Nad dalším postupem EU vůči západnímu Balkánu visí otazník

  • Ondřej Plevák , EURACTIV.cz
  • 12.6.2019 09:45

Jednou ze základních neznámých ohledně budoucnosti Evropské unie je i její další rozšiřování na západní Balkán a přístup k tomuto regionu. Výsledek evropských voleb zatím ovšem odpovědi nepřináší, spíše naopak.

Tento článek je součástí série Special report: Zahraniční vliv v zemích západního Balkánu připravené ve spolupráci s pražskou kanceláří Heinrich-Böll-Stiftung a EURACTIV.cz.

Článek vznikl v rámci spolupráce pražské kanceláře Heinrich Böll Stiftung, European Security Journal a EURACTIV.cz při příležitosti květnové debaty „The Conflict of Interests in the Western Balkans“.

 

Volby do Evropského parlamentu v květnu 2019 částečně přepsaly unijní politickou mapu. Ačkoliv o podobě europarlamentních frakcí ještě rozhodnuto není, už teď je jasné, že liberální, „zelené“ a euroskeptické strany posílily na úkor „velké koalice“ složené z lidovců a socialistů.

Přestože Parlament hraje v přístupovém procesu nových států do EU spíše marginální roli a hlavní slovo mají členské státy v Radě, nové rozložení sil bude mít vliv na obsazení pozic v nejvyšším vedení unijních institucí včetně Evropské komise. Ta přístupové procesy řídí.

Jak upozorňuje analytička z think tanku Open Europe Anna Nadibaidzeová, předvolební kampaně evropských politických stran se tématu rozšiřování o země západního Balkánu v podstatě nevěnovaly, priority ležely zcela jinde. I proto není příliš pravděpodobné, že by se přístup EU k této otázce v dohledné době nějak dramaticky proměnil.

Otázkou zůstává, zda nedojde v návaznosti na volební zisky jednotlivých politických rodin alespoň k postupnému „otočení kormidla“, ať na jednu (zrychlení) či na druhou (zpomalení) stranu. Předpovědi se různí. Zatímco politolog Jasmin Mujanović z torontské York University vidí v úspěchu Zelených šanci na proměnu unijní rétoriky od apatie směrem k přívětivější politice vůči balkánskému regionu, profesor mezinárodních vztahů Vesko Garčević z Boston University naopak po úspěchu krajní pravice očekává ještě větší zdrženlivost velkých zemí postupovat v rozšiřování Unie dále. Budoucí vývoj je tedy těžké odhadnout.

 

Technický nebo politický proces?

Přístupový proces je především technickou záležitostí, kdy si jednotlivé země postupně plní „domácí úkoly“. V této rovině zastává Evropská komise podle vedoucího Oddělení západního Balkánu na Ministerstvu zahraničních věcí ČR Igora Procházky svoji roli dobře. Problém ovšem nastává, když se vedoucí představitelé EK uchylují k více politickým vyjádřením.

„Samozřejmě se objevily i nešťastné signály, například když Jean-Claude Juncker mluvil o rozšíření nejdříve za deset let. Je to sice pravda, ale proč vysílat takové signály? Není potřeba balkánské země demotivovat,“ říká Procházka pro EURACTIV.cz a dodává, že potenciální členské státy tak mohou nabýt dojmu, že přístupový proces je otázkou politického rozhodnutí.

Tuto „nelibost“ lze demonstrovat na čerstvém vyjádření srbské premiérky. Ana Brnabićová se nechala slyšet, že letošní report Evropské komise o Srbsku je v zásadě lichotivý, ale v některých částech obsahuje „politické“ poznámky. „V některých kapitolách je zpráva zajímavější než obvykle, v řadě důležitých oblastí se objevují politické poznámky. Celkově je zpráva pozitivní, obsahuje ale také věci, které jsou nejasné a nelogické,“ řekla Brnabićová.

 

Je to o lidech

Na evropské úrovni se rozehrává boj o obsazení vrcholných funkcí včetně předsedy Evropské komise, šéfa diplomacie a potažmo komisaře pro politiku rozšíření. Budoucnost Balkánu v EU bude záviset také na tom, jací lidé v těchto křeslech usednou.

Jistou vzpruhou pro Srbsko, Albánii a další může být skutečnost, že jedním z vyjednavačů Evropské lidové strany je i chorvatský premiér Andrej Plenković. Povzbudivá může být i avizovaná snaha zemí Visegrádské čtyřky, které integraci západního Balkánu aktivně podporují, prosadit do jedné z vrcholných pozic současného slovenského eurokomisaře Maroše Šefčoviče.

I podle Igora Procházky bude hodně záviset na personálním obsazení vedení institucí. „Klíčová je vždy osobnost, v minulosti jsme měli komisaře (Štefana) Füleho, který byl v tomto ohledu velmi aktivní. Johannes Hahn je trochu rezervovanější, a i když neříkám, že neodvádí dobrou práci, tak rozšíření už nepatří mezi priority Komise,“ říká Procházka.

Nejbližší ukázkou ochoty EU jako celku pokračovat v procesu rozšíření bude summit Evropské rady v červnu, kde by se mělo jednohlasně rozhodnout o zahájení přístupových rozhovorů s Albánií a Severní Makedonií. V tomto kontextu bude podle Jamese Kera-Lindsayho z London School of Economics and Political Science nejdůležitější sledovat pozici Francie, která se ze členských zemí nejvíce staví proti dalšímu rozšíření, a mohla by začátek rozhovorů dokonce zablokovat. Jako klíčového hráče označil Francii i Procházka.

 


Článek byl vydán ve spolupráci s pražskou kanceláří Heinrich-Böll-Stiftung. Heinrich-Böll-Stiftung nenese odpovědnost za názory autora.


 

O autorovi: Ondřej Plevák , EURACTIV.cz

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace