Ruská informační válka: Bránit se musíme především každý sám

  • Jonáš Vlk
  • 23.10.2018 10:36

Informační válka má široký dosah, je relativně finančně nenáročná a státy EU se jí stále neumějí efektivně bránit. Obrana před fake news je tak především na každém z nás.

V poslední době zaznamenáváme nejen v České republice nebo zemích Visegrádské skupiny, ale i v dalších evropských státech vzrůst populismu, protisystémových nálad či narušení dříve stabilní základny evropských demokratických hodnot. Je zřejmé, že za tímto aktuálním stavem, který se stává čím dál závažnějším, stojí vícero problémů, s nimiž se země EU potýkají. Za všechny zmiňme imigraci ze zemí Blízkého východu a Afriky, v jejímž efektivním řešení Evropská Unie ustavičně selhává a kterou využívají populistické strany a nacionalistická hnutí volající po revisionismu. Stále znatelnější je však vliv, který má na tuto záležitost informační válka vedená Ruskou federací s cílem destabilizovat státy EU ať už na rovině jednotlivých vlád, hodnot či zahraniční politiky. Tzv. hybridní válka se začala ve velkém skloňovat od roku 2014 v souvislosti s ruskými aktivitami na východní Ukrajině. Je ale třeba si uvědomit, že se informační válka už dávno neomezuje pouze na konkrétní konflikty a válečné fronty, ale díky moderním technologiím, zejména díky téměř všudypřítomné dostupnosti internetu, se zaměřila i na civilisty v nejbezpečnějších zemích světa. Abychom jí mohli úspěšně vzdorovat, je tedy potřeba šířit povědomí o této záležitosti a také jako veřejnost pochopit, jak metody informační války fungují a co je jejich cílem.

 

"Informační válka má široký dosah, je relativně finančně nenáročná a státy EU a NATO se jí stále neumějí efektivně bránit" 

 

Informační válka vedená Ruskem vůči zemím Severoatlantické aliance a EU se snaží zejména destabilizovat tuto obrannou architekturu, rozvrátit soudržnost a podnítit nedůvěru občanů v politické elity. Zaznamenat jsme tak mohli například snahu Ruska ovlivnit volby v USA či jednotlivých státech Evropy. Šíření zavádějících či nepravdivých informací probíhá skrze jednotlivé weby a zejména sociální sítě, jako je Facebook, Twitter nebo Instagram, a těží především z charakteru dnešních technologií, kdy se obrovské množství informací denně šíří nejrůznějšími informačními kanály, které je reálně nemožné uspokojivě monitorovat. Člověk je informačně zahlcen a málokdo si najde čas, aby si předkládaná fakta ověřoval z více zdrojů. Šíření dezinformací je pak v porovnání s investicemi do ozbrojených složek finančně nenáročné a zároveň velice efektivní. Dezinformace, které Rusko infiltruje do evropského informačního prostoru, sledují cíle na několika rovinách. Základním aspektem je snaha rozvrátit společnost a podnítit nedůvěru občanů ve vládnoucí elity spolu s atakováním demokratických principů a naopak podporou režimů autoritářských. Frustrace z aktuální politické situace je živena a podporována, což se následně projevuje zvýšenou poptávkou po alternativních a populistických stranách a hnutích, které však nejsou schopny reálně dostát slibovaným změnám. Další z cílů je budovat proruské postoje v rámci široké veřejnosti a naklonit si tak obyvatelstvo, které na domácí politické scéně následně pomáhá formovat politické scénu ve prospěch Ruska spolu s odklonem od prozápadní orientace. Toto se posléze promítá i do zahraniční politiky státu, kdy se v jednotlivých, jinak proevropských a západně orientovaných zemích, množí politické výroky čistě proruského charakteru.

 

"Skutečná obrana tkví především ve vzdělávání společnosti jako takové"

 

Informační válka má široký dosah, je relativně finančně nenáročná a státy EU a NATO se jí stále neumějí efektivně bránit. Nemluvě o tom, že snah o řešení této záležitosti je na to, o jak aktuální a rozsáhlou hrozbu se jedná, žalostně málo. I když vznikají specializovaná centra iniciovaná jak státy, tak think-tanky či neziskovými organizacemi, jejich kapacita je prozatím nedostatečná. Skutečná obrana tkví především ve vzdělávání společnosti jako takové. Klíčové je společnost o této hrozbě informovat a podporovat ověřování faktů na rozdíl od slepého následování „co je psáno, to je dáno“. Zodpovědnost tak leží rovněž na bedrech pedagogů, kteří by měli reagovat například zaváděním mediální výchovy. Dezinformace, byť úspěšně vyvrácená třeba i oficiálními orgány, často stačí zasít semínko pochybností, které nehledě na okolnosti dále klíčí, a proto je opravdu na každém z nás, abychom si byli situace vědomi, postavili se k ní čelem sami za sebe a nenechali sebou manipulovat.

O autorovi: Jonáš Vlk

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace