Proč společná evropská armáda skutečně vznikne

  • Louis Cox-Brusseau
  • 21.1.2019 08:05

Francouzský prezident Emmanuel Macron se během podzimu dovolával vytvoření „opravdové evropské armády“. V polovině listopadu ho v tom výrazným způsobem podpořila německá kancléřka Angela Merkelová. Tím se opět rozpoutala debata o sdílené evropské armádě, která by mohla znamenat zlomový okamžik v evropské politice. Během předsednictví Jeana-Clauda Junckera v Evropské komisi byla tato debata v hledáčku médií vždycky, ale během posledních čtyř let se světová i evropská politika proměnila natolik, že je vznik evropské armády pravděpodobnější než kdy dříve. Odchod Spojeného království z EU se blíží, nestabilita transatlantického vztahu se zvyšuje, nemluvě o strachu z nárůstu ruského vlivu a zhoršujícího se vztahu mezi EU a Tureckem. Proto v institucích EU spíše než „zda“ by měla vzniknout evropská armáda, stále častěji zaznívá otázka „kdy“ a „jak“ by se tak mělo stát.

Volání prezidenta Macrona po "opravdové evropské armádě" představuje významný posun francouzského postoje vůči myšlence sdílené evropské armády. Zatímco evropská vojenská spolupráce existuje již od založení EU, koncept jedné sjednocené armády byl považován za tabu. Kancléřka Merkelová ale svým prohlášením ze 13. listopadu ve Štrasburku zřejmě cíleně podpořila Macronovu rétoriku. Zdá se tedy, že je teď Evropa svědkem prvních jednoznačných signálů, že francouzsko-německý přístup k projektu evropské armády je o mnoho soudržnější, než tomu bylo v historii.

Objevovaly se náznaky, že se blíží významná proměna v evropském postoji ke společné obraně. Podpis dohody o Stálé strukturované spolupráci (PESCO) 23 z 28 členských států Evropské unie byl zlomový okamžik v evropských dějinách a politice. Stručně řečeno, zatímco PESCO nezřídilo evropskou armádu přímo, dalo vzniknout bezprecedentním závazným povinnostem pro formální bezpečnostní spolupráci mezi členskými státy a obsahovalo i slib zvýšení obranných výdajů napříč Unií, které by nakonec mohly položit základy evropské armády, i když by se tak nenazývala.  Příprava "stálé strukturované spolupráce" mezi členskými státy ve vojenských záležitostech probíhala od roku 2009 a od roku 2003 proběhlo už třicet čtyři společných misí členských států EU pod záštitou Společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP). Nicméně budoucí generace by mohly podpis dohody PESCO vnímat jako předzvěst vzniku evropské armády, jelikož se snaží o jedinečnou spolupráci v oblasti bezpečnosti a obrany. V dohodě PESCO jsou kromě dalších společných projektů zakotveny závazné plány na vývoj společných jednotek rychlého nasazení, nejnovějších a nejmodernějších evropských dronů a ozbrojených vozidel a vytvoření centralizované evropské vojenské logistiky i zdravotních řídících středisek.

Je třeba také poznamenat, že PESCO nepředstavuje jediný způsob rozvoje vojenské spolupráce nad rámec obvyklých společných misí, které se konají v rámci SBOP. V únoru 2017 Česká republika a Rumunsko přispěly k rostoucí nadnárodní vojenské divizi vedené Německem svými vojáky a materiálem. K takovému rozvoji nedošlo poprvé. Nizozemsko už dříve přispělo dvěma armádními divizemi stejné nadnárodní brigádě pod vedením spolkové obrany. Současná expanze mezinárodní vojenské jednotky vedené Německem vyvolala mediální kontroverzi, protože vzbudila dojem, že vzniká evropská armáda, i když se tak nenazývá, a nenápadně se shromažďuje pod německou kontrolou. Tento vývoj pochopitelně rozdmýchal další problematické téma v jádru koncepce evropské armády: otázku suverenity.

 

Francouzsko-německý konkurent Severoatlantické aliance?

Jednou z prvních kritik konceptu evropské armády byla otázka, kdo by armádě EU velel. V ostatních oblastech řízení EU mají oba státy, Francie i Německo, něco, co by někteří mohli považovat za neúměrný vliv v rámci orgánů EU, a kritici konceptu evropské armády mají často obavy, že PESCO představuje francouzsko-německý pokus o dominanci nad evropskými záležitostmi ve vojenské oblasti a o konkurenci kompetencím NATO. Je však vhodné poznamenat, že se – alespoň veřejně – nezdá, že by PESCO či navrhovaná evropská armáda byly míněny jako konkurence NATO, ale spíše jako jeho doplněk, jak uvedla kancléřka Merkelová ve svém projevu na plenárním zasedání dne 13. listopadu ve Štrasburku. Přestože ve veřejných debatách panovaly poslední dobou mezi prezidentem Macronem a prezidentem Trumpem v otázkách Severoatlantické aliance a sdílené evropské obrany značné neshody, neměli bychom zapomínat, že Spojené státy hrají pro evropskou obranu zásadní roli. Politické neshody mezi čelními představiteli Evropy a Ameriky tak nejspíš neoslabí společné bezpečnostní praktiky, které již fungují více než půl století, obzvláště v oblastech, kde americké zájmy na obranu Evropy zůstávají prioritou amerického establishmentu.

 

Potenciální výstupy

Skutečné cíle dohody PESCO a evropského armádního projektu jsou s velkou pravděpodobností stejně tak politické, jako praktické. Prezident Macron i kancléřka Merkelová jsou dostatečně moudří na to, aby na NATO neútočily přímo svými vlastními vojenskými ambicemi. Oba jsou si dobře vědomi toho, že USA jsou prostřednictvím NATO pro evropskou obranu zcela nedocenitelné. Po dvou letech rozkolísaných transatlantických vztahů a zvratů v evropské politice nabízí evropský armádní projekt, podpořený legislativou PESCO, dobrou příležitost, jak dostat lepší evropskou integraci na vrchol politické agendy a udržet politický vliv doma v Evropě. Evropská unie se nachází v bodě, kdy přišla o jeden členský stát a napříč kontinentem došlo k chaotickému obrození krajně pravicových nacionalistických stran. Debata o evropské obraně, a konkrétně o její následné legislativě, tak bude velmi pravděpodobně tím, co odstartuje snahy o větší integraci a  sjednocování stále více roztříštěné Unie. Při posuzování nedávného francouzsko-německého volání po vytvoření evropské armády by se tudíž nemělo zapomínat na důležitost společné obrany coby mechanismu pro vytvoření nového pojetí suverenity a posílení integrace. Neměla by být ignorována ani potenciální sjednocující role, kterou by PESCO mohlo hrát pro evropskou politiku, zejména v důsledku odchodu Velké Británie.

To ovšem neznamená, že by se PESCO mělo považovat za pouhý politický nástroj k větší evropské integraci. Je zřejmé, že je určeno ke zlepšení evropské vojenské spolupráce a že má poskytnout další finanční prostředky na obranu. Už samotný fakt, že zrcadlí priority NATO, naznačuje, že je určeno jako doplňující, a nikoliv konkurenční mechanismus k Severoatlantické alianci. Co se týče opravdové evropské armády, PESCO je velmi pravděpodobně předchůdcem tohoto subjektu. Ale – jak kancléřka Merkelová sama řekla – bude nějakou dobu trvat, než se takové složky ustaví. Ovšem zlomový okamžik uvedený na začátku tohoto článku už je rozhodně tady: s francouzskými a německými hlasy, které se na tomto tématu shodují, a s Brexitem na obzoru, již není otázkou "jestli" Evropská armáda vznikne, ale "kdy" se tak stane. Plán pro vytvoření evropské armády už je jasně stanoven. Nyní zbývá zjistit, zda její existence bude představovat víc politické rétoriky než praktické vojenské síly.

O autorovi: Louis Cox-Brusseau

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace