Chceme být v NATO i jednotnou evropskou armádu, říkají Piráti

  • Monika Tesařová
  • 20.9.2017 14:33

Rozhovor s garantem zahraniční politiky Pirátů Mikulášem Peksou je další ze série předvolebních rozhovorů s představiteli nejvýznamnějších českých stran.

V posledním volebním programu se Piráti věnují zahraniční politice velmi stručně. Chcete, aby ČR využila svůj vliv v EU a OSN, jiné mezinárodní či regionální organizace zmíněny nejsou. Znamená to, že OSN a EU jsou pro vás prioritou? Jakým způsobem můžeme náš vliv zvýšit?

Rozhodně není pravda, že bychom chtěli ostatní mezinárodní organizace zanedbávat – například Světovou obchodní organizaci či Světovou zdravotnickou organizaci – ale z úsporných důvodů nejsou v programu zmíněny. OSN a EU, které jsou zmíněny, jsou pro nás klíčové instituce a díky nim je nejlépe převáděn náš politický vliv do zahraničí.

Co se týče zvýšení našeho vlivu v OSN, EU by zde měla jednat jednotněji, koordinovaněji, připravovat si svá stanoviska dopředu. Dovedu si představit, že v rámci reforem, případně změn složení Rady bezpečnosti, o kterých se stále mluví, bychom usilovali o to, aby EU získala pozici stálého člena jako celek. Francouzi, minimálně někteří, jsou nakloněni nabídce, že by se francouzské křeslo v Radě bezpečnosti převedlo na evropské. Vzhledem k významu, jaký EU má a chce mít v budoucnu ve světě, toto dává smysl.

 

„EU by v OSN měla jednat jednotněji.”

 

ČR je v OSN velmi málo reprezentována. Chtěli by Piráti, aby se ČR ucházela o místo v Radě bezpečnosti?

Na tomto bezprostředně netrváme. Je důležité, aby RB vykonávala rozumnou politiku, která bude v zájmu ČR. V případě, že by tam místo nás byl nějaký spojenec, který bude plnit tuto roli, nemusíme tam být my.

Vy byste tedy chtěli zvyšovat český vliv v OSN prostřednictvím Evropské unie.

Přesně tak.

 

„Nechceme akcentovat politiku V4.“

 

V programu není věnována pozornost sousedské spolupráci anebo V4. Jsou pro vás v rámci české zahraniční politiky státy střední Evropy druhořadé?

Rozhodně ne, chtěli bychom se věnovat sousedské spolupráci. Myslím, že se Slováky máme velké limity v tom, jakým způsobem se řeší běžná agenda typu přeshraničních manželství. Měli bychom podporovat kulturní spolupráci, výměny studentů, projekty zaměřené na infrastrukturu.

Důvodem, proč V4 v tomto kontextu nezmiňovat, je to, že je zde rozšířená iluze, že V4 je jen o tom, že spolu hlasujeme v Evropské radě. Pravdou však je, že nemáme moc společného se stranou Právo a spravedlnost, která vládne v Polsku, či maďarskou vládní garniturou. Právě jejich agendu podporovat nehodláme, proto nechceme ani akcentovat společnou spolupráci V4 v rámci EU.

Posilovali byste tedy vzájemné vztahy raději na bilaterální úrovni než prostřednictvím visegrádské čtyřky?

Určitě na bilaterální úrovni nebo například slavkovský formát, v jehož rámci jsme nedávno jednali se Slovenskem, Rakouskem a Francií, je velmi zajímavou platformou. Spolupráci s Polskem se nebráníme, nicméně se nechceme zavazovat k podpoře jejich současné politiky.

 

„Podporujeme setrvání ČR v NATO.“

 

Na jaře se váš předseda Ivan Bartoš vyjádřil neurčitě k NATO. Doslova řekl: „Já nevím, jestli je NATO důležité (téma, pozn. red.) pro rok 2017.“ Jaký zaujímají dnes Piráti k NATO postoj? Změnilo se něco od té doby?

My podporujeme setrvání ČR v NATO, považujeme ho za důležitou složku naší obranné politiky.

Dále bylo také ve zmíněném rozhovoru s vaším předsedou řečeno, že byste chtěli vyvolat referendum o setrvání v NATO. Jaký je váš postoj nyní?

Všeobecně si myslím, že by se referenda o zahraničněpolitických otázkách neměla takto ad hoc k určitému tématu vypisovat. Měli bychom mít kvalitní zákonnou předlohu, kterou bychom měli napřed vyzkoušet. Měli bychom mít limity pro kampaň, měli bychom mít předem definováno, jakým způsobem má být kampaň vedena. Dokud tohle není vyzkoušeno na menších tématech typu daňová či sociální politika, tak nemůžeme vypisovat referenda o zahraniční politice.

Byli jsme svědky toho, že referenda mohou být nějakým způsobem používána jako nástroj ovlivňování země z vnějšku, což opravdu není žádoucí. Když se podíváme, tak ad hoc referendum o NATO/EU podporují vyložené extremistické strany – SPD, KSČM –s nimiž nemáme potřebu být spojováni.

Změnil se nějak postoj vašeho předsedy Ivana Bartoše, nejsem si jista, do jaké míry to byl jeho osobní postoj či postoj celé strany, že v případě referenda o setrvání v NATO by se nevyjádřil pro ani proti?

V té době (na jaře 2017, pozn. red.) jsme schválený stranický postoj neměli. Usnesení bylo přijato až po výše zmíněném rozhovoru s naším předsedou, protože se nás na to novináři ptali. Nicméně tento postoj se žádným způsobem nezměnil.

Náš předseda je pacifista, nemá válčení rád, takže když se ho zeptáte: „Jaká vojenská aliance je vaše oblíbená?“, tak pravděpodobně žádnou konkrétní neřekne. V tomto kontextu ale dává smysl, že NATO je základem naší obranné politiky. Většina členů naší strany NATO podporuje a nemá vůbec potřebu tuto otázku otevírat.

 

„Náš problém je šíření dezinformací.“

 

Je pro Piráty prioritou zvýšení příspěvku na obranu na požadovaná 2 %?

Momentálně je pro nás důležitější podpora školství. Co se týče naší bezpečnostní situace, Evropská unie není v absolutních číslech přečíslena žádnou sousední mocností. Náš problém je šíření dezinformací a my řešíme, jakým způsobem bychom na ně měli reagovat. Objevují se hlasy, že bychom měli cenzurovat internet, osobně si myslím, že to není správně. V první řadě bychom se měli soustředit na to, aby byli občané sami schopni tyto dezinformace rozpoznat.

Pro Piráty není momentálně prioritou nakupovat nové tanky, ale vzdělávat vlastní obyvatelstvo tak, aby bylo schopno cizímu vlivu čelit. Bohužel se do zmíněných 2 % počítá pouze technika – zbraně, tanky, které hybridní informační válku nerozhodují. EU v současnosti vydává 3× více na zbrojení než Rusko, není třeba vydávat víc.

Kybernetické hrozbě chcete tedy čelit tak, že chcete lidi vzdělávat a naučit je rozpoznat dezinformace.

Přesně tak. V poslední době se evropští politici snaží cenzurovat internet, snaží se blokovat hrozby přicházející zvenku, v čemž se však chovají stejně jako čínští anebo ruší politici, kteří pro změnu brání obyvatelstvu v kontaktu s demokratickými zeměmi. Již během arabského jara se ukázalo, že je tato strategie neúčinná.

Čím více se někdo snaží o blokaci internetu, tím více delegitimizuje vlastní systém, ukazuje, že má, co skrývat. Naším cílem by naopak mělo být ukázat, že se nemáme čeho bát.

Jakou roli hraje v ochraně kybernetického prostoru soukromý sektor? Měly by existovat bezpečnostní standardy pro IT firmy?

IT sektor by plošně neměl být standardizován. Pokud se jedná o firmy, které se zapojují do státních zakázek a zajištují bezpečnost informačního systému státu, tak u nich by určitý standard být měl.

Naše firmy by měly být založeny na otevřeném softwaru, protože otevřený software je zkontrolovaný a ověřený mnoha uživateli, že neobsahuje bezpečnostní díry. Samozřejmě nikdy tato kontrola není 100%, ale úroveň bezpečnosti u otevřených softwarů je daleko vyšší než u uzavřených. Kybernetická ochrana státu by tedy měla být založena na otevřeném softwaru a měli bychom důsledně vyžadovat zdrojové kódy toho, co stát nakupuje.

Ve chvíli, kdy budujeme naši infrastrukturu, bychom se měli snažit, aby neexistovaly centralizované databáze, ze kterých může protivník po vniknutí získat velké množství citlivých dat. Dále bychom měli používat blockchainové technologie, rozdělovat data, aby nehrozila jejich plošná ztráta.

U firem, které se ucházejí o státní zakázky, jste tedy pro určitou míru omezení.

Přirovnal bych to k situaci, kdy prodáváte jídlo lidem, tak také musíte dodržovat určité standardy. Když prodáváte systémy, do kterých může vniknout cizí tajná služba a ukrást soukromá data našich obyvatel, musíte také dodržovat určité standardy.

 

„Společná evropská armáda je nejlepším řešením.“

 

Jakou mají Piráti vizi zajištění bezpečnosti ČR, kromě výše zmíněného členství v NATO? Je alternativou společná evropská armáda?

My jsme toto téma v rámci strany diskutovali a nejlepším řešením je společná evropská armáda. Je to zejména z důvodu, že kolem nás je mnoho států podobné velikosti, které řeší úplně stejný problém. ČR nikdy nebude mít takové prostředky, aby si pořídila mezikontinentální střely, letadlové lodě aj., tyto technologie jsou pro nás nedostupné a nemáme jinou příležitost, než si je pořídit společně s ostatními. Jestliže velmoci jako je Rusko či Čína zmíněnými technologiemi disponují a principálně nás mohou ohrozit, tak nám ani nic jiného, než se spojit a pořídit si je společně, nezbývá.

Jak moc je, podle vás, vytvoření evropské armády reálné?

Po brexitu se tomuto otevřely dveře, jelikož Spojené království bylo již od 70. let hlavní překážkou tohoto projektu. Dříve byly tyto návrhy Brity vetovány. Myslím, že vytvoření evropské armády většina států podporuje a také, že to má většinovou podporu obyvatelstva i v pseudoneutrálních státech jako je Rakousko či Finsko. Ony už totiž stejně neutrální nejsou, jsou součástí společné obranné a bezpečnostní politiky.

Když se na to podíváme z organizační stránky, kdo by ji řídil, financoval? Kdo by rozhodoval o vyslání vojáků? Jak by podle vás tato armáda mohla fungovat?

ČR se k tomu bude muset dostat přes určité mezistavy, což je v tuto chvíli vytváření společných bojových skupin, například teď máme bojovou skupinu s Němci a Nizozemci.

Na otázku, kdo by o tom měl rozhodovat, odpovím, že my, všichni Evropané. Neměli bychom například školení důstojníků vázat na národní státy, ale měli bychom mít transevropský důstojnický štáb.


„Není přirozené zavírat se za ploty ČR.“


Jaké jsou obecně cíle Pirátů v rámci bezpečnostní politiky? Jestli vůbec tyto cíle máte definované, protože jste přece jenom strana, která se zabývá hlavně digitalizací a zahraniční politika není vaším velkým tématem.

Ano, k bezpečnostní politice jsme se dostali právě přes digitalizaci. Je to historicky dáno tím, že vnímáme potřebu stát kyberneticky zabezpečit, což tradiční strany nejsou schopny. Únosný stav rozhodně není to, když se někdo vloupá premiérovi do emailu. Ochranu kyberprostoru je tedy třeba reformovat v první řadě.

Samozřejmě myšlenka evropské spolupráce u nás hraje velkou roli, protože jsme obecně strana mladých lidí a není pro nás přirozené zavírat se za ploty v ČR – tuto politiku odmítáme.

Jakým způsobem Piráti reagují na bezpečnostní hrozby jako je terorismus, migrace?

Všeobecně se musíme snažit, aby neexistovaly nestabilní či tzv. failed states, ze kterých přicházejí uprchlíci do Evropy. A aby v těchto oblastech nevznikala školicí střediska teroristů. Musíme se snažit o to, aby státy především Blízkého východu a Afriky prosperovaly a nebyly zdrojem těchto problémů.

Vaší reakcí by tedy byla prevence a pomoc přímo v daných oblastech.

Ano.

K financování strategických nákupů chtějí Piráti vytvořit dlouhodobý fond. Ve kterých oblastech by se měla armáda primárně modernizovat?

Určitě bych neřekl primárně modernizovat, protože čelíme problému, že máme v Evropě 28 armád, které drží nejrůznější typy zbraní, ale nejsou samostatně soběstačné. V první řadě bychom měli vytvořit jednu armádu, která bude soběstačná, a až poté bychom měli řešit, které zbraně bychom měli prioritně nakupovat. Tento proces není možné zvládnout za noc, tato otázka tedy bude aktuální, dle mého odhadu, za čtyři či pět let. Nejdříve je třeba vytvořit vizi, koncepci a až poté modernizovat.

Jaké místo ve vašem pojetí české zahraniční politiky zabírají transatlantické vztahy, které nejsou ve volebním programu zmíněny? Konkrétně vztahy se Spojenými státy.

V současné době je poměrně složité se k transatlantickým vztahům vyjadřovat, protože tyto vztahy z velké části definuje americká administrativa, která je vedena Donaldem Trumpem. Trump je člověk výstředních a rychle se měnících názorů. Jako Piráti částečně sdílíme pohled například Angely Merkelové, že bychom měli být jako Evropa soběstační a poté teprve můžeme čekat, co přijde z druhé strany Atlantického oceánu. My bohužel v tuto chvíli nevíme, co od USA čekat.

 

„Evropa a USA by měly fungovat jako rovnoprávní spojenci.“

 

Americko-české vztahy však mají svou historii, nejsou tvořeny pouze posledním rokem, kdy byl zvolen Trump prezidentem. Obecně, podporují Piráti rozvoj těchto vztahů anebo byste se orientovali spíše na evropský kontinent?

Myslím, že Evropa a USA by měly fungovat jako rovnoprávní spojenci.

,,Prosazujeme vyšší zapojení občanů a Evropského parlamentu do rozhodování.“ V předchozím bodu uvádíte, že chcete omezit byrokracii, ale pokud chcete zvýšit zapojení EP do rozhodování, určitá byrokracie by tímto krokem přibyla, neprotiřečíte si tedy?

Určitě ne, protože tyto záležitosti spolu úplně nesouvisí. Problém EU je, že spousta otázek je rozhodována pouze Evropskou radou a Evropský parlament v nich nemá velké slovo. Evropská komise má zákonodárnou iniciativu, Evropský parlament ne. Při pohledu na kontinentální ústavní systémy zjistíme, že toto je velmi atypické a dá se říct nedemokratické. Proto bychom to chtěli změnit.

Co se zapojení občanů týče, tak Piráti mají vizi srovnatelnou se Švýcarskem, kde má každý kanton možnost uspořádat referendum, ale souběžně je zde také možnost uspořádat celostátní referendum. Dovedu si představit, že některé otázky, které se rozhodují v parlamentech členských zemí, by se řešily referendem napříč EU. Například smlouva CETA, která byla chaoticky schvalována 35 národními a regionálními parlamenty, by se dala schválit anebo odmítnout jedním referendem.

Jaká je vaše dlouhodobá vize pro Českou republiku na mezinárodním poli? Jak chcete, aby byla země vnímaná a jakou roli chcete, aby ve světě hrála?

Přál bych si, abychom byli vnímáni jako racionální partner. Racionální v tom smyslu, že jsou premiér a prezident schopni domluvit se na tom, co budou prezentovat jako naši zahraniční politiku navenek. Dále v tom smyslu, že vláda se dohodne, s kým se bude scházet, a poté se s ním sejde. Nepřichází v úvahu, že by se s tím daným aktérem jeden ministr sešel a ostatní se za to poté trapně omlouvali.

Přál bych si, abychom byli seriózním partnerem, od kterého ostatní ví, co čekat. Prosazujeme reformy mezinárodních organizací, ale udržovali bychom kontinuitu české zahraniční politiky.

O autorovi: Monika Tesařová

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace