Reakce Itálie na migraci nepřinesla mnoho řešení

  • Dominika Jandová
  • 8.2.2018 20:20

Počet migrantů a uprchlíků, kteří v minulém roce překročili Středozemní moře, se snížil až o 34 % oproti roku 2016. Věří se, že by roli mohlo hrát posílení libyjské pobřežní stráže, omezení činnosti nevládních organizací, avšak podle italského ministra vnitra Marca Minnitiho je to zejména díky spolupráci s Libyí. Italské řešení je ale mnohem problematičtější, než se zdá.

V loňském roce se přes Středozemní moře do Itálie dostalo téměř 119 400 lidí, což je stále méně než v předchozích třech letech, dalších 2 846 osob však zemřelo na moři, jelikož totiž centrální cesta z Libye patří mezi nejnebezpečnější. Občané mířící do Itálie přes Středozemní moře pocházejí z Nigérie, Guiney Bissau, Pobřeží slonoviny, Bangladéše, Pobřeží slonoviny, Mali, Eritrey, Súdánu a Tuniska s Marokem a dalších. Podle Uprchlické agentury OSN (UNHCR) se v průběhu několika let snížil podíl osob pocházejících z východní Afriky a naopak se zvýšil počet osob ze západní části kontinentu, 91 % z nich vyplouvá z Libye. Do Libye tak proudí smíšený migrační tok, tzn. lidé z různých států s odlišnou motivací a zkušenostmi – uprchlíci, žadatelé o azyl, ekonomičtí migranti, oběti obchodu s lidmi, nezletilé osoby bez doprovodu, migranti z environmentálních důvodů a další. Libye je tak kvůli probíhajícímu konfliktu, nestabilitě a  strategické poloze vhodnou půdou pro pašování a vytváření kriminálních sítí.

Mezi nejčastější důvody tohoto razantního poklesu příchozích migrantů bývají uváděny změny v pohraničních operacích v Nigeru, omezení činnosti nevládních organizací (NGOs) ve Středozemní moři, počasí či posílení libyjské pobřežní stráže. Libyjská vláda nicméně měla rovněž platit místním milicím, ozbrojeným skupinám a pašerákům za omezení pohybu osob směřujících do Evropy. Pokud tato podpora a spolupráce Itálie a Libye způsobila pokles migrace do Itálie, měla i další bezpečnostní dopady.

Delegace odpovědnosti na Libyi

V únoru 2017 podepsala italská vláda s libyjskou Vládou národní jednoty (GNA) v Tripolisu podporovanou OSN dohodu, která Libyi přislíbila pomoc, vybavení a trénink v hodnotě přes 220 milionů eur výměnou za pomoc při boji s pašováním a obchodováním s lidmi. Dohoda byla rovněž schválená Evropskou unií, která je hlavním dárcem GNA. Lidskoprávní a humanitární organizace působící ve Středomoří tuto politiku kritizovaly, jelikož podle nich vede k zadržování tisíců osob v Libyi, kde se setkávají s nelidskými podmínkami a brutálním zacházením, včetně sexuálního násilí, mučení a otroctví. Tato politika EU, jež v podstatě spočívala v pomoci libyjským orgánům zachytit migranty na moři a navrátit je do Libye, byla OSN označená za nehumánní.

 

Až 80 % členů libyjské pohraniční stráže pochází z jednotek místních milic.

 

V červenci loňského roku byl Unií rovněž nastaven monitorovací mechanismus, který měl zabránit porušování lidských práv ze strany libyjské pobřežní stráže, ten však byl předmětem kritiky, jelikož je řízen samotnými Libyjci. Otázkou zůstává složení pobřežní stráže, přičemž až 80 % členů libyjské pohraniční stráže pochází z jednotek místních milic a jejich integrace a profesionalizace musí být skutečnou výzvou.

V listopadu po jednání v Tripolisu se Itálie a libyjská GNA navíc dohodly na společné operaci proti pašerákům a obchodníkům s lidmi. Cílem má být vytvoření společného operačního centra, které bude složeno ze zástupců italské a libyjské pobřežní stráže, oddělení ilegální migrace a zpravodajských služeb. V minulosti však byli pašeráci nejvíce aktivní na západě Libye, kde má GNA velmi slabé pravomoci a kontrolu nad územím ovládaným ozbrojenými skupinami.

 

Finance EU končí v rukou pašeráků lidí a milicí.

 

Nezisková organizace Amnesty International ve své nové zprávě uvedla, že EU je spoluviníkem mučení a zneužívání migrantů v Libyi, a to kvůli krokům, které podniká ve snaze omezit migraci, jelikož finance končí v rukou pašeráků a milicí. Italská vláda následující obvinění odmítá, podle agentury AP, která se odvolává na libyjské milice a bezpečnostní úředníky, reportáže Vice News i dalších médií, však libyjská GNA v rámci dohody s Itálii platila a poskytovala vybavení milicím. Účelem bylo zabránit cestě do Evropy plavidům s migranty a zadržovat je v Libyi.

Spolupráce s Libyí eskalovala boje mezi libyjskými milicemi a pašeráky

Zatímco tak italská vláda vnímala pokles počtu migrantů jako důvod k oslavě, hlavní nápor migrační krize se přesunul právě na území Libye. GNA, která nemá dostatečné síly, aby efektivně potírala obchodování s migranty. Média následně informovala o působení nové ozbrojené skupiny kolem pobřežního města Sabráta a posléze o podpoře GNA dvou hlavních milic dříve zapojených do převaděčství, které jsou známé jako brigáda Anase al-Dabašiho o síle až 500 mužů a Brigáda 48, které se u GNA měly pokusit získat legitimitu výměnou za zabránění odplutí lodí s migranty. Ke konci září se ozbrojené skupiny v Sabrátě staly terčem útoku ze strany dalších skupin zapojených do obchodu s lidmi, což nakonec vyústilo v několika týdenní boje o moc, jež zanechaly desítky obětí, včetně civilistů, vysídlených stovky rodin a tisíce  byly evakuovány silami OSN. Místní zdroje dokonce uvedly, že přibližně 10 000 migrantů bylo drženo v oblasti Sabráty. Další zainteresovaná skupina nazvaná Operations Room měla být napojená jak na vládu GNA, tak i na soupeřící Libyjskou národní armádu (LNA) v čele s Chalífou Haftarem. To vedlo k obavám, že by střety v Sabrátě mohly vést k vyhrocení konfliktu mezi dvěma znesvářenými stranami. Navíc se objevily zvěsti o pokusech  milic uzavřít hranice v jižní poušti mezi Nigerem a Čadem pro migranty pohybující se směrem na sever a kontrolovat oblasti, které ani jednou ze znesvářených stran v Libyi nebyly zajištěny. Taková politika tak nejenže může vystupňovat či rozšířit konflikt, ale staví putující migranty do nebezpečné pozice: Nelze na dohody nijak spoléhat, tudíž ani nepředstavují z hlediska migrace dlouhodobé řešení, stejně tak podkopává budování důvěryhodného bezpečnostního aparátu v Libyi v budoucnosti, pokud taková možnost v blízké době vůbec existuje. Dalším následkem mohou být snahy najít nové migrační, stejně jako pašerácké, trasy.

Itálie se nicméně začala v Africe angažovat také dále od pobřeží.Ve středu 17. ledna italský parlament rovněž schválil stažení několik stovek vojáků z Blízkého východu a nasazení až 470 v Nigeru, tranzitní zemí migrace. Cílem bylo podpořit boj proti převaděčům, avšak opět prostřednictvím výcvikové mise. 

Je krize zažehnána?

Odborníci se shodují, že na spolupráci milic a GNA se nelze spoléhat, a rovněž nelze v extrémním poklesu příchozích migrantů vidět dlouhodobý trend. Po porážce skupin, které omezovaly ilegální migraci v Sabrátě však opět došlo k postupnému nárůstu počtu lidí putujících na jih Evropy. Politika EU s pouhým cílem zastavit migraci navíc měla destabilizující účinek na libyjskou politiku.

Porovnování počtu příchozích migrantů a uprchlíků přes Středozemní moře v roce 2016 a 2017.

Zcela zásadním problémem této migrační trasy jsou právě pašerácké a kriminální sítě, na což evropské státy začínají reagovat. I přes jejich potlačení či alespoň rozbití hlavních buněk ovšem nelze počítat s dlouhodobě udržitelným omezením migrace přes Středomoří. Například Svěřenecký fond EU pro Afriku (EUTF) financovaný zejména z Evropského rozvojového fondu směřuje finance od rozvoje a vytváření ekonomických alternativ převážně ke krátkodobým bezpečnostním opatřením související s kontrolou hranic. Součástí EUTF v objemu 3,1 miliard eur je také příspěvek V4 v hodnotě 35 milionu eur právě na druhou fázi výcviku libyjské pobřežní stráže. Negativní dopady pro život migrantů a uprchlíků měly finance rovněž také v Súdánu, který se netají využíváním milice pro zachycení migrantů na hranicích. Panují rovněž obavy, že finance dále poskytují více prostředků pro potlačení oponentů režimu.

I přes varování o vážných bezpečnostní rizicích podpory libyjské GNA a pobřežní stráže, tak Itálie a EU však výše zmíněnou politiku berou natolik seriózně, že na jednacím stole je budování nejen libyjské pobřežní stráže, ale také obnova námořnictva a postupné předání odpovědnosti za kontrolu hranic, konkrétně do tří let až 10 % území ve Středomoří. Efektivním řešením by samozřejmě byla nejdříve stabilizace Libye a až poté investice do rozvoje sil pro omezení migračních toků skrze oficiální vládu, která by byla schopna lépe migrační vlnu zvládat. To ale není v EU politicky prosaditelné, a Evropa v Libyi řeší svůj problém s migrací, nikoliv jejich s vládnutím, i když jsou tyto dvě věci samozřejmě přímo propojené. Kromě investic do místních ekonomik je rovněž třeba brát ohled na migraci z důvodů environmentálních problémů, která je v současné době stále opomíjena a bude v budoucnu hrát stále větší roli. Nahrazování rozvojové pomoci bezpečnostními projekty a ochranou hranic se tak upozaďují reálné příčiny migrace. Téměř tři roky po migrační krizi tak Evropa nebyla schopná nabídnout dlouhodobé kroky pro její zmírnění. Možné řešení může přinést nadcházející vyjednávání o sedmiletém cyklu strukturálních fondů EU. Otázkou je, zdali by východoevropské země místo investic do vlastních zemí souhlasily s přesměrováním části financí na řešení migrace jak v zemích jako je Itálie a Řecko nebo i například v Libyi.

Dominika Jandová je seniorní analytička Evropského bezpečnostního žurnálu, která v současné době sídlí v Katánii na Sicílii.

 

 

 

 

 

O autorovi: Dominika Jandová

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace