Nová Komise se o Východní partnerství nezajímá. Není ale všem dnům konec

  • Ondřej Plevák , EURACTIV.cz
  • 27.9.2019 11:44

Projekt Východního partnerství letos slaví deset let od svého založení. Otázkou je, jak velký prostor dostane v agendě Evropské unie do budoucna. Nastupující předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová na něj zatím ve svých plánech zapomíná.

Tento článek je součástí Special reportu: Budoucnost Východního partnerství: výzvy a příležitosti

 

Evropská unie odstartovala projekt Východního partnerství (VP) v roce 2009 s cílem blíže spolupracovat s šesticí států východní Evropy a Kavkazu, a asistovat jim s politickými a ekonomickými reformami. V letošním jubilejním roce se tedy bilancuje, ale zároveň také plánuje, kam vztahy s Ukrajinou, Moldávií, Běloruskem, Gruzií, Arménií a Ázerbájdžánem v průběhu dalších deseti let posunout.

Rok 2019 se nese také ve znamení změny ve vedení institucí EU, zejména pak Evropské komise. S tím se pojí také potenciální proměna směřování evropského projektu nejméně na příštích pět let.

Experti poukazují na to, že příznivci Východního partnerství nemají s příchodem Němky Ursuly von der Leyenové do čela Komise rozhodně co slavit. „Východní partnerství jako politická priorita ustupuje do pozadí. První nástin politického programu nové předsedkyně, který poskytla poslancům Evropského parlamentu před hlasováním o své nominaci, východní sousedství ani Rusko nezmiňuje ani jednou,“ podotýká Věra Řiháčková z think-tanku EUROPEUM. Místo toho má nová šéfka v plánu soustředit se například na rozvíjení vztahů s africkými zeměmi, klimatickou politiku, migraci, bezpečnost nebo vyrovnávání se s následky brexitu.

Na absenci tématu v plánu agendy upozorňuje i Pavel Havlíček z Asociace pro mezinárodní otázky. „Východní partnerství je podle mého názoru na okraji pozornosti. A i způsob, jakým téma komunikuje von der Leyenová, nedává moc velkou naději, že by se to mělo změnit,“ říká odborník, který právě publikoval analýzu o tématu. Přístup současné EU k projektu obecně pak označuje za hledání cesty, jakou se vydat.

Řiháčková vidí pozitiva alespoň v tom, že po představení rozložení agendy mezi komisaře zůstává zachováno specializované generální ředitelství (DG NEAR), které podle jejích slov mohlo být sloučeno s generálním ředitelstvím pro mezinárodní spolupráci a rozvoj (DG DEVCO).

„Klíčová budou nyní další vyjednávání o finančním nástroji, ze kterého se zaplatí programy a aktivity EU v sousedských zemích,“ říká expertka.  Stále je podle ní možné, že z širokého nástroje pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci (NDICI) bude vyjmut dosud samostatný instrument po sousedství (ENI). „To je velmi důležité, protože agenda a vztahy EU se zeměmi Východního partnerství jsou mnohem komplexnější a ambicióznější než rozvojová spolupráce,“ vysvětluje Řiháčková.

 

„Toxický“ eurokomisař

Pozici eurokomisaře pro sousedství a rozšiřování by měl podle dosavadních plánů zastávat Maďar László Trócsányi. Ačkoliv by se mohlo zdát, že přidělení tohoto portfolia zemi Visegrádské čtyřky, která obecně integraci na jih a východ podporuje, je pro státy Východního partnerství povzbuzením, velmi záleží také na konkrétní zemi a konkrétním eurokomisaři.

„Nominace Trócsányiho je výsměch této agendě, jde o nejkontroverznějšího ze všech kandidátů. Nesmíme zapomínat na některá jeho velice silně proruská vyjádření a gesta, a také na to, že Maďarsko má velice špatné vztahy s Ukrajinou,“ připomíná Havlíček. Společně s Řiháčkovou ovšem očekávají, že bývalému maďarskému ministrovi spravedlnosti vystaví v rámci „grilování“ na začátku října v Evropském parlamentu stopku europoslanci, a eurokomisařem se tudíž nestane.

„Samozřejmě, otázka maďarské menšiny v Srbsku a na Ukrajině a střet zájmů bude předmětem diskuse ve vztahu ke stávajícímu kandidátovi, stejně jako jeho kroky směrem k občanské společnosti v Maďarsku a ,reformě‘ tamní justice. Myslím, že na tomto kandidátovi si europoslanci skutečně ,smlsnou‘,“ uvádí Řiháčková. Podle Havlíčka je osoba Trócsányiho natolik toxická, že ji Evropský parlament nemůže ani přes kompromisy schválit. Jak doplňuje Řiháčková, očekává se, že po jeho odmítnutí získá portfolio rozšiřování Slovinsko a nově vybraný maďarský eurokomisař naopak portfolio humanitární (DG ECHO). O možnosti, že by právě slovinský kandidát Janez Lenarčič stanul v čele agendy rozšiřování a sousedství, se spekulovalo už v srpnu.

Havlíček srovnává současný stav se situací před deseti lety, kdy měla být agenda sousedství také v kompetenci Visegrádu. „Portfolio dostal náš eurokomisař Štefan Füle a drželo se hodně vysoko na evropské agendě. On sám fungoval jako komisař perfektně, spousta věcí se podařila,“ vzpomíná analytik. Dodává ovšem, že během uplynulých pěti let se EU musela vypořádat s velkými strukturálními problémy, a agenda i v osobě rakouského eurokomisaře Johannese Hahna už není tak klíčová.

 

Květnový summit napoví

I přes nezájem Evropské komise Pavel Havlíček věří, že se politika Východního partnerství může posouvat dopředu a existuje prostor pro zlepšení. „Reflexe v poslední době například přinesla to, že členské státy a evropské instituce si mezi sebou vyjasnily, co realistické je a co není,“ říká. Zcela nerealistická je podle něj v tuto chvíli především vidina unijního členství pro některou ze zemí VP.

Rozvíjet se naopak mohou vztahy v rámci bilaterálních asociačních dohod včetně bezvízových režimů, které má Unie s Gruzií, Moldávií a Ukrajinou, a jsou podle Havlíčka dobrým výchozím bodem. „Bude dál záležet na tom, jak se tyto země podaří uspokojit, zejména Ukrajina je velice ambiciózní, a chtěla by smlouvu po roce 2020 revidovat. Po EU chce bližší a bližší integraci,“ podotýká odborník.

Budoucí směřování Východního partnerství bude dle slov Řiháčkové do značné míry určeno novou „cestovní mapou“ po roce 2020, operačním dokumentem, který by měl být přijat na summitu VP příští rok v květnu. EU si zvykla pořádat tyto summity každé dva roky a poslední měl připadat na letošek, komplikovaná situace kolem brexitu však Unii donutila summit odložit a nahradit ho konferencí, která neměla takovou váhu. Na zásadnější kroky se tedy musí počkat.

„Nová agenda [v operačním dokumentu] by měla byt ambiciózní, zaměřit se primárně na podporu demokratických reforem a vlády práva. Reformy justice téměř ve všech zemích VP jsou v dalších několika letech jeden z nejdůležitějších cílů,“ myslí si expertka. EU se podle ní ale možná vydá cestou menšího odporu a bude prosazovat důraz na spolupráci v oblastech, které nejsou tak politicky citlivé. U tří zemí s asociačními dohodami se zaměří na jejich provádění a v rámci multilaterální dimenze bude podporovat především energetickou bezpečnost, propojeni infrastruktury nebo vnitro-regionální obchod. Pomocí stávajících programů jako EU4Youth a EU4Business by pak mohla nadále podporovat mládež a reformy ve vzdělávání nebo malé a střední podniky.

Právě na multilaterální úrovni bude podle Havlíčka pro budoucnost projektu VP důležité to, jak aktivní budou státy jako Španělsko nebo Portugalsko, které se běžně o východní část Evropy nezajímají. Některé jiné státy jsou naopak velice aktivní už nyní a dokázaly dosáhnout výsledků tím, že si „rozdělily práci“ v rámci pracovních skupin různých unijních iniciativ. „Estonsko si vzalo na starost oblast digitalizace, v případě ČR a Polska jde pak o oblast decentralizace či reformy místních samospráv, jiné státy přispívají svým podílem v oblasti lidských práv, prosazování genderové rovnoprávnosti nebo podpoře občanské společnosti,“ uzavírá expert AMO.

 


Článek vznikl v rámci spolupráce pražské kanceláře Heinrich Böll StiftungEuropean Security Journal a EURACTIV.cz při příležitosti zářijové debaty „Central Europe and future of the EU’s Eastern Partnership policy“. Heinrich-Böll-Stiftung nenese odpovědnost za názory autora.

 

O autorovi: Ondřej Plevák , EURACTIV.cz

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace