Rozhovor s Michaelem Romancovem: Vnitropolitická situace v Rusku

  • Vojtěch Andrš
  • 25.8.2016 11:50

Politický geograf a odborník na Rusko Michael Romancov odpovídal na otázky, proč je Vladimir Putin v Rusku tak populární, jestli je ruský politický systém stabilní a jak budou vypadat letošní volby do ruské Státní dumy.

Proč myslíte, že má ruský prezident Putin takovou podporu ruského obyvatelstva, podle průzkumů až 70 nebo 80 procent?

Především si myslím, že takovou podporu nemá, protože těm průzkumům není možno věřit. Vladimir Putin má bezesporu obrovskou podporu, řekl bych, že ho stoprocentně podporuje více než polovina voličů. Ale nevěřím, že je to přes 90 %, jak to z některých průzkumů vyplývá. A proč má takovou podporu? Rusové nemají přístup k alternativním zdrojům informací nebo je nevyhledávají.

A také si neuvědomují, jak funguje jejich politický systém. Když se podíváte, jak silně je, například ruskými komunisty, kritizován premiér Medveděv a jak bezprecedentní úctě a popularitě i v jejich řadách se těší prezident Putin. Popularita těchto dvou aktérů by přitom měla být velmi podobná, protože Medveděv dělá jenom to, co mu nakazuje Putin. Ale existuje obrovská opozice proti Medveděvovi a bezprecedentní podpora Putinovi, což znamená, že tam něco nehraje.

Jaké rozdíly vidíte v politice Vladimira Putina a Dmitrije Medveděva?

V jejich politice žádné rozdíly nejsou, protože jde v obou případech o politiku Vladimira Putina. Dmitrij Medveděv byl jako prezident pouze loutka. Byl to jiný obličej, ale moc byla primárně soustředěna do rukou Vladimira Putina. Nemá smysl se zabývat čtyřmi lety Medveděvova prezidentství jako něčím jiným. Šlo o pokračování toho, co bylo už předtím. Putin je v Rusku u moci nepřetržitě od roku 2000.

Co se stane ve chvíli, kdy prezident Putin zemře nebo bude muset odejít?

Samozřejmě nemám k dispozici křišťálovou kouli, abych uměl číst budoucnost. Ale protože se tento režim chová čím dál tím víc jako režim sovětský, tak se můžeme pokoušet získat analogii ze sovětských dob. Vladimir Putin přinejmenším zatím nevládne tak krutě jako Stalin, ale koncentroval do svých rukou veškerou moc. Poté, co Putin odejde, budou mít lidé, co budou kolem něj, dvě možnosti. Buďto se poperou o moc, nebo se dohodnou, že budou vládnout kolektivně. Kolektivní způsob vlády, charakteristický pro Chruščova a zejména pro brežněvovskou epochu, může být zaveden i v Rusku. Třetí možností, kterou si zatím neumím představit, je to, že by si Putin přímo vychoval nástupce. V sovětských dějinách pro tento krok neexistuje žádný vzor. Možné to ale je, protože takového nástupce si vybral a vychoval generál Franco ve Španělsku.

Jak si myslíte, že je Putinův režim stabilní?

Z krátkodobého hlediska ještě uvidíme značnou stabilitu. Za ten krátkodobý horizont považuji období do roku 2018, do prezidentských voleb. Potom už si nejsem jistý, protože nejpodstatnější složkou stability je socioekonomická stabilita. A všechny důležité socioekonomické charakteristiky Ruska se v poslední době zhoršují. A proto se domnívám, že na různých místech Ruska už brzy začne docházet k výbuchům socioekonomicky motivované nespokojenosti nebo dokonce násilí, které nicméně režim ještě bude schopen tlumit. Pokud se nepodaří provést ekonomickou reformu (a já se domnívám, že ti lidé, kteří stojí v čele Ruska, něčeho takového nejsou schopni), tak vývoj po roce 2018 je ve hvězdách. Podle mého názoru dojde v Rusku ke zhroucení sociálního smíru a režim bude tlumit projevy nespokojenosti násilím.

Takže za klíčový bod zlomu považujete konec tohoto volebního období ruského prezidenta?

Přesně tak.

V posledních parlamentních volbách v roce 2011 strana Jednotné Rusko nebyla úplně úspěšná, zaznamenala určitý propad, a navíc volby provázely určité protesty. Co Jednotné Rusko dělá pro to, aby se tato situace neopakovala v letošních volbách?

Byla zavedena kosmetická úprava, takzvané primární volby. Ti, kteří budou kandidovat, musí přesvědčit své spolustraníky, že jsou těmi pravými na svých místech. Je zde snaha zamezit lidem, kteří kandidují a jsou nepopulární nebo zkorumpovaní, aby vůbec mohli kandidovat. Nicméně primární volby mohou fungovat pouze v systému, který je pluralitní a otevřený. Rusko takovým státem není. Proto si myslím, že primární volby pole kandidátů Jednotného Ruska nevyčistily. A protože ti lidé jsou závislí na tom, aby byli znovu zvoleni, neboť od toho se odvíjí jejich ekonomická situace a v některých případech i relativní beztrestnost, domnívám se, že budeme svědky manipulace s volebními hlasy.

Situace se tedy bude do jisté míry opakovat?

Myslím si, že se bude opakovat, koneckonců svobodné soutěživé volby už v Rusku dlouhou dobu nejsou. Otázka je, jak ty manipulace budou sofistikovaně provedeny. V roce 2011 bylo s volebními lístky manipulováno tak nestydatým a zároveň hloupým způsobem, že to nemohlo uniknout pozornosti. Ve velkých městech, zejména v Moskvě, bude snaha, aby ta manipulace byla sofistikovaná.

Myslíte si, že kvůli tomu, že ty podvody budou důmyslnější, tak k protestům nedojde?

To je jedna možnost. Druhá možnost je ta, že od roku 2011 velké množství Rusů Rusko opustilo. Pravděpodobně to byli spíše voliči, kteří jsou liberálně smýšlející, a buď by volili opozici, nebo by měli výhrady k tomu, jak je volební soutěž organizována. Elektorát lidí, kteří jsou nespokojeni, zaznamenal od roku 2011 poměrně velký propad. Jenom za loňský rok opustilo Rusko přes tři sta tisíc lidí, což je poměrně vysoké číslo. U většiny z nich se nedá předpokládat, že to byli jednoznačně stoupenci Jednotného Ruska nebo jiné ze stran, které jsou momentálně v parlamentu, které jsou v zásadě všechny prorežimní, byť komunisté vůči vládě vystupují velmi kriticky. I toto je tedy fenomén, který je třeba vzít v potaz.

Takže podle vás řada potenciálních protestujících prostě odešla.

Ano. A další věc je, že řada lidí byla nebo bude zastrašena. To, co se stalo s Borisem Němcovem, byl silný signál, který na ruskou společnost zapůsobil.

Proč myslíte, že liberální opoziční strany, například Jabloko nebo PARNAS, mají tak malou podporu?

Za prvé jsou jednak personálně, pokud jde o osobnosti některých lídrů, tak i tematicky spojeny s tím, co veřejnost vnímá jako krach devadesátých let. V jejich politickém slovníku se objevují hesla jako liberální demokracie, tržní ekonomika atd. A to všechno je v Rusku vnímáno silně negativně právě kvůli tomu, co se dělo v devadesátých letech. Za druhé opozice byla silným způsobem roztříštěna, jednotliví vůdci si hráli sami na svém písečku.

Nyní jsme svědky toho, že dochází k pokusům o sjednocení opozice a vybudování silného bloku, který by měl šanci proniknout do parlamentu. Dokonce není vyloučeno, že v rámci vylepšení image se tam taková strana objeví. Nicméně její koaliční potenciál bude nulový, a samozřejmě nepřipadá v úvahu, že by taková strana měla získat většinu hlasů, aby mohla vládnout. Je však možné si představit, že ty takzvaně liberální strany budou opět vpuštěny do parlamentu.

 

Více o nadcházejících volbách v Rusku se můžete dozvědět během naší debaty v Paralelní Polis 31. srpna on 18:30.

O autorovi: Vojtěch Andrš

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace