Pomoc Západu je na Balkáně potřeba

  • Adnan Huskić
  • 5.12.2018 09:23

Na západním Balkáně soupeří o vliv nedemokratické síly. Je proto potřeba, aby se do tamější politiky výrazněji zapojila Evropská unie a Spojené státy. Zdá se ale, že Brusel i Washington se více zapojit zdráhají.

Na západním Balkáně roste vliv netradičních mocností a nových politických hráčů. Z většiny debat na toto téma vyplývá, že hlavní příčinou jejich vzestupu je fakt, že EU a USA během posledních deseti let snížily svoje aktivity v oblasti a vzniklo tak po nich mocenské vakuum.

Pro představu o tom, jaké důsledky tento proces měl, můžeme zmínit Rusko. Rusko se v poslední době snažilo ovlivnit domácí politiku Makedonie a podporovalo tamější pravicové nacionalisty. V Černé Hoře se otevřeně pokusilo sesadit vládu, která podporovala NATO. Moskva byla také zapletena do předvolebního shromáždění tureckého prezidenta Erdogana v Bosně, které se konalo přes zákaz vydaný většinou západních zemí, a podílela se i na vzestupu čínských infrastrukturních projektů, které pomáhají zvyšovat vliv Číny v regionu.

V roce 2014 tehdy nově jmenovaný předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker řekl, že se komise nebude soustředit na zvyšování počtu členů Evropské unie, čímž potvrdil obecnou náladu v Evropě. Politika rozšiřování začala postupně ztrácet na popularitě v době ekonomické krize v roce 2008 a poté, co Evropa zažila vzestup extrémní pravice a populistů. I přes problematickou situaci v zemích západního Balkánu a jejich pomalé plnění požadavků Evropské unie bylo Junckerovo vyjádření, byť fakticky správné, z politického hlediska neuvážené.

Evropská komise následně upustila od speciálního portfolia pro rozšiřování Unie a sloučila ho s „politikou sousedství“ (neighbourhood policy). Tato politika je přitom navržena pro země v bezprostředním sousedství Evropské unie, které se ale v blízké budoucnosti mezi členy unie nemohou nebo nechtějí přidat.

Vakuum, které po sobě EU zanechala, bylo rychle vyplněno Ruskem, Tureckem, zeměmi Perského zálivu a Čínou, což Západ značně znepokojilo. Brzy se tudíž ukázalo, že si Evropská unie musí v oblasti opět vydobýt prominentní roli.

 

Nová “přesvědčivá“ strategie

Nový a svěží přístup, který předznamenává návrat Evropské unie na západní Balkán, se poprvé zhmotnil v nové strategii s názvem Přesvědčivá perspektiva rozšíření pro západní Balkán a větší angažovanost EU v tomto regionu, která byla vydána v únoru 2018.

Pro ty, kteří ještě nejsou seznámeni s významovou akrobacií, kterou Evropská unie často praktikuje, aby zamaskovala nedostatek konkrétních přijatých opatření, by se tento dokument dal interpretovat nejen jako návrat evropského vlivu na západní Balkán, ale také jako významný posun v přístupu k této oblasti. Události popsané níže ovšem vykreslují situaci v poněkud odlišných barvách.

Nyní si už i stále klesající počet eurooptimistů v regionu (autor si dovoluje se mezi ně počítat) začíná uvědomovat, že výmluva Evropské unie, že západnímu Balkánu nevěnovala pozornost kvůli svým interním problémům, neodpovídá realitě. Světoví konkurenti Západu získávají na Balkáně strategický vliv a Evropská unie si nemůže dovolit tento vývoj ignorovat.

 

Neshoda mezi členskými státy

Označení této oficiální strategie za „přesvědčivou“ mělo zdůraznit vážnost a podtrhnout sílu, jakou unijní závazek má. Zároveň také zřejmě implikuje, že v minulosti představené dokumenty (a z nich plynoucí  závazky), příliš přesvědčivé nebyly.

První zkouškou této nové strategie byl velmi očekávaný summit EU v Sofii v květnu 2018.

Rozhodnutí Bulharska zaměřit se během svého předsednictví Evropské unie na západní Balkán si zaslouží pochvalu. Neshoda mezi členskými státy o podobě nové strategie však tuto snahu výrazně ztížila.

Letošní summit, první od úspěšného summitu v Soluni, který v roce 2003 stanovil strategii EU pro daný region, byl totiž zatížen především nesmyslným dohadováním o dynamice rozšiřování navržené v nové strategii. Zatímco některé členské státy tvrdily, že žádná ze zemí reálně nemůže stihnout stanovené lhůty, jiné naopak chtěly, aby integrace proběhla ještě rychleji.

Výsledkem nakonec bylo zmírnění už tak velmi vágních závazků Evropské unie vůči západnímu Balkánu.

 

Neschopnost konat

Na letošním summitu EU v Sofii se ukázalo, že se jednotlivé členské státy v přístupu k rozšiřování EU velmi liší. Na zasedání Evropské rady v červnu 2018 byla problematika západního Balkánu zastíněna interními debatami o budoucnosti EU a úvahami členských států o domácí politice.

Zasedání se konalo krátce po významném průlomu v třicetiletém řecko-makedonském sporu o název Makedonie a poté, co ve Skopje vyhrála volby progresivní a prozápadní vláda. Na zasedání Evropské rady tudíž mělo dojít k uznání těchto úspěchů ve formě stanovení data počátku jednání o členství Makedonie (a Albánie) v EU.  

Přidělení data je záležitost politická, nikoli technická, jak by se mohlo zdát. Jeho ustanovení by přispělo k utvrzení podpory, které se teď nové makedonské vládě dostává, a bylo by i dalším podnětem k usilování vlády o členství v EU a NATO. Dokonce i Řecko, které dosud na různých mezinárodních fórech Makedonii bránilo v pokroku, tvrdě lobbovalo za vymezení přesného dne začátku vyjednávání. Přesto k tomuto velmi očekávanému rozhodnutí nedošlo.

Německá kancléřka Angela Merkelová přilétá na summit v Sofii. Copyright: Plamen Stoimenov

 

Francie, Nizozemí a Dánsko silně oponovaly návrhu, aby se vyjednávání o členství Makedonie dala zelená. Jako důvod uvedly, že je stále potřeba reformovat způsoby boje s korupcí a organizovaným zločinem. Přestože reformy zajisté potřeba jsou, řada pozorovatelů byla značně překvapena, že se rozhodnutí o začátku vyjednávání odložilo.

Obavy o provedení reforem mohly být snadno zažehnány stanovením konkrétních kritérií pokroku a určením podmínky, že jednotlivé kapitoly vyjednávání se začnou otevírat až po implementaci konkrétních reforem. Udělení dat oběma zemím by také nemohlo ohrozit volby do Evropského parlamentu v roce 2019, ani pozastavit už tak prakticky neexistující pokrok ve vyjednávání o budoucnosti evropských projektů, jak se obávala Francie.

Politická situace ve Skopje je přitom nestálá. Proti sobě tam stojí dva politické protipóly, jeden prozápadní s premiérem Zoranem Zaevem, a druhý proruský. Nová vláda by tak určitě uvítala a dobře využila pozitivní zprávy z Bruselu. Makedonská vláda má jen stěží podporu většiny a nyní bude muset čelit ještě větším překážkám, protože průběh změny názvu se dostává do kontroverznější a politicky náročnější fáze. Přes všechny tyto faktory EU nedokázala konat.

Po dlouhou dobu vysílal Brusel do zemí západního Balkánu sdělení, že EU potřebuje vidět pozitivní příklady pokroku, aby mohla perspektivu rozšiřování udržet. Makedonie s pozitivní zprávou přišla, ale jak řekl maďarský tajemník pro evropské záležitosti Szabolcs Takács: „Evropská unie nedokázala ocenit riskantní politické snahy o dosažení náročných dohod.“

 

Vyjednávání o brexitu zastínilo Balkán

Evropští politici o západním Balkánu mluvili znovu na summitu EU v Londýně letos v červenci v rámci Berlínského procesu, což je diplomatická iniciativa založená za účelem udržení snahy o  rozšiřování EU. Někteří pozorovatelé však začali zpochybňovat, jestli má vůbec smysl v Berlínském procesu pokračovat.

V Londýně britští politici také zabrali čas vyhrazený pro země Balkánu řešením zmatku kolem brexitu. Den před oficiálním zahájením summitu rezignoval britský ministr pro brexit David Davies a poté ho následoval další zastánce brexitu, ministr zahraničí Boris Johnson. Západní Balkán zůstal pochopitelně zcela mimo centrum pozornosti.

 

Co bude dál

Příklady z těchto tří událostí vedou k prognóze, že se situace v oblasti bude v blízké době zhoršovat.

Vliv Evropské unie by měl potenciál zastavit a zvrátit negativní trendy v regionu. Lidé na západním Balkáně potřebují Evropskou unii, která bude trvat na hodnotách a principech liberální demokracie, právního státu, respektu k menšinám a otevřených hranicích, a unii, která bude semknutější (a větší) než dřív. Unie ve své dnešní podobě však není vůbec schopná takové představě dostát.

Jelikož EU v tuto chvíli nemůže nebo nechce dát tomuto regionu potřebné podněty a vedení, částečně ji nahradilo NATO, které Makedonii pozvalo k prvním jednání o členství pod podmínkou, že se vyřeší spor o název země.  

Nedávné komentáře amerického prezidenta Trumpa, který nazval EU „nepřítelem“ a o nejnovějším členovi NATO Černé Hoře řekl, že je „agresivní“, ale zároveň zpochybnily závazek Spojených států k ustanovení o kolektivní obraně v článku 5 Severoatlantické smlouvy.

Není důvod předpokládat, že se na oblast západního Balkánu EU v dohledné době opět zaměří. To ovšem znamená, že je nyní na tamější scéně nový prostor pro alternativní a nově vznikající mocnosti, které se mimo jiné snaží změnit světový řád k obrazu svému. V deníku Financial Times nedávno vyšel článek, který naznačoval, že USA by se mohly vydat stejným směrem, tedy více se zapojit do balkánského dění. Pokud by se tak opravdu stalo,  je možné, že se západní Balkán znovu ocitne v ohnisku sporů mezi velmocemi.

 

 

Tato analýza byla napsána v rámci projektu "Western Balkans at the Crossroads: Assessing Non-Democratic External Influence Activities", který vede Prague Security Studies Institute. 

O autorovi: Adnan Huskić

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace