Rusko, severní Kosovo a kosovští Srbové

  • Daniel Heler
  • 27.12.2018 11:12

Situace kosovských Srbů je mnohdy přehlíženým faktorem srbsko-kosovského sporu. O jejich osudu se běžně rozhoduje za zavřenými dveřmi zahraničních konferenčních místností a kosovští Srbové tak věří, že jedinou mocností, která se skutečně zajímá o jejich identitu, je Ruská federace. V současnosti, kdy probíhají závěrečná kola mírových jednání mezi Kosovem a Srbskem, je otázka kosovských Srbů palčivější než kdy jindy. Jako jedno z řešení se nabízí zajistit Srbům autonomii v rámci kosovského státu.

Kosovská státnost, stejně jako celková socioekonomická situace v zemi, je dlouhodobě ovlivněna zmrazeným konfliktem na severu, spory o suverenitu a nedořešenými vztahy se sousední Albánií. Navzdory oficiálním prohlášením o multikulturní demokracii je Kosovo nadále rozpolceno etnickými rozdíly.

Kosovo je zároveň dějištěm mezinárodněpolitického experimentu, kde se již od roku 1999 ukazuje prohlubující se propast mezi východem a západem. Není nijak překvapivé, že se Rusko v oblasti angažuje jak fakticky, tak – ještě více – symbolicky. Kreml je na mezinárodní scéně nejhlasitějším podporovatelem srbské strany konfliktu, což mu zajišťuje přízeň nejen mezi kosovskými Srby, ale i mezi srbskou veřejností a vládnoucí garniturou.

 

"Nejintenzivnější proruské nálady panují právě mezi Srby v severním Kosovu."

 

Proruské nálady jsou mimo Srbsko pozorovatelné zejména u srbských menšin v Bosně, Černé hoře a Kosovu. Nejintenzivnější proruské nálady panují právě mezi Srby v severním Kosovu. Když v roce 1999 dorazili do válkou zdevastované provincie ruští vojáci, byli to místní obyvatelé, kteří je vítali květinami.

V posledních letech lze pozorovat oboustrannou snahu o navázání kontaktů mezi politickou reprezentací kosovských Srbů a ruskými vládními a polovládními organizacemi. Dominantní politickou stranou etnických Srbů v Kosovu je Srpska lista, která je těsně propojena s ruskou vládnoucí stranou Jednotné Rusko. V nedávných parlamentních a komunálních volbách se tak Srpska lista dočkala hlasité podpory od vrcholných zástupců ruské administrativy.

Srbská pravoslavná církev představuje další klíčový proruský faktor, zejména v náboženské a kulturní oblasti. Církev udržuje ojedinělý podřízený vztah se svým ruským protějškem. Tato dynamika nabývá nového významu s blížícím se rozkolem ve světové pravoslavné komunitě, který má jasné geopolitické konotace. Ve sporech ohledně nezávislosti ukrajinské církve stojí Srbská pravoslavná církev na straně Moskvy proti Konstantinopolskému patriarchátu.

Albánec vyjadřuje podporu NATO v jedné z Kosovských vesnic. Kosovo 1999. Copyright: The U.S. National Archives

 

Lokální i státní srbská média tvoří, společně s těmi ruskými, pro kosovské Srby hlavní zdroje informací. Netřeba zmiňovat, že tato média často zaujímají negativní postoj k západnímu neoliberálnímu uspořádání a vyobrazují Rusko jako jeho protiváhu.

Není nijak překvapivé, že Asociace srbských obcí, která by měla být zformována na základě Bruselské dohody z roku 2013 (a pravděpodobně kontrolována stranou Srpska lista), je kosovskými Albánci vnímána jako srbsko-ruský trojský kůň. Ve svých varováních se přitom odvolávají například na stranu Republika Srpska, která podobnou roli plní v Bosně. Přesto je vhodné zmínit, že navzdory často vyhrocené rétorice je Aleksandar Vučić, který vede stranu Srpska lista, koaličním partnerem v kosovské vládě vedené bývalým velitelem Kosovské osvobozenecké armády, Ramušem Haradinajem.

 

"Pozorujeme až pozoruhodnou absenci uznávání demokratického práva na sebeurčení a samosprávu."

 

Je rovněž důležité uznat, že rozhodnutí o osudu kosovských Srbů jsou běžně vynášena ve Washingtonu, Bruselu, Bělehradu a Prištině. Můžeme zde tudíž sledovat až pozoruhodnou absenci uznávání demokratického práva na sebeurčení a samosprávu. Když jsou tedy Srbové z Kosova postaveni před volbu zůstat menšinou v nepřátelském albánském národním státě nebo zvolit budoucnost v relativně prosperujícím Srbsku, kam dle etnicko-národní logiky patří, přirozeně vyberou druhou z variant.

Popularita tzv. ,,Východního řešení“ mezi kosovskými Srby je zcela pochopitelná. Po válce s NATO stále vnímají západní vojska jako okupanty své domoviny. Rozumným krokem na cestě k rozřešení tohoto konfliktu by mohlo být dát hlas těm, kteří až do teď byli Bělehradem, Prištinou i světovými mocnostmi ignorováni. Poskytnutí autonomie kosovským Srbům by bylo malým, ale důležitým krokem. S přihlédnutím k velkému symbolickému významu Kosova na mezinárodní scéně by mohl podobný krok mohl přispět k tak potřebnému uvolnění napětí v Evropě.

 

Tato analýza byla napsána v rámci projektu "Western Balkans at the Crossroads: Assessing Non-Democratic External Influence Activities", který vede Prague Security Studies Institute. 

O autorovi: Daniel Heler

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace