Nejsme schopní sžít se s tím, že jsme Evropané, tvrdí Horáček

  • Monika Tesařová
  • 9.1.2018 14:32

Rozhovor s Michalem Horáčkem je druhý ze série rozhovorů o české zahraniční politice s kandidáty na českého prezidenta. Ptali jsme se na to, co si tento kandidát myslí o euru, Rusku jako hrozbě, evropské integraci, nových hrozbách (pandemii, klimatických změnách aj.), Visegrádské čtyřce a o dalších důležitách zahraničně-politických tématech.

V rozhovorech jste zmiňoval, že ČR jednoznačně patří na Západ. Jak byste čelil pochybám o orientaci naší země v souvislosti s otevíráním se Rusku a upevňování vztahů s Čínou, zejména co se týče aktivit Miloše Zemana? Jak posílit naše postavení mezi západními spojenci?

Naše zahraniční politika se opírá o několik zásadních dokumentů, jedním z nich je Bezpečnostní strategie ČR, která bývá po několika letech revidována. V tomto dokumentu je jasně a zřetelně řečeno, kdo jsou naši spojenci a kam patříme. Toto je naše státní doktrína.

 

,,Nedivím se našim partnerům, že nás vnímají s rozpaky.“

 

Druhou věcí je, že naši dva poslední prezidenti toto naše ukotvení zpochybňovali. Z tohoto důvodu se našim spojencům nedivím, že nás vnímají s rozpaky, neboť nevědí, jakým jazykem Česká republika mluví.

Jsem si jistý tím, že naše zahraniční politika je prozápadní, trvalá a srozumitelná. Jako prezident bych byl šťastný, kdybych mohl mluvit jedním hlasem s vládou – a to na základě doktríny, o jejíž správnosti nemám nejmenší pochyby.

Co se týče zmíněných zemí, tak již s prezidentem Klausem se pojily akce vstřícnější vůči Ruské federaci, která naším spojencem není, a to na úkor států, které našimi spojenci jsou. Prezident Zeman v tom poté pokračoval.

 

,,Čína i Rusko chtějí mít uprostřed EU svého trojského koně.“

 

Ještě větším problémem je vztah k Číně. Vztahy k těmto oběma zemím charakterizují nepopiratelnou geopolitickou skutečnost, že jak Čína, tak i Rusko chtějí mít uprostřed EU svého trojského koně. Tento zájem není však úplně totožný – Číně se jedná spíše o obchodní působení než o politické otázky.

Jaká je budoucnost Ruska – je demokratizace jeho poměrů možná? Jak řešit vztah EU-Rusko, jak donutit Rusko ke spolupráci? Mohlo by být Rusko členem EU, o čem se v poslední době hovoří?

Rusko je již staletí stejné – autoritativní režim, v jehož čele stojí car. Někdy se carovi říká car, jindy je to generální tajemník KS a v současné době je to prezident. Dlouhodobá vize Ruska je okupovat další a další území.

Na stranu druhou, chápu ruskou obavu, že Evropa Rusko podlomí. To platí přinejmenším od krymské války, kdy Rusové dramatickým způsobem prohráli, a stal se z toho jeden z neurologických historických momentů.

 

,,S Ruskem musíme počítat a hledat modus vivendi.“

 

Nedokážu si představit, že by se lidé mé ani té další generace dožili demokratizace Ruska. Musíme však s Ruskem počítat a hledat určitý modus vivendi, což znamená najít společné zájmy, například boj proti mezinárodnímu terorismu, IS.

Další otázkou je, zda by mohlo být členem EU – nemohlo, protože by se tam nekvalifikovalo.

Jak lze bojovat proti rozrůstajícímu se vlivu RF v České republice, o kterém se v poslední době mluví hlavně v souvislosti s dezinformaci, fake news?

Máme zde zprávy BIS, které nám sdělují, že expozitura ruských zájmů v ČR rok od roku roste a jedním z nich mohou být různé dezinformační weby. Prokázat, že jsou tyto weby přímo navázané na zájmy RF, je obtížnější.

Deklaroval jste podporu EU, ale jaký je váš názor na její integraci? Je eurofederalizace řešením k zefektivnění fungování EU? Jakým jiným způsobem reagovat na kritiku EU, že je odtrženým centrem od občanů a nepracuje efektivně?

ČR je součástí EU, o čemž jsme drtivou většinou rozhodli v referendu a naplnili tím naše porevoluční ambice. Naše místo je na evropském Západě, jako vlastenec chci české bezpečí a svobodu, a právě proto jsem velkým zastáncem evropského projektu, který má samozřejmě svoje problémy. Že zde jsou problémy je přirozené, protože je v tomto společenství sdruženo 28 států, mluví se různými jazyky, jsou zde rozdílné historické zkušenosti (reminiscence, resentimenty), například historická zátěž mezi Polskem a Litvou. I přesto tento systém funguje; překonal obrovské krize (řeckou dluhovou krizi, migrační vlny aj.)

Vnímání EU jako diktát Bruselu je spíše folklor. V Bruselu sídlí mnoho institucí, především Evropský parlament, kde máme svého místopředsedu pana Teličku, Evropská rada, kde se premiéři a prezident Francie Macron setkávají a vytváří se zde politika, anebo Komisi EU, kde máme naši eurokomisařku paní Jourovou, která má velmi důležitou agendu a to spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví, a v neposlední řadě Rada EU, odkud také vycházejí podněty pro práci EU. Tedy pro Brusel je úspěchem, když je něco schváleno, natož aby někomu něco diktoval.

EU má slabiny, velkým problémem je stěhování parlamentu do Štrasburku, což je nejenom náročné, ale také to snižuje efektivitu tohoto procesu. Jsou také rozhodnutí, se kterými nesouhlasím, nicméně nepodléhám legendám o křivých okurkách, zákazu zabijaček aj.

 

,,Stále nejsme schopní sžít se s tím, že jsme kromě Čechů také Evropané.“

 

Je to, jak je EU vnímána a kritizována občany, problémem toho, jak EU sama navenek komunikuje se svými občany, anebo se jedná o problém zakořeněný v členských zemích, který charakterizuje to, jak se o EU vyjadřují domácí média?

Tento logicko-analytický diskurz je zanedbatelný ve vztahu k tomu emotivnímu. Náš problém je, že stále nejsme schopní sžít se s faktem, že jsme kromě českých občanů také Evropané. Toto je celé jádro problému, nepamatuji si nějakou pěknou báseň či píseň, o tom, jaké je pěkné být Evropany.

Pravdou také je, že komunikace EU je slabá.

Jste zastáncem přijetí eura, ale zároveň přiznáváte, že má slabiny. Otevíral byste debatu na toto téma mezi občany?

Euro je politickým, ne ekonomickým projektem. Na jedné straně naleznete velké podporovatele, na straně druhé odborníky validně argumentující o nepřijetí.

Euro k nám tak či tak přichází, měsíc za měsícem naše podniky stále více myslí a účtují v eurech, zdržují je však transakční náklady.

Nebezpečím může také být to, že naše ekonomika není tak silná, aby nepodlehla případnému útoku spekulantů. Nicméně, když jsme vstupovali do EU, tak jsme se k přijetí eura zavázali.

Usiloval bych o lepší pochopení eura našimi občany, zavázal jsem se k uspořádání odborné konference o euru s našimi sousedy – Slováky. Poté bych výsledky této konference zprostředkoval občanům.

 

,,Evropská armáda nikdy nebude.“

 

Kdo je garantem naší bezpečnosti? Je to NATO anebo věříte ve společnou evropskou armádu?

Výhradně NATO, evropská armáda není a nikdy nebude z mnoha důvodů, například protože by se musela přepsat Lisabonská smlouva.

Jak by měla být řešena migrační krize? Jste pro revizi Dublinského systému? Je správným řešením delegovat zodpovědnost na diktátorské státy, jako je například Turecko?

Migrační krizi bychom měli řešit v místech, kde vzniká, když migrant přijde do Evropy, je pozdě. Pozdě je dokonce řešit situaci na libyjských březích. Musíme hlídat jižní libyjskou hranici, Severní a Jižní Súdán, Eritreu a podobná místa. Evropa již zde finanční prostředky investovala a důsledkem toho migrační vlna opadá.

Kdo by měl hlídat tyto hranice? Měly by se rozšířit pravomoci FRONTEXu, anebo by každý členský stát měl vyslat tým odborníků?

Měly by se rozšířit pravomoci FRONTEXu, protože má největší zkušenosti a ví o tom nejvíce, je však podfinancovaný a potýká se s personálním deficitem. Na místa vzniku krize bychom neměli posílat armádu, ale policejní síly – protože na nás neútočí nikdo s pokročilou zbrojní technikou, ale jedná se o velké množství lidí.

Jaký je váš názor na nové hrozby – environmentální bezpečnost, ale i témata jako je pandemie, rozšiřovaní nerovnosti, technologicky rozvoj, umělá inteligence, koheze společnosti, potravinová bezpečnost, přelidnění? Nikdo momentálně nezná odpověď na to, jak těmto hrozbám čelit, má tedy vůbec význam o nich diskutovat?

Určitě musíme vést diskuzi, jiné řešení se nenabízí. Tato témata jsou nevyzpytatelná a v dnešním zrychleném a dynamickém světě je obtížné předvídat budoucnost, což však neznamená, že na to máme rezignovat. Abychom mohli činit rozhodnutí, musíme pochopit, co se děje.

ČR obchoduje s velkým počtem zemí, které jsou kritizovány kvůli porušování lidských práv – například Ázerbájdžán, z již zmíněných – Čína či Rusko. Jaký je váš postoj, jste zastáncem spíše lidskoprávní či ekonomické dimenze české zahraniční politiky? Měli bychom obchodovat se státy, které porušují lidská práva?

Naše obchodní vztahy s Čínou nejsou významné, export je pouze 1,6 % celkového objemu, desetinásobný je import z Číny do ČR.

Lidskoprávní rozměr je jasný, jsme členy OSN, Charta OSN říká, že lidská práva jsou univerzální a nedělitelná. Z tohoto důvodu můžeme Čínu upozorňovat na jejich porušování, není to jejich vnitřní záležitost. Zmínit porušování lidských práv je naší povinností. Nejdříve lidskoprávní dimenzi a poté můžeme přejít k byznysu.

Jakou prioritou pro Vás jsou česko-americké vztahy? Jak lze tyto vztahy, které byly v minulosti pevnější, posílit?

Jednoznačně je musíme posílit. USA jsou baštou demokracie a garantem lidských práv a demokracie ve světě.  Role USA v posledních 100 letech je větší než kteréhokoli jiného státu. Koneckonců to byly Spojené státy americké, které umožnily vznik ČSR.

Je mi velmi líto, že za posledních 18 let se nepodařilo žádnému českému prezidentovi navštívit oválnou pracovnu. Toužil bych po tom, se tam jako prezident, v zájmu ČR, podívat.

Jaký je Váš vztah k V4? Není spolupráce se státy jako je Polsko a Maďarsko, které čelí kritice kvůli nedemokratickým a neústavním tendencím, spíše k neprospěchu?

V4 má svůj vývoj, vznikla z důvodu podpory členů při vstupu do Aliance a EU, což jsme dokázali. V minulosti jsme se vstupem velmi pomohli Slovákům. Dnes je situace jiná, z visegrádských států je mi inspirací pouze Slovensko, které přijalo euro a jasně deklaruje své místo v tvrdém jádru EU. Situace v Maďarsku a Polsku je spíše alarmující, s čímž se však potýká celá Evropa, není pouze na nás, abychom ji řešili.

Jaká je vaše dlouhodobá vize pro Českou republiku na mezinárodním poli? Jak chcete, aby byla země vnímaná a jakou roli by měla ve světě hrát?

Bohužel, v Evropě a ve světě nejsme vnímáni způsobem, jakým bych si přál. Za tento stav můžou naši dva poslední prezidenti, zejména prezident Zeman.

Musíme přesvědčit své partnery. Jejich respekt si získáme až poté, co si jej tvrdě zasloužíme. Musíme být sebevědomější, družit se v Evropě do aliancí s ostatními (buď blokačních anebo do těch, které inspirují ostatní partnery).

O autorovi: Monika Tesařová

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace