Rozhovor: Polsko-německé vztahy

  • Antonín Beránek
  • 10.2.2017 16:16

Dne 9. února uvedl polský ministr zahraničí Witold Waszczykowski, že hlavními prioritami zahraniční politiky bude navyšování počtu jednotek NATO v Polsku v reakci na ruskou agresi na východě Ukrajiny a renovace Evropské unie. Nejen o tom jednali polští vládní představitelé s německou kancléřkou Angelou Merkelovou během její návštěvy v Polsku na začátku ledna, která byla označena za jednu z nejdůležitějších zahraničně-politických událostí v zemi za poslední rok. Na to, jaký je vztah Německa a Polska, jsme se zeptali Lukasze Ogrodnika, analytika Polského institutu mezinárodních vztahů (www.pism.pl).

V poslední době se mezi Varšavou a Berlínem objevují sporná témata. Pohledy obou zemí se liší jak ve věci migrační krize, tak i pokud jde o plynovody z Ruska. Německo se velmi kriticky vyjadřuje i k tomu, nakolik jsou současné politické změny v Polsku demokratické. Jaký význam má pro Polsko německá politika a nakolik jsou polští politici připraveni přesvědčit paní kancléřku, že se v těchto záležitostech mýlí?

V německých médiích se objevují velmi kritické komentáře vůči Polsku. Ale němečtí politici jsou velmi obezřetní ve svých vyjádřeních. Ať už jde o kancléřku nebo o ministra zahraničních věcí Steinmeiera, jejich oficiální vyjádření jsou korektní. Otevřených otázek není zrovna málo. Vzpomeňme však na léto minulého roku, kdy se setkala v předvečer jednání V4 kancléřka Merkelová s premiérem Sobotkou ve Varšavě. To by mohl být důkaz o výjimečně dobrých česko-německých vztazích. Kancléřce se tam ale nepodařilo přesvědčit českého premiéra o změně postoje k přerozdělovacím kvótám, pokud jde o migranty. Ta migrační problematika se nám vrací jako bumerang ve všech otázkách spojených se změnami v Evropě. Jak jste řekl na začátku, společný postoj V4 k této otázce by mohl být impulzem, tím, co nás sjednocuje. Ačkoliv postoje jednotlivých zemí nejsou stejné. Slováci a Maďaři jsou v tom ještě radikálnější. Byli to oni, kdo podal žalobu na systém kvót k evropskému soudu.

V souvislosti s Německem a obecně ve vztahu Polska k Německu žádné zásadní problémy nejsou?

To jsem neřekl. Nevím, jestli bych ale použil výrazu ,,zásadní problémy“. Máme tu konflikty zájmů. Je zde například otázka vybudování plynovodu Opal. Ale pokud budeme hovořit o sankcích proti Rusku, tak tam jsou postoje Polska a Německa shodné. Rozdílné pohledy máme v řešení migrační krize. Ale třeba ve srovnání s Itálií a Řeckem jsou tyto rozdíly ještě ostřejší.

Je možno od příjezdu kancléřky Merkelové čekat nějaký nový impuls ve vzájemných vztazích? Podaří se najít společné odpovědi na otázky a potřebné kompromisy? Nebo už půjde o vytváření další platformy v rámci EU, která je pro Polsko zajímavá, tzv. Výmarské skupiny s Francií a Německem?

Zajímavé bylo setkání ministrů zahraničních věcí těchto tří zemí u Výmaru. Tam se objevila myšlenka spolupráce nového druhu: Výmarský trojúhelník s Visegrádskou čtyřkou. Byla tam zmíněna snaha spojit tato uskupení. Otevřenou otázkou ale je, nakolik je životaschopný Výmarský trojúhelník. Já jsem poněkud skeptický. Myslím, že lepším formátem bylo zmíněné loňské setkání kancléřky Merkelové s představiteli V4 ve Varšavě. To je již nějakým způsobem zavedené. I když ani zde jsme neslyšeli o nějakých významných rozhodnutích.

Foto: Francouzský ministr zahraničí Jean-Marc Ayrault, německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier a polský ministr zahraničí Witold Waszczykowski na setkání zástupců Výmarského  trojúhelníku v srpnu 2016.
Foto: Francouzský ministr zahraničí Jean-Marc Ayrault, německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier a polský ministr zahraničí Witold Waszczykowski na setkání zástupců Výmarského trojúhelníku v srpnu 2016.

Dovolte mi ještě otázku k Výmarskému trojúhelníku. Vidí Polsko ve formalizaci takového uskupení nástroj k realizaci své politiky, nebo jde spíše o nereálný projekt?

Francie i Německo jsou ve specifické situaci. Čekají nás volby do Bundestagu a prezidentské volby ve Francii. Případné vítězství paní Le Penové by do tohoto záměru přirozeně vneslo nové nuance. Samotný projekt Výmarského trojúhelníku je zajímavý a zaslouží si, abychom se jím zabývali. Ale není v něm žádná institucionalizace. Ve V4 máme Mezinárodní visegrádský fond, velké množství platforem spolupráce, prostor a schopnost tvořit společná stanoviska. Nic z toho Výmar nenabízí. Někteří lidé již hovoří o jeho konci. Uvidíme, co v této souvislosti letošní rok přinese.

Polsko by se chtělo stát v letech 2018–2019 nestálým členem Rady bezpečnosti OSN. Podaří se mu to?

Máme slušnou šanci. Zejména proto, že jsme z našeho regionu v tuto chvíli jediným kandidátem. Dřívější aspirace Bulharska na toto křeslo jsou za námi. To neznamená, že jsme si výsledkem jisti. Je to otázka hlasování. Naši ministři ve světě lobují ve prospěch naší kandidatury. Takže doufáme.

Jednak tím Polsko získá určitou prestiž, jednak se budeme účastnit jednání této patnáctky. Pozice pěti stálých členů je samozřejmě jiná. Nebudeme mít právo veta, jako má například Francie nebo Rusko. Ale budeme mít vliv na moderování diskuse nebo souvisejícího úsilí k naplnění polských strategických zájmů.

O autorovi: Antonín Beránek

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace