Rok 2018 perspektivou evropské bezpečnosti

  • Jonáš Vlk
  • 2.1.2019 08:23

Jaký byl rok 2018 z pohledu evropské bezpečnostní politiky? V následujícím ohlédnutí nabízíme přehled klíčových událostí, které během uplynulého roku formovaly Evropskou unii a Česko. Ty nejdůležitější, které budou mít přesah i do nadcházejícího roku, si teď spolu s námi můžete připomenout.

Ruská federace se ve vnímání Západu stává stále závažnější hrozbou. Anexe Krymského poloostrova, podpora separatistických tendencí na východní Ukrajině či aktuální agrese v Azovském moři zvyšuje obavy východoevropských států. Výsledkem jsou nejen volání po posílení přítomnosti vojáků NATO na východním křídle, ale také snaha o modernizaci armád jednotlivých států. Tento trend byl do jisté míry ještě umocněn chladným postojem prezidenta USA Donalda Trumpa vůči závazkům k NATO, vyvolaným především laxním přístupem Evropských států k naplňování aliančních obligací.

 

"Ruský medvěd stále zneklidňuje střední a východní Evropu."

 

Polsko, které má z geopolitického hlediska přirozeně největší obavy z ruského medvěda, tak začátkem roku spustilo dlouho plánovanou modernizaci svých ozbrojených sil. Vojenskými ambicemi se netají ani Maďarsko, které pomocí svého modernizačního plánu Zrínyi 2026 usiluje o to stát se klíčovou regionální silou. Byť jsme za uplynulý rok byli svědky spolupráce zemí V4, především co se migrační politiky týče, společná modernizace ozbrojených sil stále naráží na poměrně zásadní překážky.

Nejinak je tomu i stran letos tak často skloňované společné evropské armády. Zvolení francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a odchod Velké Británie, značně skeptické vůči společným obranným ambicím, z EU daly naději vzniku takového projektu. První vlaštovkou se ještě na přelomu roku stala stálá spolupráce v obranné oblasti tzv. PESCO. Tyto snahy dále umocnila nervozita z chladného přístupu vůči NATO ze strany USA. Prezident Macron, v poslední době hlasitě podporován i německou kancléřkou Merkelovou, se k projektu společně evropské armády vyjadřuje stále pozitivně. Přesto má před sebou tato ambice ještě hodně svízelnou cestu. Jedním z banálnějších, ale stále neřešených problémů je rozdílná kompatibilita vybavení komplikující hlubší integraci

 

"BIS infromovala o hrozbě, kterou představují ruské tajné služby. To samozřejmě nenechalo Zemana chladným."

 

V závěru roku rozvířil veřejnou debatu střet českého prezidenta Miloše Zemana s Bezpečnostní informační službou. Ta ve své výroční zprávě informovala o hrozbě, kterou pro ČR představují ruské tajné služby. To samozřejmě nenechalo prorusky orientovaného Zemana chladným. Po jeho snaze o podrývání médií či neziskových organizací (která se shoduje s ruskou politikou proti těmto institucím iniciovanou ve velkém po válce v Jižní Osetii v r. 2008 se snahou upevnit stabilitu režimu) tak nejvýše postavený český politik začal napadat i vlastní kontrarozvědku zajišťující bezpečnost státu. O nástrojích ruského vlivu v ČR či proti Západu vedené informační válce přitom alespoň mezi experty není pochyb.

Dalším znepokojivým trendem, který neblaze zasáhnul i Evropský bezpečnostní žurnál, je klesající svoboda středoevropských médií.  Nezávislá média jsou často ovlivňována postupnou oligarchizací mediální sféry i politickými tlaky. Evropský bezpečnostní žurnál kvůli současnému politickému klimatu v Česku přišel o své soukromé donory, což jeho fungování téměř ukončilo. Náš tým se ale i za výrazně ztížených podmínek rozhodl ve své práci pokračovat a nadále vám přinášet kvalitní informace v regionálním kontextu. Svým čtenářům proto tímto děkujeme za podporu v uplynulém roce a doufáme, že letošek přinese pozitivní vývoj v oblasti evropské bezpečnosti i české mediální sféry.

O autorovi: Jonáš Vlk

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace