Polsko spouští rozsáhlou vojenskou modernizaci

  • Martin Michelot, Europeum
  • 19.2.2018 18:42

Polsko spustilo významný program na své znovuvyzbrojení. Kromě své tradiční politiky odrazování vůči Rusku totiž Polsko vidí právě armádu jako způsob dosažení svých geopolitických ambicí v Evropě a zajištění speciálního vztahu se Spojenými státy.

Po zhroucení sovětské kontroly nad Evropou Polsko, stejně jako ostatní středoevropské státy, významně snížilo své vojenské výdaje. To bylo v souladu s populární teorií „mírové dividend“, jejíž zastánci byli v 90. letech například George H. W. Bush nebo Margaret Thatcherová, a která předpokládá, že snížení výdajů na obranu v dlouhodobém výhledu vyústí v ekonomický prospěch. Společně s potenciální integrací středoevropských zemí do NATO v roce 1999 (2004 v případě Slovenska), ochranou ze strany Spojených států a relativní geopolitickou stabilitou, to byl hlavní faktor přispívající ke snižování vojenských výdajů.

 

Polsko si po studené válce udrželo operační kapacity a mohlo rychle obnovit své ozbrojené síly, na rozdíl od zbytku zemí V4.

 

Polsko si sice stále udrželo značné kapacity, a to obzvláště v porovnání se svými českými a slovenskými sousedy a také Maďarskem, kteří všichni zaznamenali mnohem větší snížování výdajů, i přes to ale byly polské výdaje na obranu nižší než před rokem 1989 – v roce 2008 polské výdaje na obranu tvořily 1,75 % HDP. Právě kvůli tomuto udržení operačních kapacit a odbornosti Polsko mohlo opět obnovit své ozbrojené síly tak rychle, jako to dělá od roku 2014. Všichni tři ostatní členové Visegrádské čtyřky (V4) zažili postupný úpadek svých vojenských kapacit, což pro ně znamenalo skoro nevratnou ztrátu zásob a kapacit, která následně v současnosti ovlivňuje schopnost těchto zemí modernizovat své ozbrojené síly. 

Modernizace polských ozbrojených sil byla, na rozdíl od mnoha členských států NATO, plánována před rokem 2014 a ruskou anexí Krymu. V roce 2012 byl představen „Plán technické modernizace polských ozbrojených sil v letech 2013–2022“, ve kterém bylo detailně popsáno, že všechny tři vojenské složky – armáda, letectvo a námořnictvo – potřebují vylepšit své kapacity, aby přestaly být závislé na sovětském vybavení, které bylo nedostatečné, jeho údržba byla drahá a zdaleka dostatečně neodpovídalo potřebám interoperability sil v rámci NATO, kde má Polsko velké ambice. Významné zhoršení bezpečnostní situace na východní hranici NATO a předvídaný vzestup ruské armády pak projekty modernizace pouze posílily.

 

Výsledky modernizace budou viditelné až kolem roku 2021, kdy dojde k prvním dodávkám.

 

Tyto procesy ale musí být vnímány v dlouhodobém kontextu: jakýkoliv nákup vojenského vybavení od amerických nebo evropských dodavatelů se musí řídit přesnými a extrémně citlivými pravidly a lhůty pro dodávky jsou rozpostřeny na několik let. Od roku 2013 proto byly podepsány smlouvy pouze za 4 miliardy dolarů, i když polské výdaje na obranu v roce 2017 dosahují až 9,3 miliard dolarů. Výsledky modernizace pak budou viditelné až kolem roku 2021, kdy dojde k prvním dodávkám, dokončení je očekáváno v roce 2030. V příštích 15 letech by pak Polsko mělo za modernizaci svých ozbrojených sil utratit kolem 55 miliard dolarů, což zdvojnásobí polské výdaje na obranu na 2,5 % HDP.

 

 

Američtí dodavatelé momentálně vedou v závodě o znovuvyzbrojení Polska.

 

Lze tedy tvrdit, že polské znovuvyzbrojování je stále ještě na začátku, rozhodně ale vyostřilo tvrdou konkurenci mezi velkými podnikatelskými skupinami, které jsou ochotné využít polský slib přílivu financí. V tomto závodě momentálně vyhrávají američtí dodavatelé. Jednotlivé polské vlády projekt armádní modernizace politizovaly, aby udržely svůj vztah se Spojenými státy, které zůstávají hlavním poskytovatelem bezpečnosti na východní hranici NATO. Politizace má také přispět k vytváření vazeb s Británií, Německem a Francií, vzhledem k tomu, že jejich obranné průmysly jsou dominantní v Evropě. Obzvláště Francie se začala o polský trh zajímat a účastnila se výběrových řízení na několik projektů, například v případě helikoptér Caracale v roce 2016, který ale skončil diplomatickou krizí mezi Paříží a Varšavou poté, co nová polská vláda náhle zrušila výběrová řízení v hodnotě 3,1 miliardy eur. I přesto ale existuje možnost, že díky opětovnému sblížení podepíší země významnou smlouvu ohledně ponorek nebo palubních řízených střel, a měly by také být zahájeny rozhovory ohledně francouzsko-německého projektu na těžké tanky. Průmyslové zájmy obou zemí proto mohou pomoci překonat politické napětí z jara a léta 2017.

 

Dobrá pozice Polska v oblasti výdajů na obranu nabízí důležité politické páky, díky kterým je Polsko v pozici, kdy může Spojené státy požádat o znovuobnovení bezpečnostních záruk.

 

Vztah mezi Polskem a Spojenými státy pak zahrnuje mnohem více než pouze průmyslové zájmy. Priorita, kterou Polsko dává nákupu amerických systémů, je potřebnou, ale ne jedinou, předzvěstí pro rozhodování ohledně přítomnosti amerických vojáků v regionu, která jednak uklidňuje zdejší populaci, jednak odrazuje možnou angažovanost Ruska. Právě díky vynikající kvalitě polsko-amerických vztahů prezident Trump navštívil Polsko v červenci 2017. Tato návštěva měla polské představitele osobně ujistit, že Washington zůstává politicky a vojensky vázán jejich společnými bezpečnostními závazky vycházejícími ze Článku 5 Severoatlantické dohody. Polsko je pro Spojené státy „dobrým žákem“, vzhledem k tomu, že Varšava na obranu vydává více než 2 % HDP, stejně jako pouhé tři další země – Spojené státy, Estonsko a Velká Británie, zatímco francouzské výdaje jsou na 1,8 %. Prezidentská kampaň Donalda Trumpa a jeho první prezidentské počiny byly poznamenány častými komentáři o tom, že státy NATO nedodržují stanovené cíle ohledně výdajů na obranu i přes to, že se na summitu NATO v roce 2014 dohodly, že těchto cílů dosáhnou do roku 2024 (například Emmanuel Macron ale stále předpokládá, že jich půjde dosáhnut v roce 2025). Dobrá pozice Polska v oblasti výdajů na obranu tak nabízí důležité politické páky, díky kterým je Polsko v pozici, kdy může Spojené státy požádat o znovuobnovení bezpečnostních záruk.

 

Polsko je díky své geografické pozici umístěno tak, aby mohlo sloužit jako základna pro posílení východní hranice NATO, a již od začátku minulého roku je na jeho území umístěno nové velitelství pro logistiku pro americké vojáky ve východní Evropě. Toto velitelství, které je zodpovědné za koordinaci přítomnosti asi 5 700 amerických vojáků v Evropě v rámci operace Atlantic Resolve, bude symbolicky přesunuto z Německa, kde je umístěna většina amerických jednotek v Evropě, do Poznaně na západě Polska. Tito vojáci ale nejsou pouze umístěni na polské půdě, také trénují společně s ozbrojenými silami všech středo- a východoevropských členů NATO. Je důležité zmínit, že tato přítomnost je založena na devítiměsíčním rotačním cyklu, protože zakládající smlouva Rady NATO-Rusko zakazuje trvalou přítomnost vojáků z ostatních zemí NATO na území států bývalé Varšavské smlouvy.

To samé se týká vojáků pod vedením NATO v Polsku v rámci programu posílené předsunuté přítomnosti (Enhanced Forward Presence – eFP), ve kterém jsou v Polsku a Pobaltí nasazeny čtyři mnohonárodní bojová uskupení. Každé z těchto uskupení je pod vedením jiné země a – opět symbolicky – Spojené státy stojí v čele skupiny umístěné v Orzyszu na severovýchodě Polska. Většinu této síly tvoří asi tisícovka amerických vojáků doplněna 71 Chorvaty, 120 Rumuny a 150 Brity, kteří usilují o odrazení Ruska od možných snah postupovat na polské území. Slouží také k posílení sil rychlé reakce v Pobaltí v případě možného incidentu.

 

Nová „teritoriální obranná síla“ bude funkční od roku 2020.

 

Nová polská vláda se také rozhodla vytvořit „teritoriální obrannou sílu“ v počtu 50 000 aktivních vojáků, která by doplnila současných 100 tisíc a doprovázela by tak celkový vzestup polských ozbrojených sil. Tato nová obranná linie má být v provozu do tří let, na začátku roku 2020. Má být vybavena pouze polskou výzbrojí, zaměřena pouze na obranu svých komunit spíše než na operační manévry, a nebude formálně součástí vojenských struktur, ale zůstane pod záštitou ministerstva obrany. Tato složka je někdy kritizována jako „soukromá armáda“ oddělená od vojenských potřeb a reality odstrašování Ruska, kvůli vzneseným obavám tak byla zdůrazněna nebezpečí politizace polských ozbrojených sil. Podobná podezření byla potvrzena špatnými vztahy mezi ministrem obrany Antonim Macierewiczem a zbytkem vlády.

Polsko je tedy zcela jasně zatím pouze na počátku posílení a modernizace své armády a už teď se může stavět do pozice politické síly ohledně svých závazků vůči NATO a Spojeným státům. I pokud jedinými polskými prioritami zůstanou odstrašování Ruska a účast Polska na zajišťování teritoriální obrany a společné bezpečnosti NATO, posílení jeho moci by eventuálně mělo Polsku dovolit účastnit se možných vojenských misí na udržení míru nebo stabilizace v Africe či na Blízkém východě (polská armáda je také stále ještě aktivní v Afghánistánu, na rozdíl od ostatních zemí V4), jako už se to stalo v Iráku v rámci mezinároní koalice proti Islámskému státu. Tato účast má jasné srategické cíle, jako například ukázat roli Polska v řešení mezinárodních kofliktů, vytvořit politickou páku na ostatní evropské země a také, do určité míry, předvést, že je Polsko schopné ukázat solidaritu vůči svým evropským sousedům.

O autorovi: Martin Michelot, Europeum

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace