Operace Irini: Nedokonalá snaha EU omezit vliv cizích států v Libyi

Zavedení zbrojního embarga OSN a snížení vlivu zahraničních aktérů v libyjské občanské válce je nezbytnou podmínkou pro stabilizaci situace v zemi. Pokud však Evropská unie chce, aby její nejnovější operace uspěla, bude muset odstranit řadu překážek.

4. května Evropská unie oficiálně zahájila operaci EUNAVFOR MED IRINI, jejíž hlavním zaměřením by mělo být efektivní prosazení zbrojního embarga OSN vůči Libyi, které je od roku 2011 v podstatě neúčinné.

Vynucení embarga zůstává důležitou podmínkou pro obnovení dialogu mezi oběma válčícími stranami. A to i přesto, že zvláštní vyslanec OSN pro Libyi nedávno označil embargo za vtip, jelikož ho všechny zúčastněné strany neustále porušují.

Ve světle nedávných událostí a narůstajících nepokojů může být Operace Irini posledním společným pokusem Evropy o ukončení bojů v této válkou zmítané zemi v bezprostředním evropském sousedství.

 

Mandát a cíle operace Irini

Druhá evropská operace ve Středomoří má jasné cíle a mandát. Prvním cílem je přispět k trvalému příměří v Libyi, čehož má být dosaženo vynucením zbrojního embarga, které na zemi uvalila Bezpečnostní rada OSN. Použity mají být námořní, vzdušné a družicové prostředky.

Operace Irini střídá operaci Sophia (ukončena 31. března), která měla spíše humanitární povahu s hlavním cílem zastavit obchodování s lidmi ve Středomoří. Tento aspekt byl v rámci operace Irini (která má mnohem menší geografický rozsah a jejíž hlavní záměr je prosazení zbrojního embarga) zařazen spíše mezi sekundární cíle, čímž se zároveň snižuje riziko, že by operace sloužila jako lákadlo pro migranty, kteří by častěji riskovali cestu do Evropy s nadějí, že budou na moři zachráněni.

Tato změna povahy operace je výsledkem obav z masové imigrace vyjádřených některými evropskými vládami, zejména bývalou italskou populistickou vládou, která zablokovala operaci Sophia poté, co námořní hlídky zachránily desítky tisíc migrantů při jejich nebezpečné cestě ze severní Afriky do Evropy. 

 

Konflikt komplikovaný vměšováním třetích stran

Nová operace Evropské unie v Libyi je nyní potřebná víc než kdy jindy z důvodu stupňujících se bojů a prohlubující se humanitární krize, jejichž řešení je ale kvůli vzájemně neslučitelným interním i externím zájmům v nedohlednu.

V druhé libyjské občanské válce proti sobě stojí OSN podporovaná Vláda národní jednoty (GNA) se sídlem v Tripolisu a Libyjská národní armáda (LNA) vedená generálem Chalífou  Haftarem kontrolující východní části země.

Obě strany disponují podporou od zahraničních mocností, které jim poskytují finanční zdroje, vojáky a vojenské vybavení. Turecko a Katar (obě v konfliktu se státy Perského zálivu) podporují GNA, zatímco generál Haftar profituje z vojenské, finanční a politické podpory Ruska a bloku arabských zemí, mezi něž patří například Egypt, SAE, Jordánsko a Saúdská Arábie.

 

“Operace Irini sice do jisté míry může omezit pašování zbraní po moři, avšak přísunu zbraní leteckými a pozemními prostředky nebude schopna zabránit. Z toho bude zřejmě těžit především generál Haftar (...).”

 

Vzhledem k rozsáhlému vměšování třetích stran do občanské války v Libyi, není otevřené porušování zbrojního embarga až tak překvapivé. Obě strany jsou obviňovány z pašování menších zbraní, dronů, obrněných vozidel a protivzdušné obrany.

Nejnovější evropská operace ve Středomoří sice do jisté míry může omezit pašování zbraní po moři, avšak přísunu zbraní leteckými a pozemními prostředky nebude schopna zabránit. Z toho bude zřejmě těžit především generál Haftar, který není závislý na importu zbraní námořní cestou, nýbrž využívá především pozemního zásobování z Egypta a letecké cesty přes letiště v Benghází. GNA je naopak závislá na přísunu zbraní přes moře a to i navzdory tomu, že Turecko - jeden z hlavních spojenců GNA - nyní čím dál více využívá leteckého transportu*. Kontrola dodávek zbraní po souši a leteckou cestou je však mimo mandát operace Irini.

 

*Dva letouny C-130E tureckého letectva na cestě z Istanbulu do Misuráty (27. 5. 2020). Zdroj: Flightradar24.com

*Chybně indentifikovaný C-27J Spartan údajně nesoucí označení keňského letectva. Ve skutečnosti se jedná o letoun C-130E/B 222. letky tureckého letectva (volací znak TUAF 222) se základnou v Erkiletu na svém letu z Istanbulu do Misuráty (26. 5. 2020). Zdroj: Flightradar24.com

 

EU nyní čelí vlně kritiky právě kvůli tomu, že aktivity v rámci operace Irini více ovlivní tureckou podporu Vlády národní jednoty, čímž je narušena nestrannost Evropské unie v celém konfliktu.

Tento fakt představuje vážný nedostatek mise, jelikož vzdušná a satelitní kontrola pozemních a leteckých tras nezabrání přísunu zbraní do Libye. Pouze letecké hlídky ve vnitrozemí a nasazení pozemních jednotek by umožnilo úplnou kontrolu hranic země.

 

EU chybí důvěryhodnost nestranného mediátora

Individuální zájmy některých členských států EU, z nichž některé mají na území Libye své vojáky, komplikují snahy o stabilizaci situace v zemi a dosažení příměří mezi válčícími stranami.

Německo - které pořádalo Libyjský mírový summit v Berlíně - bylo začátkem roku 2020 v rámci nového úsilí o dosažení míru vůdčí zemí, která se zasazovala o zavedení přísnějšího zbrojního embarga v Libyi. Paradoxně ale zároveň schválilo export zbraní za 331 milionů eur do Egypta, Turecka a SAE, což mohou být zbraně potenciálně využité v eskalujícím konfliktu.

Některým členům EU je partyzánský způsob zapojení do libyjské války více než známý. Francie sice oficiálně vystupuje jako zastánce mírového řešení, ve skutečnosti je ale tichým příznivcem Haftarových zájmů. Důvody pro tento postoj jsou dva - Francie doufá, že pod Haftarovou vládou by se situace v Libyi mohla stabilizovat a země by se stala francouzským partnerem v boji proti terorismu v oblasti Sahelu. Zároveň může být francouzským motivem pro podporu Haftara zájem o hojné zásoby ropy v regionu. V návaznosti na nález francouzských zbraní v táboře využívaným silami generála Haftara v roce 2019 je možné se domnívat, že Francie hraje v podpoře jeho armády mnohem aktivnější roli, než by se na první pohled mohlo zdát.

Itálie, na druhou stranu, otevřeně podporuje síly GNA na západě země - v regionu, kde hojně investoval italský ropný gigant Eni. LNA obvinila Itálii z toho, že neposkytuje GNA pouze diplomatickou podporu, ale že pomocí hlídkových dronů zprostředkovává Haftarovým rivalům i zpravodajské služby. Toto obvinění přišlo poté, co síly LNA sestřelily dron Reaper italského letectva několik mil v libyjském vnitrozemí, ačkoliv měl údajně monitorovat obchod s lidmi nad Středozemním mořem.

 

Operace Irini je i přes své nedostatky nepostradatelná

Ačkoliv je EU silně kritizována za nedostatek jednotnosti a důvěryhodnosti, ještě stále může v Libyi sehrát významnou mírotvornou roli. Spuštění operace Irini demonstruje snahu EU ukončit dlouhotrvající konflikt v Libyi a přijít s politickým řešením situace.

Operace nicméně zůstává pouze součástí řešení, protože k dialogu může dojít jen po dosažení příměří. To nebude možné bez zastavení, nebo alespoň výrazné redukce přísunu zbraní, vojáků a vojenského vybavení do Libye. “Diplomacie nemůže uspět, pokud se neopírá o konkrétní opatření” řekl na adresu řešení libyjské krize vysoký představitel EU Josep Borell. Zásah Unie ve Středozemí je nezbytný, protože je EU momentálně jediným regionálním prostředníkem ochotným monitorovat a vynucovat zde zbrojní embargo. Avšak jedině jednotný a intenzivní přístup Evropy může zredukovat míru externího vměšování a zmírnit celý konflikt.

 

“Selhání operace Irini a zahraniční politiky EU v Libyi by s největší pravděpodobností vedlo k zamrznutí konfliktu a ke zvýšení zahraničního vlivu na prahu Evropy.”

 

Operace s sebou nese několik nedostatků, jako například omezený vliv na pozemní a letecký obchod se zbraněmi, údajné zaujetí vůči GNA a Turecku a krizi důvěryhodnosti celé mise. Přesto ale operace Irini zůstává jediným možným vojenským prostředkem ke snížení míry násilí a k ukončení konfliktu v zemi, která je zpustošena už druhou občanskou válkou.

Selhání operace Irini a zahraniční politiky EU v Libyi by s největší pravděpodobností vedlo k zamrznutí konfliktu a ke zvýšení zahraničního vlivu na prahu Evropy, což názorně ukázalo nedávné nasazení ruských bojových letounů za účelem podpory žoldáků z Vagnerovy skupiny - ruské paramilitární organizace bojující na straně LNA.

Neúspěch této operace by tak mohl nastolit nebezpečný precedent s dlouhodobými dopady na bezpečnost a stabilitu v cekém regionu.

O autorovi: Jean-Patrick Clancy

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace