rozpor bude nadále blokovat vývoj somálských bezpečnostních sil, a současně AMISOM své působení ukončí, lze očekávat velmi prudký nárůst moci aš-Šabáb. 

O autorovi: Dominika Jandová

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace