Přiblíží nový moldavský prezident svou zemi k Rusku?

  • Mihai Turcanu
  • 15.3.2017 13:15

Nyní jsou to již čtyři měsíce, co se prezidentem Moldavska stal Igor Dodon. Podobně jako vše ostatní, co se týká Moldavska, i jeho zvolení nejdříve vzbudilo jen nepatrný zájem ze strany Západu. A tak by to i zůstalo nebýt několika jeho ostrých vyjádření namířených proti Evropské unii, proti Západu a pro Rusko. Nicméně i přes Dodonovu ostrou rétoriku je nepravděpodobné, že se mu podaří svou vizi zahraniční politiky implementovat.

Dodonovo vítězství a současná situace v Moldavsku

Pokud je něco, co je na Dodonovi výjimečného, je to jeho oportunismus. I přes svůj proruský postoj v roce 2012 sehnal potřebné hlasy, aby Nicolae Timofti, prezidentský kandidát „pro-evropské“ frakce, byl zvolen do parlamentu. Posléze se začal aktivně angažovat v populistické kritice mnoha skandálů, do nichž se proevropští politici zapletli. Zároveň si však budoval image patriarchálního obránce víry, řádu a státnosti, stejně jako jediného pravého přítele a spojence Ruska v Moldavsku.

Dodon využil ve svůj prospěch to, co Západ vnímal jako překážku, tedy svůj proruský postoj, na kterém postavil svou prezidentskou kampaň. A z dobrého důvodu: pozice oblíbence Ruska zajistí kterémukoliv kandidátovi mezi Moldavany solidní podporu, neboť mnozí vždy hlasovali a budou hlasovat pro kohokoliv, koho jim ruská kabelová televize určí. A proto byl v průzkumech Dodon jasným favoritem již od prvního dne. Ostatně je to také jeden ze dvou hlavních důvodů, proč mají socialisté největší frakci v parlamentu – 26 poslanců. Druhou frakcí se sklony k proruské zahraniční politice jsou komunisté (7 poslanců), zatímco proevropská agenda je zastoupena demokraty (20 poslanců), liberály (13 poslanců), liberálními demokraty (9 poslanců) a nezávislými (28 poslanců). Tyto skupiny však nejsou jasně definované a proevropské strany se potýkají s mnoha vnitřními problémy, které tato analýza nemůže v plné šíři obsáhnout.

Druhá a významnější příčina Dodonova vítězství tkví v žalostném selhání „proevropských sil“. Je to selhání podobné Juščenkově zvolení ukrajinským prezidentem po takzvané oranžové revoluci, stejně jako lze vidět paralelu s Moldavskem v problémech, se kterými se Ukrajina v současnosti potýká, jako je potřeba reformy soudnictví, boj s korupcí, dodržování zákonů a další. Moldavsko například podle indexu Transparency International kleslo až o 34 příček – z 89. na 123. – to vše po osmi letech „proevropské“ vlády a „reforem“. Dalším vhodným příkladem je „zmizení“ více než miliardy dolarů z moldavských bank. Ztracená částka navýšila moldavský státní dluh, což vyvolalo oprávněnou zlost a pobouření.

 

„Tento neblahý vývoj událostí způsobil, že mnoho Moldavanů změnilo svůj názor na vše, co EU reprezentuje jako civilizační model, a právě tuto změnu Dodon na své cestě k moci neustále podněcuje a zneužívá.“

 

Špatná vláda stran zastupujících proevropskou politiku způsobila, že EU má v současné době podporu jen 38 % obyvatel, oproti předchozím 63 % obyvatel v listopadu 2009. Tento neblahý vývoj událostí způsobil, že mnoho Moldavanů změnilo svůj názor na vše, co EU reprezentuje jako civilizační model, a právě tuto změnu Dodon na své cestě k moci neustále podněcuje a zneužívá. Poslední průzkumy ukazují, že Eurasijskou unii vedenou Ruskem podporuje téměř 53 % lidí, zatímco jen 9,2 % věří, že NATO je funkčním řešením moldavských bezpečnostních problémů.

Dodonova zahraniční politika

Navzdory tomu, že Dodon byl prvním občany zvoleným prezidentem po šestnácti letech, jeho pozice je slabá a jeho pravomoci omezené, jelikož Moldavsko je parlamentní republikou. Pomineme-li vydávání prohlášení, jeho možnosti jsou v kontextu zahraniční politiky a legislativních kroků značně limitované. Hned poté, co byl Dodon zvolen, parlament také tiše schválil zákon, který pravomoc jmenovat šéfa Informační a bezpečnostní služby přenesl z rukou prezidenta do rukou legislativního aparátu.

Pokud hovoříme o zahraniční politice, Dodonova prohlášení odvolávající asociační dohodu s EU či otevření kanceláře NATO v Kišiněvě mají malý význam. Faktem je, že v obou případech dohody již schválil parlament a jejich implementace nemůže být prezidentem oddálena ani vetována. Bez ohledu na to Dodon během své návštěvy Moskvy, což byla jeho první prezidentská zahraniční cesta, dne 17. ledna prohlásil, že pokud jeho strana v příštích parlamentních volbách získá většinu, tak asociační dohodu zruší. Podobný postup navrhl i 8. února i v případě styčné kanceláře NATO v Kišiněvě. Při té příležitosti uvedl, že prohlubování vztahů Moldavska s NATO poškozuje snahu země o neutrální zahraniční politiku a škodí mírovému řešení konfliktu v Podněstří.

 

„Aby Dodon mohl implementovat svou novou zahraniční politiku, musí počkat na všeobecné volby příští rok.“

 

Dodon plánuje využít svých výsad v zahraniční politice již příští měsíc, kdy má vyplnit žádost Moldavska o pozorovatelský status v Eurasijské unii. Také uvedl, že členové Eurasijské ekonomické komise mají zemi v dubnu navštívit a on s nimi hodlá podepsat rámcovou dohodu o budoucí spolupráci Moldavska a Eurasijské unie. Ale předpokladem pro tento budoucí vývoj je souhlas parlamentu, což je nepravděpodobné. Aby Dodon mohl implementovat svou novou zahraniční politiku, musí počkat na všeobecné volby příští rok. A to nebude jednoduché. Největší popularitu mezi voliči mají v současné době socialisté (26,1 %), od kterých se očekává, že se spojí s proruskou euroskeptickou stranou „Naší stranou“ a zajistí si podle současných odhadů 7,7 %. Na druhou stranu současné „pro-evropské“ strany se nenacházejí v nejlepší pozici. Strana „Akce a solidarita“ vedená Maiou Sanduovou získala v průzkumech 9,2 % a strana „Právo a důstojnost“ 8,5 %. Rozložení sil však může v parlamentních volbách roku 2018 změnit 24,4 % dosud nerozhodnutých voličů.

Dodon se v současné době nenachází v silné pozici, což mu přináší určitou výhodu, neboť se může jasně distancovat od činů ostatních orgánů veřejné moci ovládaných extrémně nepopulárními „pro-evropany“. Prezidentský post je také tím nejpříhodnějším stupínkem, ze kterého může kritizovat své soupeře, stejně jako vliv EU a NATO v Moldavské republice. Ke skutečným změnám v zahraniční politice nicméně nedojde dříve než po parlamentních volbách.

O autorovi: Mihai Turcanu

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace