Rozhovor s Nikolou Petrovićem o zahraničních vztazích Srbska

Nikola Petrović je jedním ze zakladatelů organizace ISAC Fund, kde zastává funkci ředitele přes logistiku, finance a administraci. Od července 2004 do konce prosince 2005 pracoval jako šéf štábu náměstka ministra obrany Srbska a Černé Hory. Pan Petrović také pracoval jako programový ředitel pro společný program Mezinárodní organizace pro migraci a OBSE zaměřený na umožnění osobám žijícím v zahraničí volit. V roce 2001 pracoval pro průzkumnou misi Rady pro spravedlnost a domácí záležitosti EU. Na následujících řádcích pan Petrović odpovídá na klíčové otázky týkající se kosovsko-srbských vztahů, srbského přijetí do EU a poskytuje vhled do srbského postoje k těmto tématům.

Pane Petrovići, mohl byste našim čtenářům představit organizaci ISAC Fund, její smysl, hlavní cíle a co vás přimělo k účasti na konferenci*?

Centrum mezinárodních bezpečnostních záležitostí (ISAC Fund) je přes deset let starý srbský neziskový think tank, a to „think tank“ nejenom ve smyslu „přemýšlení“, ale spíše „přemýšlení a konání“. A účast na této konferenci je příkladem tohoto konání. Naše organizace se zabývá záležitostmi národní bezpečnosti, zahraničními vztahy, reformou bezpečnostního sektoru a účastí na mezinárodních misích. Smyslem naší účasti na konferenci je výměna zkušeností, neboť Česká republika, stejně jako Srbsko, začala s účastí na multilaterálních misích později a my v současné době vytváříme rámec pro tyto aktivity. Obecně vzato, hlavní smysl organizace ISAC Fund tkví v ovlivňování politiky a rozhodovacích postupů v Srbsku prostřednictvím průzkumu, návrhů politik, politických analýz a prognóz a vzdělávání odborníků s cílem vytvořit lepší budoucnosti pro současnou i budoucí generaci.

Jak Srbsko vnímá misi EULEX Kosovo, která se snaží zavést systém právního státu posílením jeho bezpečnostních institucí a legislativy, a následuje tak vzor standardů západní demokracie?

Musíme si vybrat mezi zapojením místní populace a tím, aby soudnictví a vnitřní sekce fungovaly bez dostatečné lidské kapacity, a myslím si, že všichni srbští občané by upřednostnili v těchto sekcích místní lidi. Ale je nezbytné, aby tyto funkce byly zastávány maximálně efektivně, a v takovém případě přijde mezinárodní pomoc velice vhod. Čerství absolventi policejních akademií a absolventi práva na to nestačí, klíčem jsou i zkušenosti a pomoc mezinárodní komunity. Náš vlastní vzdělávací a státní systém v tomto směru nemůže vždy nabídnout dostatečné schopnosti nebo umožnit lidem, aby tyto role zastávali maximálně efektivně. Na druhou stranu většina států EU má dlouhou tradici a know-how na vytváření, přizpůsobování a udržování nutných procesů a institucí spojených s principy právního státu a myšlením západní demokracie.

Jak byste popsal současnou debatu na téma politické a bezpečnostní situace či veřejné nálady, co se týče kosovsko-srbských vztahů?

V první řadě je třeba si uvědomit, že Srbsko považuje Kosovo a Metochii za svou jižní provincii, na kterou v současné době jen nedosáhne naše legislativa, což znamená, že neuznáváme Kosovo a Metochii jako nezávislý stát, a to se v nejbližší budoucnosti nezmění. Srbská vláda vnímá Kosovo a Metochii do jisté míry jako okupovaný stát a mnoho Srbů vnímá NATO jako okupanta, který je v Srbsku poměrně nepopulární z několika důvodů, například kvůli svému ambivalentnímu postoji vůči Kosovské osvobozenecké armádě. Na druhou stranu žije v Kosovu stále hodně Srbů a jediné, co je v tuto chvíli do určité míry chrání, je mírová mise NATO v Kosovu (KFOR). Takže v tomto směru jsme my Srbové trochu schizofreničtí, neboť nenávidíme NATO za okupaci Kosova, ale zároveň chceme, aby tam působilo i nadále a chránilo bezpečnost místní srbské populace.

 

„Je třeba si uvědomit, že Srbsko považuje Kosovo a Metochii za svou jižní provincii, na kterou v současné době jen nedosáhne naše legislativa“

 

Nedávno jsme slyšeli o plánech na přetvoření kosovských bezpečnostních složek na regulérní ozbrojené složky. Co považujete za hlavní důvod tohoto rozhodnutí? A jak se k tomuto plánu staví Srbsko?

Důvod je prostý – armáda je jedním z hlavních měřítek či znaků skutečně nezávislého a samostatného státu, takže z tohoto pohledu je logické, že chce-li Kosovo být skutečně nezávislým státem, musí mít vlastní armádu, a proto tento krok chce učinit. Ale protože my jako Srbsko neuznáváme Kosovo jako nezávislý stát, je z našeho pohledu zřejmé, že naše jižní provincie prostě nemůže mít stálou armádu. Kromě toho plány na přeměnu bezpečnostních složek na armádu je Srbskem vnímáno jako hrozba a pro Kosovo je to naopak odstrašující prostředek, kterým chce zabránit dalšímu srbskému zapojení v Kosovu a Metochii. V tuto chvíli má Srbsko štěstí, že mezinárodní komunita je též toho názoru, že Kosovo nemůže a nemělo by se ani pokoušet o přeměnu svých bezpečnostních složek na stálou armádu.

Jakou důležitost přikládá Srbsko svému partnerství s EU v rámci bezpečnostní spolupráce a jaké jsou hlavní oblasti, kde se tato spolupráce může nejvíce projevit?

Rozhodně takovou spolupráci vítáme, ale musíte si uvědomit, že Srbsko stále ještě není členem EU a ani se neúčastní bezpečnostní spolupráce podle Kapitoly 31**, která byla Srbskem odložena z politických důvodů, jež souvisí se vztahy s Ruskem a dalšími nečlenskými státy. A to je přesně ten důvod, proč má Srbsko přímý zájem na rozšíření a zlepšení své bezpečnostní spolupráce s EU. Je tu řada omezení, která platí i pro další státy podobné rozlohy a prostředků i uvnitř EU, jako je například Česká republika. Nikdo neočekává, že by Srbsko bylo schopno vyslat stovky vojáků či civilistů na mise EU. Samozřejmě budujeme své systémy a schopnosti a v této záležitosti absolutně následujeme evropské hodnoty, máme ochotné a schopné ozbrojené síly, které si prošly výcvikem a dosáhly tak plné interoperability, díky čemuž jsme připraveni na mnoho typů evropských misí. Máme již zkušenosti z misí OSN, které můžeme dále zužitkovat – již jsme vyslali několik našich důstojníků na vojenské mise EU a jejich počet hodláme postupně navyšovat.

Srbská vláda na poli obrany a bezpečnosti spolupracuje s NATO i Ruskem. Je to součástí obecné snahy udržet zaměření na Západ a Východ v rovnováze? Jaký smysl a důvod má spolupráce se dvěma hlavními evropskými hráči na poli bezpečnosti současně?

NATO je v zásadě jedinou reálně fungující vojenskou aliancí na operační i politické úrovni, takže je samozřejmě velice důležité s ním spolupracovat. Spolupráce s Ruskem je něco, co je nám přirozené, například velká část našeho vybavení byla postavena a vyrobena v Rusku, a Rusko má své vlastní zájmy na této spolupráci. Tím pádem je připraveno nést svůj díl závazků, tedy ty finanční, a srbské armádní a bezpečnostní složky se rády účastní cvičení založených na základě rovného rozložení závazků v zásadě s jakýmkoliv dobrým bilaterálním partnerem, neboť to rozšiřuje naše schopnosti. Což se týká Ruska, Spojených států nebo jiných možných partnerských zemí. Taková spolupráce nezlepšuje jen vojenské schopnosti, ale i politickou pozici.

 

„Tato pozice spočívá v tom, že sice plně podporujeme územní integritu Ukrajiny, ale na druhou stranu neobviníme Rusko z toho, co dělá“

 

Jaký je oficiální postoj Srbska vůči situaci na Ukrajině, respektive konfliktu na Donbasu, a jak vaše vláda vnímá ruské zapojení v této záležitosti?

Oficiální postoj Srbska vůči ukrajinskému konfliktu je velice zřejmý a byl nejednou vyjádřen naším ministrem zahraničních věcí Ivicou Dačićem během srbského předsednictví Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Tato pozice spočívá v tom, že sice plně podporujeme územní integritu Ukrajiny, ale na druhou stranu neobviníme Rusko z toho, co dělá, neboť naše vztahy s ním jsou pro nás příliš cenné. Pak je tu také poměrně emotivní veřejný diskurs, který říká, že co se stalo na Ukrajině je jen výsledkem ruského sebeobranného mechanismu – Rusko sice vtrhlo a zabralo část území, ale učinilo tak kvůli nepřijatelné rozpínavosti NATO. Samozřejmě, přestože toto je hlavní diskurs, všichni analytici a experti s ním zásadně nesouhlasí a tvrdí, že Srbsko by mělo odsoudit to, co Rusko udělalo, zvláště na Krymu, neboť by se dala vytvářet paralela mezi krymskou krizí a situací v Kosovu a Metochii, třebaže ruský prezident Vladimir Putin prohlásil, že Kosovo a Krym jsou naprosto odlišné případy.

Existuje nějaká významná spolupráce v oblastech bezpečnosti a obrany mezi Srbskem a státy V4? Vnímá Srbsko země V4 jako prospěšné partnery a potenciální patrony nejen v bezpečnostní sféře, ale také v rámci přístupového procesu do EU?

Samozřejmě, Visegrádský fond je v Srbsku velice aktivní a bilaterální spolupráce mezi státy V4 a Srbskem existuje. Když jste malá země jako my, obvykle navážete bližší vztahy s většími hráči, takže Srbsko je rozhodně otevřené dalšímu posilování vzájemné spolupráce s V4 na všech úrovních. Všechny země V4, s výjimkou Polska, jsou do určité míry poměrně podobné Srbsku, co se týče rozlohy, populace, cílů, komunistické či socialistické historie atd. Samozřejmě, tyto země nejsou zcela podobné z hlediska transformačního procesu nebo detailů historie. Ale taková spolupráce není nikdy jednoduchá, obzvláště proto, že V4 se musí vypořádat se zahraničními záležitostmi EU a dodržovat principy a směřování nastavené SZBP EU.

Jak se Srbsko vypořádává s migrační krizí? Jak se tato krize v Srbsku projevuje a jaký je oficiální postoj Srbska k tomuto jevu?

Mezi lidmi, kteří byť jen přemýšlí nad řešením problému, panuje obecná shoda, že oheň kropením vody po stranách neuhasíte, ale jdete ke zdroji. Jediný způsob, jak migrační krizi dlouhodobě vyřešit, je ukončit konflikty v zemích, ze kterých uprchlíci přicházejí, a vytvořit v nich dlouhodobě udržitelnou společnost. Z pohledu našich západních spojenců, jako jsou USA, existuje jen jediný udržitelný systém, který by tam měl být vytvořen. Podle malých východních hráčů, jako je Srbsko, by si možná tamější země měly samy rozhodnout o svém osudu a o typu systému, který chtějí zavést, aby populace byla spokojená se společností a státním zřízením, ve kterém žije. Ohledně toho, jak migrace ovlivňuje Srbsko: naše země má bohatou zkušenost s velkými vlnami migrantů srbské národnosti, kteří utíkali z bývalých jugoslávských republik, takže máme nástroje, víme, jak se s tím vypořádat, ale rozhodně nemáme dostatečné finance na přijetí tolika uprchlíků. Na druhou stranu, konečným cílem migrantů většinou není dostat se do Srbska a zůstat tam, ale pokračovat např. do Spojeného království, Německa či Francie. Samozřejmě, Srbsko je zemí, ve které stále ještě probíhá transformační proces, historicky nejsme otevření cizincům, zvláště ne těm vyznávajícím jiné náboženství, kvůli špatné zkušenosti z 90. let.

*Rozhovor byl pořízen na mezinárodní konferenci „Účast na civilních multilaterálních misích“, která se uskutečnila 16.–17. března 2017 na Ministerstvu zahraničních věcí v Černínském paláci v Praze, České republice.

**Součástí podmínek členství Srbska v Evropské unii je soubor kritérií známých jako „acquis“ – Kapitola 31: Zahraniční, bezpečnostní a obranná politika. Kandidátské země, včetně Srbska, jsou povinny se postupně přizpůsobit ustanovením EU a principům SZBP a aplikovat sankce a restriktivní opatření kdy a kde je třeba.

O autorovi: Redakce ESJ

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace