První krok k evropské armádě: Členské státy musí upřednostnit evropské vybavení

  • Martin Macq
  • 19.12.2018 07:32

Je stále jistější, že vznik armády Evropské unie se blíží. Úspěšnost tohoto projektu však bude záviset na tom, za jakých okolností se uskuteční. Jen progresivní a rozvážný postup zajistí založení integrované armády, která bude jednat nezávisle na vnějších vlivech. Prvním krokem všech členských států by mělo být upřednostnění nákupu vojenského vybavení ze zemí Evropské unie. Toto opatření by nejen podpořilo evropský zbrojní průmysl, ale také upevnilo vztahy mezi členskými státy potřebné k uskutečnění projektu evropské armády a společné obranné unie.

Prohlášení německé kancléřky Angely Merkelové o vzniku evropské armády, podobně jako předchozí vyjádření francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, vyvolalo u pozorovatelů velký ohlas. Někteří jsou toho názoru, že výroky byly jasným krokem k realizaci projektu společné armády. EU již delší dobu usiluje o větší samostatnost a nezávislost v oblasti obrany a bezpečnosti, především vůči svému největšímu spojenci, USA. Jedním z důvodů jsou i rozdílné názory na potřebné výdaje na obranu v Severoatlantické alianci. Odlišné nadnárodní zájmy EU a USA v klíčových regionech, jakým je například Blízký východ, navíc nejsou dlouhodobě udržitelné. Evropská armáda by tedy umožnila Unii jednat více v souladu s vlastními hodnotami.

Sjednocování Evropské unie prostřednictvím společné obrany a bezpečnosti by mohlo být jedním ze způsobů, jak podpořit evropskou integraci v době, kdy je nezájem členských států jako jsou Itálie, Maďarsko či Rakousko stále markantnější. Spojení vojenských sil všech zemí EU nicméně bude nesmírně obtížný úkol. Realizace projektu by se proto měla řídit jasně definovaným postupem, který by zohlednil všechny státy ochotné se zapojit. Prvním krokem takového postupu musí být upřednostnění vojenského vybavení ze zemí EU a podpora vzájemného obchodu se zbraněmi mezi jednotlivým členskými státy.

Autonomie v oblasti obrany musí začít už na lokální a státní úrovni, takže i jednotlivé členské státy by měly nakupovat vybavení vyrobené ve státech Unie. V současné době dává mnoho členských států před evropskými společnostmi přednost zbraním ze Spojených států či jiných zemí mimo Evropu. Jedním z důvodu je to, že vojenský průmysl v EU není vyvinutý tak jako americký. Tato situace by se nicméně v následujících letech mohla změnit díky Stálé strukturované spolupráci (PESCO), jejíž druhá fáze započala v listopadu letošního roku. Trend importu zbraní z mimoevropských zemí je ale zatím běžný napříč Evropou. Zatímco země západní Evropy nakupují především od Spojených států, země východní Evropy často vlastní více ruského vybavení.

 

“Import zbraní z mimoevropských zemí je běžný jak ve východní, tak v západní Evropě.”

 

I v zemích Visegrádu je situace velmi podobná jako ve zbytku Evropy. Polsko, jehož výdaje na obranu překračují výdaje všech tří ostatních zemí V4 dohromady, spoléhá především na vybavení z Německa a ze Spojených států, tedy až na ozbrojená vozidla z Finska a protitankové řízené střely z Izraele. Poté, co se v Polsku na podzim roku 2015 dostala k moci strana Právo a Spravedlnost, se země vzdálila svým evropským partnerům i evropskému vojenskému trhu. O to více se ale přiklonila k USA. Oproti Polsku se Maďarsko, Česká republika a Slovensko dlouho spoléhaly na své staré sovětské vybavení. V posledních letech se tyto tři země rozhodly v rámci modernizace aktivně spolupracovat s evropskými firmami jako je Saab, BAE Systems či MBDA. Slovensko přesto nedávno vyměnilo své víceúčelové stíhací letouny MiG-29 za 14 amerických stíhaček F-16V ve snaze o bližší spolupráci se Spojenými státy a NATO. Kromě toho Bratislava čeká zásilku pěti amerických víceúčelových vrtulníků UH-60M Black Hawk. Maďarsko a Česká republika postupují při nákupu nového vybavení podobně. Obě země nyní spoléhají na modernizovaná sovětská vozidla, pozemní vybavení ze Spojených států a vzdušné vybavení z Evropy.  

 

“Evropská Unie se pomocí nových projektů aktivně zapojuje do expanze evropského vojenského průmyslu.”

 

Většina členských států EU zatím využívá kombinaci vojenského vybavení z USA (či dalších zahraničních států) a evropských firem. Americká expertíza však lze na evropské úrovni nahradit několika alternativami. Prvním příkladem je PESCO a jeho 34 projektů v sedmi konkrétních oblastech od námořní vojenské služby po vesmírnou bezpečnost. Dalším příkladem je Koordinovaný každoroční přezkum v oblasti obrany (CARD), což je platforma, kde mohou členské státy sdílet osvědčené postupy týkající se nákupu techniky a mohou sladit své výdajové plány s cílem efektivního využití peněz na společné vojenské projekty. Evropská unie se tudíž pomocí těchto nových projektů aktivně zapojuje do expanze evropského vojenského průmyslu.

Členské státy, zejména ty z bývalého sovětského bloku, mají přesto tendenci věřit americkému vybavení více. Tento paradox se dá vysvětlit tradičním přesvědčením států východní Evropy, že pouze Spojené státy a NATO je mohou efektivně uchránit před ruskou agresí. Neuvědomují si však, že by se sjednocená Evropa dokázala ubránit sama.

Dalším krokem EU musí proto být podpora vzájemného partnerství a potlačení individualistických postupů, které evropským firmám brání ve spolupráci na inovativních projektech. Pokud se chce Evropa v obranné politice oprostit od vlivu Spojených států, solidarita mezi evropskými státy musí vzniknout i v oblasti vojenské techniky. EU tento ambiciózní cíl již podporuje finančně, například se rozhodla v letech 2019 a 2020 vyhradit 500 milionů eur na program evropského rozvoje obranného průmyslu s cílem větší spolupráce ve vývoji letadel, bojových tanků a námořních lodí. Evropský vojenský průmysl roste a členské státy by měly této příležitosti využít. Měly by vložit svoji důvěru do místních výrobců zbraní. Není totiž pochyb o tom, že před vznikem jakékoliv společné evropské armády musí státy podporovat evropské výrobce zbraní a techniky. Bez provedení tohoto zásadního prvního kroku nelze projekt evropské armády udržitelně budovat.

 

“Nedostatek nadnárodního zbrojního průmyslu v EU oslabuje celý projekt obranné unie.“

 

Hlavními aktéry v evropském vojenském průmyslu jsou především národní společnosti. BAE Systems v Anglii, Finmeccanica z Itálie a Thales ve Francii jsou spolu se stovkami středně velkých podniků v dalších devíti zemích Unie největšími výrobci na evropské scéně. Existuje však pouze jedna nadnárodní evropská společnost, která s nimi může soupeřit, a tou je Airbus. Po odchodu Velké Británie z EU zbydou pouze dvě členské země, které hrají významnou roli v evropském vojenském průmyslu. Nedostatek nadnárodního zbrojního průmyslu tak bude závažným problémem pro založení společné evropské armády. Členské státy jsou totiž méně nakloněny nákupu či prodeji techniky mezi jednotlivými státy Unie, ať už kvůli otázkám národní suverenity či národní hrdosti. Tato situace vede k jednostranným iniciativám států jako je Polsko, které namísto investování do společných iniciativ EU zahájilo svůj vlastní výzkumný a vývojový projekt za účelem výroby nových bojových vozů.

Není pochyb o tom, že kdyby existovala větší nabídka vojenského vybavení od evropských nadnárodních společností, členské státy by rychle zvýšily svou poptávku. Tohoto cíle by se mohlo dosáhnout za pomoci projektu CARD. Investice by měly být směřovány na velké evropské firmy jako Airbus či MBDA, ale také na střední a menší podniky. Výsledky by poté mohly být patrné již v roce 2020, jelikož se řídící výbor Evropské obranné agentury rozhodl zahájit první celý cyklus projektu CARD na podzim roku 2019. Ministrům se nicméně nepodařilo shodnout na navrhovaném rozpočtu pro Evropskou obrannou agenturu, který už tak čítal pouhých 35 milionů eur. Vznik stabilní a efektivní celoevropské armády založené s pomocí nadnárodního vojenského trhu je tedy stále ještě daleko. Pokud se ale problematika evropského vojenského vybavení neupřednostní, mohl by být celý projekt vojenských sil Evropy v ohrožení.

O autorovi: Martin Macq

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace