Útok populistů na nezávislost soudnictví ohrožuje rumunskou bezpečnost

  • Mihai Turcanu
  • 15.1.2018 17:27

Když 26. června 1940 Sovětský svaz po Rumunsku požadoval Besarábii, armádní náčelník štábu Florea Tenescu prosil krále, aby se vzdal. Rumunští spojenci jeden po druhém padli a osamocené Rumunsko podle něj nebylo v pozici, kdy by mohlo bojovat proti sovětské invazi. Tento pesimismus byl motivován desetiletími zanedbávání. Zbohatlictví a korupce na nejvyšších místech zanechala rumunskou armádu, hlavního garanta územní integrity země, nedostatečně vybavenou a nepřipravenou vykonávat své povinnosti. Zde vidíme, že země může být někdy konfrontována s vnitřními hrozbami, které jsou stejně důležité jako hrozby ze zahraničí. V případě Rumunska se toto zdá být pravidlem, jelikož institucionální korupce dnes opět ohrožuje jeho národní bepečnost.

Pro Rumunsko byl rok 2017 rokem pokračující politické krize. Po vítězství ve volbách v prosinci 2016 se populistická Sociálně demokratická strana (PSD) okamžitě začala zajímat o trestní spisy jejích členů. V předchozích letech totiž bylo mnoho členů PSD obviněno z korupce a případy mnoha dalších, včetně předsedy PSD Livia Dragnea, se řešily u soudu. Cílem mimořádného nařízení, které tato vláda schválila již 31. ledna 2017, proto bylo dekriminalizovat řadu trestných činů, ochránit úředníky před možnými obviněními a udělit amnestie za již spáchané zločiny. Tato cynická opatření vyvolala největší protesty v postkomunistickém Rumunsku, které vedly až k rezignaci ministra spravedlnosti Florina Iordache. I přesto, že PSD čelila značně negativnímu veřejnému mínění, nedala se ale odradit. Je pochopitelné, že si mnoho jejích členů přálo uniknout trestu a vlastně tedy bojovalo za svou svobodu. Počkali proto až negativní mínění přejde a na konci léta opět začali s ofenzívou za použití dvojí strategie.

 

PSD v roce 2017 začala svou ofenzivu proti soudnictví za účelem dostat justici a žalobce pod svou kontrolu

 

Zaprvé bylo jejich cílem neutralizovat zdroje jejich problémů. Jejich trestní spisy byly předneseny před soud Národním antikorupčním ředitelstvím (DNA), což je úřad vytvořený k boji s korupcí na vysokých úrovních. Mezi lety 2007 a 2014 DNA obvinilo 4700 osob, ze kterých bylo 90 % uvězněno. Asi 700 z nich přitom bylo ve velmi vysocích pozicích. V letech 2015 a 2016 pak DNA obvinilo 2520 lidí, ze kterých bylo uvězněno 1840 a mezi kterými bylo 8 ministrů, 38 členů Parlamentu a desítky starostů a soudců. Činnost DNA podporuje 60 % Rumunů a Evropská komise (EK) v minulosti DNA použila jako model úspěšné protikorupční praxe v EU. Mnoho z těchto uvězněných osob byli vysoce postavení členové PSD a v listopadu 2017 DNA obvinilo i jejího předsedu Dragneu, konkrétně za založení organizované zločinecké skupiny čerpající peníze přicházející z EU, což potvrdilo i vyšetřování Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF). Z těchto důvodů tedy PSD spustila svou ofenzivu proti soudnictví za účelem dostat justici a konkrétní žalobce pod svou kontrolu. Spolu se dvěma menšími spojenci pak PSD během posledních čtyř měsíců přijala několik legislativních změn a dodatků, které mají oslabit roli prezidenta, tedy úřadu, ke kterému se PSD nedostala již 12 let. Zejména šlo o jmenování soudců Nejvyššího soudu a hlavních žalobců. Tato pravomoc byla převedena na Senát, který je pod kontrolou PSD.

 

Legislativní opatření PSD se dohromady rovnají převratu proti soudnictví

 

Druhá část strategie PSD pak je ochránit se před soudnictvím. Parlamentní komise, která má na svědomí výše zmíněné legislativní změny, proto také navrhla sérii změn trestního zákoníku a trestního řádu. Na základě těchto návrhů by byl zaveden zákaz veřejného komentování probíhajících vyšetřování a žalobci by byli povinni informovat podezřelé, že jsou vyšetřováni. Další změny by například povolovaly podezřelým ve vysokých pozicích účastnit se výpovědí svědků u soudů. Za určitých podmínek by také bylo omezeno používání video a audio důkazních materiálů a byla by zavedena šestiměsíční doba platnosti zpráv ohledně korupčních případů, počítající se od doby, kdy se svědek poprvé dozví o protiprávním jednání. Navíc by také političtí představitelé měli právo ukončit probíhající vyšetřování za značně neurčitých podmínek. Návrhy dále stanovují 200 tisíc euro jako dolní hranici, při které budou případy moci být vyšetřovány jako zločiny, a navrhují nižší tresty (za úplatkářství a ovlivňování do tří let). Proti všem těmto opatřením, která se dohromady rovnají převratu proti soudnictví, veřejně protestovaly tisíce žalobců a soudců, a poté, co byly návrhy přijaty Parlamentem, je momentálně na rumunském prezidentu Klausi Iohannisovi, zda je vetuje nebo podepíše. To naznačuje, že rumunská politická krize bude pokračovat i v roce 2018.

 

Reakce ze zahraničí

Mezinárodní komunita na tento vývoj v Rumunsku zatím reagovala velmi omezeně, částečně kvůli současné volatilitě mezinárodního prostředí a částečně kvůli rychlosti, se kterou PSD svou legislativu prosadila. Zpráva Mechanismu pro spolupráci a ověřování EK z listopadu 2017 kritizovala stagnaci boje proti korupci v Rumunsku, vedení PSD se ale tomuto kriticismu prakticky vysmálo. Podobně také 27. listopadu Ministerstvo zahraničí USA uvedlo, že navržené legislativní dodatky zastavují postup, kterého Rumunsko dosud v boji proti korupci dosáhlo. Parlamentní frakce PSD a její spojenci toto prohlášení veřejně odmítli, to ovšem byli ti samí členové Parlamentu, kteří v té době také veřejně mluvili o přesunutí rumunského velvyslanectví v Izraeli do Jeruzaléma, čímž chtěli získat přízeň prezidenta Trumpa. Generální tajemník Rady Evropy Thorbjorn Jagland pak 22. prosince napsal prezidentu Iohannisovi, aby veřejně vyjádřil své znepokojení nad zmíněnými legislativními dodatky, a velvyslanectví sedmi zemí EU je společně odsoudila, jelikož „oslabují nezávislost soudnictví a boje proti korupci“. V obou případech bylo Rumunsku doporučeno, aby se obrátilo na Benátskou komisi a nechalo si ohledně navržených dodatků poradit, což PSD odmítla.

 

Je v bezpostředním zájmu spojenců Rumunska, aby tato země měla schopné instituce

 

Zatímco v Rumunsku média kontrolovaná PSD a jejími spojenci už začala propagovat známou ohranou historku ohledně zapojení George Sorose (jako by to byl právě Soros, kdo okrádá Rumuny), zájem, který západní země projevují ohledně vlády práva v Rumunsku, má několik jasných příčin. Jednou z nich je fakt, že Rumunsko je jejich spojencem v NATO, nutně se tedy zajímají o zdejší situaci vzhledem k tomu, že Rumunsko momentálně hraje klíčovou roli na východní hranici NATO, nebo protože USA začaly významně investovat do rumunské obrany. Stát je politickým organismem, který je schopen fungovat pouze pokud všechny jeho části fungují správně. Je tedy v bezpostředním zájmu spojenců Rumunska, aby měla tato země schopné instituce, které by zajistily její životaschopnost a spolehlivost tváří v tvář současným i budoucím hrozbám. Jednou z takových institucí je armáda a bylo by naivní se domnívat, že v zemi s tak hluboce zakořeněnou korupcí armáda nebude ovlivněna. To je znepokojující vzhledem k tomu, že před námi jsou časy, kdy bude třeba, aby státy byly silné a soběstačné i přes přítomnost spojenců.

 

Nikdy dříve ve vývoji postkomunistického Rumunska nebyl tak jasně viditelný rozdíl mezi zájmy politických elit a zájmy drtivé většiny rumunských občanů, jako je tomu dnes.

 

Stínová ekonomika byla v Rumunsku v roce 2016 odhadována na přibližně 46 miliard dolarů, tedy asi 22 % rumunského HDP. I přes své pokroky je Rumunsko v Indexu vnímání korupce z roku 2016 umístěno na 57. místě. Výše popsané zásahy PSD do nezávislosti soudnictví ukazují, že jakkoliv významný pokrok může být zvrácen. Vývoj v Rumunsku také ukazuje, že zkorumpovaná část rumunské politické elity převážně spojena s PSD, politickým nástupcem Komunistické strany, sama sebe vidí jako účastníky ve smrtícím boji za zachování své svobody, majetku a budoucnosti tváří v tvář soudnictví, které požaduje, aby byly tyto osoby potrestány za své minulé i současné prohřešky. Je také jasné, že pokud uvažují takto, je jen málo, co by nebyli schopni obětovat – ať už jde o politickou nebo ekonomickou stabilitu země, obraz Rumunska v zahraničí nebo dokonce jeho bezpečnost – jen aby dosáhli svého cíle. Nikdy dříve v politickém vývoji postkomunistického Rumunska nebyl tak jasně viditelný rozdíl mezi zájmy politickch elit a zájmy drtivé většiny rumunských občanů, jako je tomu dnes, a nikdy dříve tento rozdíl nepředstavoval takovou hrozbu pro rumunskou národní bezpečnost.

O autorovi: Mihai Turcanu

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace