Rovnocenným partnerem jsme díky našemu členství v EU, myslí si Luděk Niedermayer

  • Monika Tesařová
  • 25.10.2017 17:31

V rámci předvolební série rozhovorů jsme vyzpovídali také europoslance Luďka Niedermayera, který nehájil postoje TOP 09, ale reprezentoval svůj osobní pohled. Ptali jsme se na visegrádskou čtyřku, postoj ČR v EU, transatlantické vztahy, migraci, ale také na to, v čem se s TOP 09 názorově rozchází.

V posledním volebním programu TOP 09 usiluje o to, aby česká zahraniční politika byla dlouhodobě konzistentní. Jak chce tohoto cíle TOP 09 docílit? Jak lze podle vás dosáhnout dlouhodobě konzistentní zahraniční politiky?

Nekonzistenci vidím dnes ve více oblastech. Jednou z nich je opuštění havlovského konceptu jasného ochránce lidských práv a demokratických hodnot ve světě. Z tohoto směru se v poslední době nejen při cestách Miloše Zemana do Číny či jeho vztazích k prezidentu Putinovi uhýbá. TOP 09 usiluje o to, abychom navrátili České republice značku hlasitého ochránce lidských práv.

Ještě závažnější je problém našich vztahů, tedy i práv a závazků, vyplývajících ze členství v nadnárodních celcích, které zaručují suverenitu a bezpečnost České republiky – tedy v EU a NATO.

Zahraniční politika by se zajisté stala více konzistentnější, kdybychom pevněji stáli za hodnotami, ke kterým se naše společnost po roce 89 vrátila. Kdybychom tyto hodnoty zdůrazňovali a při praktickém konání se od nich neodchylovali. Nebáli se je opakovat a vysvětlovat občanům a kvůli krátkodobým kalkulům je neopouštěli.

V praxi lze konzistentní, a zejména pak efektivní zahraniční politiky dosáhnout sjednocením zahraničněpolitických reakcí a postojů Ministerstva zahraničních věcí, Pražského hradu a zástupců ČR při mezinárodních organizacích a společenstvích. A jasně zohledňovat principy této politiky třeba i při ekonomické a obchodní politice.

Jednotný a zřetelný hlas prosazující české ekonomické, diplomatické a lidskoprávní zájmy v zahraničí bude diplomatům poskytovat silnější vyjednávací pozici pro jejich dosažení. Konzistence lze však dosáhnout pouze pomocí kompromisu a konsenzu, které však nejsou v rozporu se základními východisky a hodnotami, na nichž by politika měla stát.

 

„ČR se stává nečitelným a ne zcela spolehlivým partnerem.“

 

Jako člen Evropského parlamentu se s konzistencí naší zahraniční politiky musíte setkávat velmi často. Je však tato nekonzistence největším limitem zahraniční politiky?

Velkým limitem Česka je, že se stává nečitelným a ne zcela spolehlivým partnerem zejména ve vztazích s našimi partnery v EU. Ale nevyjasněnost a nejednotnost politiky je vidět i jinde. Například, když se naši hlavní představitelé až trapně omlouvají za návštěvu dalajlámy, nepůsobí to jako zahraniční politika hodnotově ukotvené sebevědomé země. Ještě horší je, když v situaci rostoucího napětí mezi Unií a Ruskem prezident pěstuje vskutku nadstandardní vztahy s ruským prezidentem a přejímá některé našim hodnotám neodpovídající postoje (viz žertování o novinářích)…

 

„Rovnocenným evropským partnerem zbytku světa jsme díky našemu členství v EU.“

 

Jaké jsou další limity české zahraniční politiky? Je například nějaký limit, který citelně vnímáte na půdě EP a naopak na domácí půdě není tak zjevný?

Jsme malá země, už tím jsme limitováni. Rovnocenným evropským partnerem zbytku světa jsme tak díky našemu členství v EU. To si často v Česku neuvědomujeme.

Za tento přínos pro vliv naší země bychom se našim partnerům měli revanšovat tím, že budeme spolehlivým partnerem a budeme plnit naše závazky (jako jsou například 2 % HDP na obranu v rámci NATO).

Nejhorší, co se nám může stát, je, pokud budeme považováni za „trojské koně“ zájmů jiných zemí či velmocí v pro nás zásadních organizacích typu EU a NATO. Zdá se mi, že chování některých našich představitelů toto riziko jasně ukazuje.

 

„V4 už neplní svůj účel.“

 

Ve volebním programu je zmíněno, že TOP 09 chce zlepšit obraz V4. Jak docílit toho, aby toto společenství bylo vnímáno pozitivně? Je podle vás důležitější změnit to, jak je V4 vnímána obyvateli středoevropských států anebo její image navenek – například v EP a jiných evropských institucích?

Co se týče V4, myslím si, že už neplní svůj účel, co dříve plnila. Pokud se podíváte na rozhodovací postupy v EU, V4 zde toho moc nezmůže, i když by byla jednotná. Nedosahuje totiž velikosti blokační menšiny a dnes jen těžko hledají některé její postoje spojence.

Navíc názory zbylé většiny států se oproti zemím V4 dost liší. Proto si osobně myslím, že bychom se měli zamyslet nad našimi hodnotami a svůj zájem přeorientovat jiným směrem.

Znamená pozitivní změna vnímání V4 občany středoevropských států promítnutí i do toho, jak je V4 vnímána jinými evropskými státy?

Neznamená. Když si vezmeme jen příklad migrační krize, jsou to právě země V4 (vyjma slovenského předsednictví), které nijak nepřispěly k řešení tohoto problému, soustředily se jen na svůj úzký krátkodobý zájem a ignorovaly společnou povahu problému i jeho řešení.

Možná to zdejší občané ocenili, ale naši evropští partneři se na to rozhodně mohou dívat jinak. A V4 se na jistou dobu stala symbolem něčeho, s čím, myslím, nechceme být spojováni.

Jak podle vás upevnit transatlantické vazby?

Vazby se nijak nezměnily, jsou silné a česká diplomacie je považuje za velmi důležité. USA jsou naším přirozeným partnerem, se kterým sdílíme hodnoty a zájmy. A nová administrativa nutně neznamená ochlazení vztahů. Navíc, USA nejsou totéž jako prezident USA.

Česká republika se také může více snažit o zlepšení těchto vztahů. Například splnit závazek a dávat 2 % HDP na obranu, čímž by se stala váženějším hráčem v rámci NATO, a oslabit oprávněnou kritiku, kterou si Evropa za své plnění role spojence od prezidenta Trumpa vysloužila.

Evropská unie by se neměla nechat odradit „zamrznutím“ TTIP a stále tlačit na pokračování vyjednávání této důležité dohody. Spojené státy jsou rozhodně i nadále naším důležitým spojencem v neklidném světě.

Jakým způsobem chce TOP 09 podporovat země západního Balkánu?

Česká republika je dobrým příkladem transformace k demokratickému režimu. Můžeme předávat zkušenosti a podporovat jejich vývoj k členství v EU. S tím souvisí podpora míru, stability a hospodářského rozvoje těchto zemí. Tedy i finanční podpora ze strany EU. Je také v zájmu Evropy jako celku, aby tyto země měly jasnou a reálnou perspektivu vstupu do EU, jakkoliv jsou dnes poměrně daleko od splnění nutných podmínek.

Rozchází se váš názor s některým z bodů zmíněných v novém volebním programu TOP 09, konkrétně v části věnované české zahraniční a bezpečnostní politice?

TOP 09 chce zůstat v silném jádru Evropské unie, plnit své závazky vůči NATO a ochraňovat lidská práva ve světě. To je to hlavní, v tom jsme zajedno. A jsem hrdý na to, že tyto body se Topka nebojí jasně říci.

Snad jediný bod z programu, který bych úplně nepodepsal, je význam kooperace V4, což vychází z mé „unijní“ zkušenosti.

Nedávno se hovořilo o tom, že kvůli pozici postu ministra financí byste se vzdal křesla v EP. Máme v tomto vidět nespokojenost s prací europoslance anebo je to pouze otázka priorit?

Vůbec ne. Práci europoslance mám rád a považuji ji za důležitou. A ačkoliv si to moc lidí nemyslí, myslím, že svou prací dělám docela dost proto, aby se naší zemi a jejím lidem vedlo dobře. A jsem rád, že v tom mohu pokračovat.

Ale i tak jsem souhlasil s nabídkou Topky a v případě, že by byla ta možnost, stal bych se ministrem financí a snažil se pomoci státní pokladně. Ta teď – přestože zažíváme období ekonomického růstu – rozhodně není v dobrém stavu. Myslím, že i zde bych mohl udělat trochu dobré práce.

TOP 09 podporuje zvýšení našeho příspěvku na obranu na požadovaná 2 %. Je to však spásné řešení? Nedala by se obrana řešit efektivněji nějak kolektivně v rámci EU?

Peníze samy o sobě nejsou nikdy spásným řešením, ale na plnění našich závazků rezignovat nesmíme. A do obrany jsme v minulých letech, kdy v rozpočtu bylo dost peněz, investovali trestuhodně málo.

Naše armáda je každopádně dlouhodobě podfinancovaná. Ale pokud jde o efektivitu vynaložení peněz, žádné jiné řešení než koordinace v rámci evropských členů NATO (i dalších zemí EU) efektivitu nezajistí.

Stejně tak jen spolupráce v rámci EU zajistí tak důležité věci, jako je bezpečnost. Což se týká třeba i ochrany vnější hranice. Myslím si ale, že v dohledné době se nic nezmění na tom, že garantem bezpečnosti u nás a v EU je NATO. Takže prioritou je rozvíjení a zlepšování NATO, a nikoliv jeho náhrada něčím, co dnes neexistuje ani na papíře.

 

„My ani Evropa nemůžeme pojmout všechny, kteří jsou někde na světě pronásledováni a pomoc potřebují.“

 

Co se rozumí pod pojmem kontrolovaná migrace, respektive, jak rozlišit ty, kteří pomoc skutečně potřebují, od ekonomických migrantů? Jakým způsobem chce TOP 09 podpořit státy, které migraci nezvládají – v ČR je velký odpor proti přijímání uprchlíků.

Ze zkušenosti víme, že rozlišit ekonomické migranty od těch, co nárok na azyl skutečně mají, není zase tak složité, a třeba dokonce i schválený systém kvót jisté rozdělení nastavil. A vždy platí, že rozhodnutí o azylu, dočasném či trvalém, stojí na individuálním posouzení dle našich platných zákonů.

Platí ovšem, že ani my, ani Evropa nemůžeme pojmout všechny, kteří jsou někde na světě pronásledováni a pomoc potřebují. Ale i přesto se jako jedna z nejbohatších a nejmocnějších částí světa musíme snažit. Jak? Například tím, že svou politikou přispějeme k ukončení konfliktů, pomůžeme tam, kde třeba dochází k humanitární krizi, či podpoříme státy, kterých se migrace nejvíce dotkla.

A nesmíme váhat pomoci v rámci našich možností těm, kteří dle našich zákonů a světových konvencí status uprchlíka mají, tím, že nabídneme těmto lidem azyl. A  budeme to činit v rámci celoevropské politiky, kterou pomůžeme formovat.

Nevidím žádný rozumný důvod, proč jsme nemohli nabídnout minimálně pár desítek míst pro oprávněné žadatele, kteří projdou bezpečnostní prověrkou, v rámci systému kvót, a vyhnout se tak proceduře o neplnění zákonů a zpochybnění principu právního státu v rámci EU.

Důležitou snahou EU je zachování a další vyjednávání dohod se třetími zeměmi, které mohou migrační vlnu utlumit, jako je například dohoda s Tureckem. Zároveň je stěžejní vyjednávat se zeměmi, odkud ekonomičtí migranti přicházejí, aby své občany přijaly zpátky. Neboť tito lidé nárok na to zůstat v Evropě nemají a nesmí si ho vynutit tím, že budou svůj návrat oddalovat.

Evropská unie stojí a musí stát na principu právního státu, dodržování pravidel a na solidaritě mezi členskými zeměmi. Jen férová spolupráce nám pomůže řešit problémy dnešního světa. Ty jsou totiž nikoliv omezeny na jeden stát či region, ale obvykle jsou mnohem širší – a přesně taková je i účinná odpověď na ně.

Současnou pozici vlády, která říká, že třináctého uprchlíka již nemůžeme přijmout, považuji za ostudnou... A co víc, za politiku, která odporuje zájmům naší země.

Jaká je vaše dlouhodobá vize pro Českou republiku na mezinárodním poli? Jak chcete, aby byla země vnímaná, a jakou roli chcete, aby ve světě hrála?

Přál bych si, aby ČR nebyla pouze tak vnímaná, ale aby skutečně byla stabilním, spolehlivým partnerem, který ctí závazky a proaktivně působí v evropské i zahraniční politice. Aby byla spolutvořitelem politiky Unie a měla na ní svůj otisk. Chtěl bych, aby ČR prosazovala rozumnou a odpovědnou kombinaci lidskoprávní a ekonomické zahraniční politiky.

ČR by se jasně začlenila do jádra Unie, tedy přiřadila se k zemím, které chtějí rozvíjet a zlepšovat společnou Evropu, a nikoliv nad ní „brblat“ a „kopat ji do kotníku“.

Byl bych rád, kdybychom udělali to, co je pro nás správné, a vstoupili do eurozóny. Má to jak ekonomickou, tak politickou dimenzi, obě v náš prospěch.

ČR by měla zkrátka zůstat věrná polistopadovému směrování zahraniční politiky, měla by být proevropská, aktivní v NATO a neochvějná v prosazování dodržování základních hodnot svobody, demokracie a lidských práv.

O autorovi: Monika Tesařová

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace