Normalizace kosovsko-srbských vztahů: Mezi Spojenými státy a Evropskou unií

  • Matyáš Bajer
  • 3.11.2020 11:54

I přes téměř dekádu trvající jednání mezi Srbskem a Kosovem zprostředkované Evropskou unií se zatím nepodařilo dosáhnout dohody, která by byla přijatelná pro obě strany a vedla k finální normalizaci vzájemných vztahů. Naději na průlom v roce 2018 přerušila srbská kampaň, vedená proti vstupu Kosova do Interpolu, na niž Kosovo reagovalo zavedením 100 % dovozních cel na srbské zboží, což zmrazilo jakékoli rozhovory na téměř dva roky. Restart rozhovorů umožnilo až zrušení cel v červnu 2020. Svou představu se do finální dohody snaží vtisknout i Trumpova administrativa a vlády Kosova a Srbska se musí rozhodnout, jakou cestou se vydají.

Snaha Evropské unie o normalizaci vztahů mezi zeměmi započala roku 2011, tři roky po vyhlášení nezávislosti Kosovské republiky na Srbsku. Toto tříleté období se odehrávalo ve znamení srbské politické schizofrenie. Vláda vedená tehdejším prezidentem Tadićem měla jako primární cíl integraci do EU, zatímco ministr zahraničí Jeremić prosazoval velmi agresivní politiku ve snaze omezit či dokonce zvrátit mezinárodní uznání Kosova, což vztahy s Unií naopak poškozovalo. S podporou Ruska a Číny se Bělehradu dařilo bránit v přístupu Kosova do mezinárodních organizací. Tlak Srbska však částečně oslabil po uznání legitimity Kosovské nezávislosti ze strany Mezinárodního soudního dvora. Výrok soudu společně s oslabenou pozicí Srbska nakonec vyústily ve společný návrh Srbska a Evropské unie na rezoluci, která umožnila mediaci s Kosovem.

EU využila ambice obou států stát se jejími členy. Integrace měla sloužit jako stimul k vyřešení sporných otázek. V rámci následných dialogů bylo dosaženo několika dílčích úspěchů. V roce 2013 byla ratifikována Bruselská smlouva, která Kosovu garantovala svrchovanost nad celým územím, neboť do té doby Priština de facto neměla kontrolu nad Srby dominantně osídleným severem. Přijetí této dohody poté vyústilo v podepsání Stabilizační a asociační smlouvy, jenž odstartovala přibližování Kosova k Evropské unii a zároveň umožnila zahájení přístupových rozhovorů se Srbskem. Přes dílčí úspěchy se však nikdy nepodařilo dosáhnout úplné normalizace vztahů. Jakékoliv návrhy na kompromis se většinou setkaly s odmítavou reakcí veřejnosti. 

Evropská unie i USA nadále vyvíjejí značný tlak na normalizaci vztahů, který země ze své pozice nejsou schopny ignorovat. Představitelé obou zemí proto většinou přednášejí nerealizovatelné návrhy ve snaze získat čas.

 

Komplexní dohoda a výměna území

Potenciální průlom v jednání měl představovat stále častěji artikulovaný návrh na výměnu území. V roce 2018 se začalo diskutovat o finální normalizaci vztahů, pomocí poněkud eufemisticky označované „korekce hranic“, v rámci které by si země vyměnily části území dominantně obývaných jejich diasporami. Pro tuto formu urovnání vztahů se pozitivně vyjádřili prezidenti Thaçi i Vučić a měla i podporu Spojených států. Návrh však tvrdě narazil u opozice, občanů i Evropské unie, a experty byl dokonce přirovnávána k Pandořině skříňce. Dělení území na základě etnického klíče by mohlo opět rozpoutat konflikt v regionu, posílit radikální ideologie a vytvořit precedens pro ostatní země s obdobným mezietnickým napětím.

V otázce korekce hranic se právě nejvíce rozchází oba patroni vyjednávání.  Spojené státy razí asertivnější zahraniční politiku s cílem dosáhnout dohody v co nejkratším časovém horizontu. Jsou dokonce ochotni upustit od zásady neměnnosti hranic na Balkáně z 90. let. Postoj USA se ale rozchází s opatrnějším přístupem EU založeném na řádných zásadách, s jasně vytyčenými červenými liniemi a zárukou perspektivy členství v Unii.

 

“Dělení území na základě etnického klíče by mohlo opět rozpoutat konflikt v regionu, posílit radikální ideologie a vytvořit precedens pro ostatní země s obdobným mezietnickým napětím.”

 

Přes počáteční optimismus se ale žádné dohody nepodařilo dosáhnout a úvahy o korekci území zůstaly prozatím pouze hypotetické. 

 

Zmrazená vyjednávání

Pokusy o formulaci konečné dohody zkrachovaly ke konci roku 2018. K zastavení rozhovorů mezi Kosovem a Srbskem výrazně přispěla neúspěšná kandidatura Kosova do mezinárodní policejní organizace Interpol, kterou provázela negativní kampaň ze strany Bělěhradu. Poté, co se Kosovu nepodařilo zajistit potřebné 2/3 hlasů členů Interpolu, zavedla země 100 % cla na srbské zboží a zastavila veškerý obchod se Srbskem a Bosnou a Hercegovinou a zároveň porušila dohodu o zóně volného obchodu CEFTA. Veškeré rozhovory mezi Bělehradem a Prištinou byly zmrazeny.

     

“Vučić následně vydal prohlášení, že očekává vnější tlak na Srbsko kvůli uznání Kosova a že uznání Kosovské nezávislosti je jen otázkou času.”

 

Zprávy o co nejdřívějším zrušení cel přišly poměrně nečekaně z úst tehdejšího kosovského premiéra Albina Kurtiho koncem února 2020. Vučić se následně nechal slyšet, že očekává vnější tlak mezinárodního společenství na Srbsko s cílem včlenit Kosovo co nejdříve do Organizace spojených národů. Zároveň také naznačil, že uznání kosovské nezávislosti je jen otázkou času. 

Cla byla definitivně zrušena až poté, co Kurti ztratil většinu v parlamentu a poslanci vyslovili důvěru nově zformované vládě pod vedením Avdullaha Hotiho. Programovou prioritou Hotiho vlády je zlepšení vztahů se Srbskem a integrace Kosova do mezinárodních organizací. Další jednání tak dostala zelenou.

 

 Obnovení jednání pod taktovkou USA 

O oficiálním obnovení jednání jako první překvapivě informoval zvláštní velvyslance Trumpovy administrativy pro Balkán Richard Grenell. Ten na svém Twitterovém účtu uvedl, že osobní setkání představitelů Kosova a Srbska je naplánováno na 27. června 2020 ve Washingtonu. Oznámení přišlo jen několik hodin před tím, než do Kosova přicestoval Miroslav Lajčák, coby zvláštní zástupce EU pro dialog mezi Bělehradem a Prištinou, a to se stejným úkolem, tedy obnovit dialog o normalizaci vztahů.

V kontextu obnovených jednání znovu vyvstala myšlenka na změnu hranic. Tato varianta získává stále více zastánců v USA, a to zejména kvůli nedostatečnému pokroku v současných jednáních vedených EU. V posledních měsících se spory mezi USA a EU o Kosovo prohloubily, a to kvůli nařčením, že právě Richard Grenell přispěl k pádu poslední kosovské vlády premiéra Albina Kurtiho, který návrhy na výměnu území kritizoval.

Do Washingtonu však Thaçi nikdy nedorazil. Při cestě na setkání ho zastihla zpráva, že byl Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii obviněn z řady trestných činů včetně vražd, které měl spáchat během konfliktu mezi lety 1998 a 1999, jakožto jeden z velitelů Kosovské osvobozenecké armády. Thaçiho měl následně zastoupit premiér Hoti, který však schůzku na poslední chvíli rovněž zrušil.

 

Spolu s obviněními se zároveň vynořily spekulace, že žaloba předložená těsně před setkáním obou státníků mohla mít za cíl překazit potenciální dohodu vzešlou z jednání ve Washingtonu.

 

Z dlouhodobého hlediska je zatím nejasné, jakým způsobem Thaçiho obvinění ovlivní kosovské politické klima a celá vyjednávání. Vnáší však zmatek do již tak dost chaotické situace a komplikuje pokusy Trumpovi administrativy proměnit misi v Kosovu za jeden z největších úspěchů zahraniční politiky ve volebním roce. Spolu s obviněními se zároveň vynořily spekulace, že žaloba předložená těsně před setkáním obou státníků mohla mít za cíl překazit potenciální dohodu vzešlou z jednání ve Washingtonu. 

V Kosovu Thaçiho obvinění vyvolala protesty a do budoucna by mohla oslabit pozici nové vlády v čele z Hotim, který svůj plán na usmíření se Srbskem opírá o podporu právě prezidenta Thaçiho.

 

Zpátky k Evropské unii

Poté, co selhala snaha USA přivést obě strany společně ke stolu, roli hlavního mediátora opět přebrala EU. Vućič se nejprve prostřednictvím videokonference ve společnosti německé kancléřky Merkelové a francouzského prezidenta Macrona setkal s Hotim. Hoti zdůraznil nedotknutelnost územní celistvosti Kosova a uvedl hlavní cíle za kosovskou stranu. Kosovská vláda chce dialog soustředit zejména na komplexní mírovou dohodu, která by vedla k uznání Kosova ze strany Srbska, členství Kosova v mezinárodních organizacích, uznání Kosova všemi členskými zeměmi EU a kompenzacím pro oběti války z 90. let.

Týden po online summitu se lídři obou zemí sešli poprvé po 20 měsících osobně v Bruselu. Lajčák, který rozhovor vedl, sdělil, že obě strany se zaměřily především na problematiku pohřešovaných a vysídlených osob a hospodářskou spolupráci. Rovněž naznačil, že oba protějšky nebyly schopny dosáhnout kompromisu, a že další osobní setkání by měla proběhnout v září.

 

Body pro Trumpovu administrativu

I přes pokus Evropské unie o úplné převzetí pomyslných otěží vyjednávání, oba lídři oznámili, že jsou ochotni pokračovat v rozhovorech ve Washingtonu. Zástupci obou zemí se sešli v Bílém domě začátkem září, tentokrát však poněkud nečekaně s hmatatelným výsledkem. Představitelé Srbska a Kosova zde po boku prezidenta Trumpa slavnostně podepsali smlouvu o normalizaci ekonomických vztahů. Dohoda se týká hlavně tvorby nových pracovních míst a budování nových dálničních, železničních a leteckých spojení mezi Bělehradem a Prištinou. Smlouvu se navíc podařilo uzavřít v době, kdy Trumpova administrativa usiluje o zprostředkování rozhovorů na Blízkém východě, a i tento aspekt se promítl do jednání s balkánskými lídry. Dohoda o ekonomické spolupráci byla zároveň doplněna o závazek Srbska přesunout svoji ambasádu v Izraeli do Jeruzaléma a kosovským příslibem navázat s Izraelem diplomatické vztahy.

 

“Představitelé Srbska a Kosova po boku prezidenta Trumpa slavnostně podepsali smlouvu o normalizaci ekonomických vztahů.”

 

I přes pozitivní reakce lídrů obou zemí a Trumpovo označení smlouvy jako „skutečně historického momentu“, reálný přínos dohody prokáže až čas. Normalizace ekonomických vztahů by však mohla napomoci průlomu na politické frontě. 

Důležité je rovněž připomenout, že dohoda z Washingtonu nemá žádný vliv na stávající dialog zprostředkovaný Evropskou Unií. Hned týden po washingtonských jednáních se prezident Vučić a premiér Hoti opět sešli tentokrát pod záštitou Josepa Borella, Vysokého představitele Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku. Během těchto jednání obě strany potvrdily svůj zájem o vstup do EU a ochotu pokročit v jednáních zprostředkovaných Bruselem. Hlavním tématem bylo uspořádání menšinových komunit a vypořádání vzájemných finančních a majetkových pohledávek a příslib dalších jednání v následujících měsících.

 

Členství v EU jako dostatečný stimul ke kompromisu?

Pokud nedávné události něco odhalily tak to, jak nízká je koordinovanost mezi USA a EU. Přestože se Grenell snažil celé setkání bagatelizovat, snaha Trumpovi administrativy o co nejrychlejší průlom i navzdory obezřetnějšímu přístupu EU, je evidentní. Zároveň však dohoda sjednaná Trumpem představuje jediný hmatatelný pokrok v normalizace vztahů za poslední roky a paradoxně by i přes původní skepsi mohla být prospěšná i pro další jednání zprostředkované Bruselem. 

V Srbsku je uznání nezávislosti Kosova velmi nepopulární. Dle průzkumu veřejného mínění je až 81 % Srbů proti uznání samostatnosti Kosova. Jakým způsobem se bude situace vyvíjet, do značné míry pravděpodobně ovlivní současný prezident Vučić. I přes předešlé dialogy a pokusy o smíření s Kosovem má Vučić v zemi značnou podporu, což potvrzuje i fakt, že v červnových volbách jeho strana obsadila 190 z 250 křesel v parlamentu. Zároveň má vláda silný vliv na srbská média a prezident by tedy mohl zvrátit veřejné mínění směrem k nutnosti vstupu do EU spíše než udržování statusu quo. Vučićovi rovněž nahrává slabá a roztříštěná opozice s minimálním vlivem na politické dění. Na druhou stranu Vučićova vláda na mezinárodní úrovni těží z kontroly nad statusem Kosova.

Pro Kosovo jsou vyjednávání hrou s nulovým součtem, v níž představitelé nemohou přijmout jinou dohodu než tu, která by garantovala uznání nezávislosti. To by ovšem znamenalo ústupky vůči Bělehradu, které jsou v zemi také nepopulární. Navíc se proti smíření se Srbskem staví poměrně silná opozice. Vývoj v Kosovu budou ovlivňovat obvinění vznesená vůči Thaçimu. Ten je klíčovou oporou současného premiéra Hotiho, který je ve funkci poměrně krátce a není jasné, zda obvinění nevyústí v předčasné volby. Nemalý vliv mohou mít i ekonomické faktory. Nepříznivá hospodářská situace může zesílit potřebu vstoupit do EU i za cenu nepopulárních ústupků. To se týká hlavně Srbska, které by dle nejoptimističtějších scénářů mohlo být členem Unie již v roce 2025.

O autorovi: Matyáš Bajer

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace