Rozhovor: Vztahy Polska a Ruska

  • Antonín Beránek
  • 24.3.2017 14:48

Vyjádření nejbližších spolupracovníků amerického prezidenta Donalda Trumpa jsou nezřídka v rozporu s jeho postoji k NATO a EU. Rovněž imigrační krize přinesla obrovský tlak na změny ve strukturách EU. Jaký postoj má Plsko k neezbytným reformám Unie? A jaký k otázkám vlastní i evropské bezpečnosti ve světle změn v USA? Své názory na tato táto témata nám sdělil Lukasz Jasina, analytik Polského institutu mezinárodních vztahů (PISM).

Pojďme se podívat na problémy s Ukrajinou a Ruskem. V polské historii jde o vztahy velmi složité. Proto je zajímavé, že v souvislosti se záměry Donalda Trumpa se i polský ministr zahraničních věcí nechal slyšet v tom smyslu, že i Polsko by stálo o dobré vztahy s Ruskem. Co by se muselo stát a jaké vstřícné kroky by Rusko muselo udělat, aby se jeho vzájemné vztahy s Polskem zlepšily?

Stanovisko předchozí i současné polské vlády i většiny politických sil je totožné. Polsko opakovaně dělá všechno, aby se vztahy s Ruskem zlepšily. Vezměme třeba smolenskou katastrofu, Polsko nikdy neudělalo žádné agresivní protiruské kroky. Bylo to vždy Rusko, z jehož strany problémy vznikají. Míč ve hře je na jejich straně. Je to Rusko, které musí přestat realizovat imperialistickou politiku. Musí odpovídajícím způsobem ctít polského partnera. Musí také ctít mezinárodní právo. Máme zde otázku navrácení vraku letadla z prezidentské katastrofy před sedmi lety. Nejde jen o symboliku, zjevně to ukazuje i na to, že Rusko má tendenci k zadržování cizího majetku na svém území. Polsko je stále připraveno k dialogu pod podmínkou, že se tento dialog povede podle principů, které jsem zmínil. Příliš často naši ruští partneři takový dialog vnímají jako jednostranné ústupky ze strany druhého státu. Nevím, co více by měly učinit polské úřady. Rusko je takové, jaké je. Pokračuje v provádění své politiky, třeba na Donbasu. Nejsme příliš optimističtí ve zlepšenív ztahů s Ruskem, ale jsme otevření. Udržujeme s Ruskem diplomatické vztahy, navzdory sankcím máme vzájemnou obchodní výměnu, přes všechny problémy máme i kulturní kontakty. Je tedy na čem eventuální polsko-ruské porozumění stavět. Ale Polsko skutečně již nemůže ani o krok zpět. Velké mocnosti poznáme podle toho, jestli jsou schopné přiznat své chyby. USA, při všech svých nedostatcích, to dokážou. Dokáže to dokonce i Čínská lidová republika. Bylo by dobré, kdyby se i Rusko časem tomuto naučilo.

Je třeba říci, že imperiální politika Ruska spojuje velmi rozdílné státy. A naopak se jí daří někdy rozdělovat třeba visegrádské státy. Jde o jeden z cílů ruské politiky – stavět malé státy proti sobě.

Polsko se rovněž velmi výrazně hlásí k principům evropské solidarity ve vztahu k Rusku. Máme zde další prodlužovaní protiruských sankcí, energetické otázky – máme problém s druhou linií plynovodu Nord Stream, která vede Baltským mořem. Porozumění ano, ale rozumíme jím partnerství. Co se týká Polska, docela často o žádné partnerství nešlo.

 

„Velké mocnosti poznáme podle toho, jestli jsou schopné přiznat své chyby. USA, při všech svých nedostatcích, to dokážou. Dokáže to dokonce i Čínská lidová republika. Bylo by dobré, kdyby se i Rusko časem tomuto naučilo."

 

USA nyní budou hledat cestu k Rusku. Pokud však Ukrajina ztratí takového spojence, jakým jsou USA, a Polsko bude i nadále podporovat Ukrajinu, nebude to další komplikace ve vztazích k Rusku?

Ne. Polsko realizuje vlastní zahraniční politiku a buduje své vztahy s Ruskem tak, jak to vyhovuje polským národním zájmům a žádným jiným. Rusko neučinilo nic, aby se politická situace změnila. Pokud Rusko přestane vytvářet situace směřující ke snížení evropské bezpečnosti a splní podmínky pro zrušení sankcí, tak Polsko nebude mít důvod těmto procesům bránit. V polském zájmu není zmrazení dialogu s Ruskem, konflikt a snižování hospodářské výměny s takovou velkou zemí. V Rusku máme významné obchodní zájmy. Ale neustále opakuji: Rusko musí něco v tom směru udělat.

Pokud jde o protiruské sankce, je třeba říci, že podpora USA je jedním z klíčových kritérií ukládání těchto sankcí. Pro EU mají sankce také důsledky, ale je menším partnerem Ruska než USA. Uvidíme, co z toho bude. Máme však signály, že neproběhne žádné zrušení sankcí bez odpovídajícího vyhodnocení situace. Prezident Trump hovoří o dialogu s Ruskem. Uvidíme, jaké budou výsledky jeho rozhovorů s prezidentem Putinem. USA však mají právo hovořit s Ruskem, stejně jako my máme takové právo jednat s Ruskem v duchu vlastní politiky.

 

Hovořil jste o signálech, které musí přijít z Ruska, aby je Polsko mohlo vnímat jako gesto dobré vůle. Patří mezi ně vyřešení situace na Donbasu a návrat Krymu?

Polská vláda řekla jasně: Rusko porušuje mezinárodní právo. Nemůžeme uznat anexi území jakéhokoliv státu státem jiným. Tím se vytváří nebezpečný precedent do budoucna. Příště může jít o polské, české nebo maďarské území. Vůbec nelze hovořit de jure o uznání anexe Krymu.

 

Protože je to v polském zájmu?

Ano. Potřebujeme spřízněného partnera, který s námi bude provázán hospodářskými a kulturními vztahy. V Polsku žijí Ukrajinci a na Ukrajině Poláci. Navzájem se potřebujeme. Tím více nám záleží na tom, aby na Ukrajině byl klid. Bez něj se nebude dobře rozvíjet ani Polsko.

 

„Polská vláda řekla jasně: Rusko porušuje mezinárodní právo. Nemůžeme uznat anexi území jakéhokoliv státu státem jiným."

 

A jak se díváte na Bělorusko? Prezident Lukašenko byl ještě před pár lety označován jako poslední diktátor v Evropě. Dnes je ale mírotvůrcem, snaží se pomoci hledat východiska z některých problémů a leccos se mu v tomto směru i daří. Někdo ho popisuje jako člověka nezbytného pro stabilizaci ve východní Evropě.

V Polsku nikdo nemluví do vnitropolitického uspořádání v Bělorusku. Existuje množství otevřených otázek, jako třeba status Poláků v Bělorusku. Málo se o tom mluví, ale v Bělorusku je obrovská polská národnostní menšina, celých 10 %. V západním Bělorusku jsou celé okrsky polské, katolické kostely jsou tam jako v Polsku. Svaz Poláků v Bělorusku byl dlouhé roky pronásledován a rozbíjen. Prezident Lukašenko však zprostředkováním minských dohod udělal důležitý krok, který byl oceněn jak v Polsku, tak i v Evropě.

Vedli jsme s Běloruskem užitečná jednání na úrovni ministra zahraničních věcí nebo maršálka senátu. Ale o setkání hlav států se zatím nevede rozhovor. Alexandr Lukašenko má jistě své vlastní zájmy, ale má také upřímný zájem na snížení napětí ve střední a východní Evropě. A totéž bychom čekali od našich ruských partnerů. Pro snižování napětí je nezbytná likvidace konfliktů a vzájemná úcta mezi partnery. Od prezidenta Lukašenka jsme tento přístup v roce 2016 zaznamenali. Nevíme, co přinese budoucnost, ale výsledek minulého roku lze považovat za obecně pozitivní.

 

Reaguje-li Rusko ostře na Američany v Polsku, jak reaguje Polsko na ruské rakety u Kaliningradu?

Především, ty Iskandery se tam porůznu objevují a zase odtamtud mizí. Ale obáváme se zejména těch sil, které jsou tam dislokovány trvale. Obrovské množství tanků, velmi silná baltská flotila, která je rozhodně silnější než polská nebo německá flotila. Je to po zuby ozbrojený region. Můžeme se dohadovat, kolik z té techniky je zastaralé a nefunkční. Ale polskými silami, bez NATO, proti tomu nezmůžeme nic. Rusko má kromě toho ohromné síly rozmístěné blízko našich hranic, kolem Orla, Bělgorodu, Tuly, Pskova atd.

Američané se nás snaží při různých jednáních přesvědčit, že Kaliningrad není hrozbou. Že je naopak sám obklíčen Litvou a Polskem. Ale Litva nemá vůbec letectvo. Polsko ho má, ale samo na to nestačí. Kdyby došlo k nějakému konfliktu, nejspíše v něm zvítězíme, ale nikoliv bez pomoci Aliance.

 

„Američané se nás snaží při různých jednáních přesvědčit, že Kaliningrad není hrozbou. [...] Kdyby došlo k nějakému konfliktu, nejspíše v něm zvítězíme, ale nikoliv bez pomoci Aliance."

 

Polsko je sice slabší než Rusko, ale jinak jde o zemi vojensky silnou. Hůře je na tom však Pobaltí. Když vezmeme v úvahu jejich slabou výzbroj, ne ideální geografickou polohu a obrovské ruské menšiny v jednotlivých zemích, které mohou kdykoliv vyprovokovat konflikt, potom při určité konstelaci vztahů mezi Ruskem a Západem toho Rusko může využít.

Bojíme se Kaliningradu. To není region, který by měl pozitivní vliv na bezpečnostní situaci ve východní Evropě. Podívejme se jen na vojenské transporty z Petrohradu, námořní přepravu a přelety letadel. To při nich je nejvíce konfliktů nalétávání nad litevské, polské, švédské a finské teritoriální vody. A Rusko to nemůže změnit. Tyto incidenty se stávali i před lety. Jenže předtím se z toho nedělal takový problém. Rusko od roku 1991 nezměnilo charakter Kalingradské oblasti z vojenské základny obklíčeného jinými zeměmi na most do těchto zemí. Kvůli tomu např. nemáme s Kaliningradem dohodu o malém pohraničním styku.

 

Rusko ale může namítnout, že tam zřídilo svobodnou ekonomickou zónu...

Ale není to místo pro obchod. Naopak je to místo velkých nacionalistických vášní. Rusko by mělo hledat mosty pro komunikaci se Západem. A Kaliningrad je k tomu ideální. Je to oblast energeticky závislá na zahraničí. Vše se tam musí dovážet. Polsko a Litva rádi pozitivně odpoví na jakékoliv ruské nabídky ke spolupráci, neboť je to i v našem čistě ekonomickém zájmu.

 

Děkuji za rozhovor!

 

O autorovi: Antonín Beránek

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace