Rozhovor: Polsko a energetická bezpečnost

Polsko se intenzivně zabývá otázkami své energetické bezpečnosti. Buduje alternativní zdroje, propojuje svou infrastrukturu s dalšími zeměmi EU. Jak vnímá Polsko svou závislost na Rusku v této oblasti? A jak se tato otázka týká západoevropských partnerů v EU? Na tyto otázky nám odpovídal Lukasz Jasina, analytik Polského institutu mezinárodních vztahů (PISM).

Přes Bělorusko vedou do Polska plynovody. V Polsku však máme problém s plynovodem Nord Stream...

V Polsku jsme již deset let přesvědčeni o tom, že jde o rozhodnutí, které se nevyplatí ani ekonomicky, ani politicky, protože pomáhá Rusku uniknout z prostřednictví zemí jako Polsko, Bělorusko, Ukrajina, také však Slovensko, Česko a Maďarsko. Polsko má zajištěny své energetické zájmy. Kontrakty s Ruskem budou platit ještě několik let, nejsou zde žádné problémy.

Nicméně Polsko dováží více než 50 % zemního plynu z Ruska...

Ano, ale věnujeme se velmi usilovně alternativním zdrojům energie, budujeme infrastrukturu na zkapalněný plyn, uhelné elektrárny atd. Polsko tedy nebude příliš závislé na ruském plynu.

Chci ale říct něco důležitého:

1. Nejen Evropa potřebuje Rusko, ale také Rusko potřebuje Evropu a peníze, přičemž ne zrovna malé peníze, které Polsko platí za ropu a za zemní plyn.

2. Za několik let nás čeká další kolo vyjednávání o cenách za zemní plyn z Ruska.

3. Velmi zdůrazňujeme směrem k našim západním partnerům, že nejen my jsme tím, kdo má být solidární, obzvláště pokud jde o energetickou bezpečnost naší země.

Když se podíváme na konflikt kolem rozhodování o přijímání uprchlíků v roce 2015, tak jsme našim západním partnerům připomínali, že oni měli v minulosti pravidelně problém s projevováním solidarity s námi.

To vše ale není zásadní. Zajímavější je, že Rusko za poslední téměř tři roky (od začátku problémů na Ukrajině, pozn. red.) nedokázalo využít svých energetických zbraní. To, že Ukrajina již delší dobu kupuje ruský plyn prostřednictvím Slovenska, jako by na Ukrajině ani nevnímali. Ukazuje se tedy, že ta legendární energetická zbraň, kterou může Rusko využít proti Evropě, nefunguje. Rusko se ji bojí použít, tzn. obává se důsledků.


„Ukazuje se tedy, že ta legendární energetická zbraň, kterou může Rusko využít proti Evropě, nefunguje. Rusko se ji bojí použít."

 

A neukazuje to všechno naopak na posun rusko-německých vztahů?

Ano, ale to se netýká vztahů politických. Nehledě na všechny okolnosti, naši němečtí partneři přemýšlejí výhradně v ekonomických kategoriích. Jestli se jim to přestane vyplácet, nemyslím, že to pro ně bude mít význam. Němci také diverzifikují své energetické zdroje. Nord Stream 2 je pro Němce přesně takovým aktem. Dovoluje jim uniknout v případě potenciálních potíží z tranzitní závislosti na Bělorusku a Ukrajině. Tedy rozumíme tomu, proč do tohoto projektu šli. A nebylo to namířeno proti polské vládě. Každý má právo bojovat za své zájmy.

Proč je tedy otázka plynovodů Nord Stream 2 a Opal pro Polsko tak důležitá?

To je velmi jednoduchá věc. Není to ve shodě se zásadami EU. Nelze vystavovat jednu členskou zemi do závislosti jiné země, nelze vystupovat proti hospodářským zájmům některé členské země. Nelze likvidovat evropskou energetickou solidaritu. Kromě toho, zejména v případě Opalu, je evidentně část rozhodnutí v rozporu s unijním právem. K tomu je na našich webových stránkách velmi kvalitní analýza. Nemůžeme ani uvnitř EU souhlasit se situacemi, kdy se silnější vrhají na slabší.

Existují ještě menší země než Polsko. To má ještě alespoň nějakou ekonomickou sílu, která zemi umožňuje částečně „lámat vlny". Ale Češi, Slováci a Maďaři nemají absolutně žádnou šanci se prosadit, pokud nevytvoří velmi širokou koalici. A pro vás je nejlepší šancí využití práva EU. Pro toto právo je německé dobro zcela rovno českému dobru. Myslím, že právě v tom se menší evropské země musí semknout.

 

„Rusko se totálně vrací k metternichovskému rozdělení světa. S tím musíme bojovat."

 

Nemůže to být třeba tak, že Rusko už nechce řešit problémy s tranzitem plynu v Bělorusku a na Ukrajině ani složitá obchodní jednání s Poláky nebo Čechy, a tak si jednoduše říká: Dodáme to do Německa, a to ať si plyn po Evropě rozdělí, jak samo uzná za vhodné?

Co nám ukázali rozhovory o krizi na Ukrajině Minsk 1 a Minsk 2? Rusko nechce jednat s celou EU. Pro formu se sice účastnila paní Mogheriniová, ale Rusko chce jednat s Francií a Německem, případně s Velkou Británií. Rusko se totálně vrací k metternichovskému rozdělení světa. S tím musíme bojovat. To vyžaduje ohromnou solidaritu mezi zeměmi EU, ale také jejich zdrženlivost. To není úkol pro prezidenty Zemana nebo Dudu, ale spíše pro kancléřku Merkelovou a pana Fillona nebo toho, kdo nastoupí do úřadu francouzského prezidenta. Důležité je, aby se oni nezkoušeli Rusku v takovém myšlení podobat. Německo se s tím trošičku potýká. Velké množství německých politiků je přesvědčeno, že oni jsou více evropští než celá EU. Doufám, že paní Merkelová, nastupující prezident Steinmayer, stejně jako budoucí ministr zahraničních věcí Martin Schulz to nebudou dělat.

V únoru 2017 nás navštívila kancléřka Merkelová, která se setkala jak s naší premiérkou, tak s prezidentem Polska, ale také s Jaroslawem Kaczynským. Považujeme to za nový a konstruktivnější začátek vztahů těchto dvou velmi důležitých evropských zemí. Ani bez Polska se nedá dělat reforma EU. Počítáme s tím, že se nám v tomto směru i nadále bude dařit sbližovat stanoviska. Rozdíly existují a budou i v budoucnu, ale polsko-německé vztahy jsou nyní velmi dobré, s výjimkou několika drobných problémů z minulého roku. Ekonomická výměna nám velmi dobře běží. Zkrátka jsme optimisté.

EU stojí před vážnou krizí, která může trvat třeba i následujících deset let. Ale jsme zatím v takové fázi, že by se to ještě celé dalo zastavit. Problémů bude více. Můžeme čekat další uprchlickou vlnu. Zatím jsme tento „dárek" od tureckého prezidenta Erdoğana nedostali, ale to by mělo ohromný vliv na výsledek německých zářijových voleb. Paní Le-Penová, ostatně podobně jako prezident Trump, také bude dělat, co říká. A říká různé nepříjemné věci. Může to být velmi špatný rok. A je třeba, aby politici toto zlo nezvětšovali.

Důležitá bude role V4. V minulém roce došlo k jakési reanimaci a toto uskupení může hrát významnou úlohu i do budoucna. Podmínkou však je, aby se nikdo nesnažil urvat vedoucí postavení ve skupině. Přirozeným lídrem je sice Polsko, ale to v tomto smyslu dokázalo být vždy zdrženlivé. Což se už nedá úplně říci směrem k Ukrajině.

 

O autorovi: Antonín Beránek

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace