Mohou soukromé vojenské společnosti pomoci v bojích proti Islámskému státu?

Soukromé vojenské společnosti jsou nedílnou součástí dnešních konfliktů. V současné situaci kolem válek v Sýrii a Iráku, kdy žádná z velmocí nechce vyslat do boje své vojáky, mohou představovat potřebnou sílu k poražení Islámského státu.

Situace na Blízkém východě se ani po několika letech konfliktu nelepší – Islámský stát (IS), teroristická organizace působící v několika zemích blízkovýchodního regionu a severní Afriky, z této nestálé situace profituje a ovládá značné území zejména v Iráku a Sýrii. Zásadním problémem v boji s IS je skutečnost, že kombinuje konvenční válčení s guerillovou taktikou a teroristickými útoky. Jednotky IS jsou velmi mobilní, flexibilní a v případě potřeby dokážou splynout s okolím. Dokáží dobře využít pouštního prostředí, velmi rychle se stáhnout a udeřit jinde. Jednou z možností je najmutí soukromých vojenských společností, které by mohly v některých případech zastoupit stálé národní armády. Podobnou iniciativu zkouší Spojené arabské emiráty (SAE), které poslaly do Jemenu bojovat jihoamerické žoldáky.

Případná koalice proti IS pod hlavičkou NATO, která by byla odhodlaná vyslat své vojáky do přímých bojů, je nepravděpodobná, jak poznamenal generální tajemník NATO Jens Stoltenberg. Podobně se vyjádřil i americký prezident Barack Obama, který odmítl spekulace o případné rozsáhlé americké invazi do Sýrie a Iráku, ale souhlasil s navýšením počtu speciálních jednotek. Regionální vojenské síly nejsou nicméně s to v současné situaci IS porazit – nezkušená irácká armáda je v rozkladu a dle slov vysloužilého amerického generála Johna R. Allena z října 2014 bude trvat téměř rok, než bude vůbec teoreticky schopna zahájit operaci na znovuzískání Mosulu. Kurdští pešmergové se drží primárně v kurdských oblastech a na výraznější ofenzivu jim schází kapacita a jednotná politická vůle.  Ankara vidí největší ohrožení v kurdských rebelech na východě země, a proto nechává islamistům z IS a Džabát al-Nusra poměrně velký operační prostor.

Vojenská tažení jsou z politického hlediska velmi nepopulární – umírají v nich vojáci, jsou extrémně nákladná a představují pro intervenující stát dlouhodobý závazek. Typickým příkladem může být právě třeba Irák po svržení prezidenta Saddáma Husajna – po stažení spojeneckých vojsk v roce 2011 se zmítá ve spirále násilí, jejímž výsledkem je současná situace, kdy značnou část území ovládá IS a centrální vláda má velmi omezenou moc. Jednou z možností, jak neztratit politické body, životy a peníze z rozpočtu, jsou právě soukromé vojenské společnosti (Private military companies – PMCs). Jejich úkolem nemusí nutně být boj, ale vykonávají například i úlohy spojené s administrativou, chrání důležité budovy nebo zpracovávají zpravodajské informace. 

Jednou z hlavních výhod PMCs je, že jsou veřejností vnímány odlišně od vojáků z armády, a nevzniká tak tlak na politické zástupce, aby stáhli vojska z daného státu. Další nespornou výhodou PMCs je jejich nižší cena, protože jsou placeni pouze za danou práci a za určitý časový úsek. Celkové výdaje za amerického vojáka v Afghánistánu v roce 2012 se například vyšplhaly přibližně na 815 000 amerických dolarů, zatímco kontraktoři z PMCs si přijdou za rok na zhruba 300 000 amerických dolarů (záleží na expertize, zkušenostech a místě výkonu práce).

Trénink PMC v Polsku

Z těchto a dalších důvodů se PMCs staly velmi důležitou složkou zahraničních misí. Války v Afghánistánu a Iráku se staly dvěma nejvíce „zprivatizovanými“ válkami v nedávné americké historii – například v Iráku bylo v březnu 2010 dvě stě tisíc členů různých PMCs na sto padesát tisíc amerických vojáků. Ukázkovým příkladem vhodného využití PMCs je africká Libérie – po druhé liberijské občanské válce, která skončila v roce 2003, vypsaly USA zakázku na přestavbu liberijské armády v hodnotě 100 milionů amerických dolarů. Tento tendr vyhrála společnost DynCorp, která nastavila úspěšný armádní model fungující dodnes. Na tomto příkladu je vidět vysoká míra efektivity vycházející z flexibility PMCs, kterou státní aparát postrádá.

Využití PMCs je však problematické z několika důvodů. Zaprvé narušují monopol státu na legitimní násilí, který vychází z definice státu německého sociologa Maxe Webera. Druhým sporným faktorem je odpovědnost PMCs – velmi často operují v oblastech, kde těží z toho, že právní stát je téměř neznámý pojem. Ačkoliv definice v mezinárodním humanitárním právu vymezují, kdo je civilista a kdo je kombatant,  činnost členů PMCs operujících na zemi zdaleka tak jasná být nemusí, a státy zaměstnávající PMCs se mohou snadno vzdát zodpovědnosti. Třetím problematickým faktorem je, že vojáci stálých armád na zaměstnance PMCs nahlíží jako na neřízené střely, s nimiž je spolupráce komplikovaná a nepředvídatelná.

Tato nevraživost není zcela neopodstatněná – zaměstnanci společností CACI a Titan Corp. se nechvalně proslavili kvůli podílu na mučení a ponižování trestanců v irácké věznici Abú Ghrajb. Největší kontroverzi ale vzbudilo počínání pravděpodobně nejznámější PMC Blackwater, která na bagdádském náměstí Nisour v Iráku dne 16. září 2007 zabila 17 a zranila 20 lidí. Tento incident na dlouhou dobu narušil americko-irácké vztahy a nenávratně poškodil renomé všech PMCs. Dle vyšetřovací zprávy FBI minimálně 14 ze 17 lidí bylo zastřeleno bezdůvodně, a v roce 2014 byli čtyři zaměstnanci Blackwater odsouzeni za vraždu a zabití.

Pokud se politici nemohou odhodlat k vyslání silného pozemního vojska, které by zasadilo IS zásadní ránu, mohly by pro ně být PMCs řešením jak v bojové tak i rekonstrukční fázi. Zejména by mohly PMCs pomoci při znovuzískání iráckého Mosulu jako součást pozemní operace, která bude naprosto zásadní, protože samotné letecké útoky na splnění takovéhoto náročného úkolu zdaleka nestačí. Podobně jako v Libérii by mohly soukromé vojenské společnosti přispět k výcviku iráckých bezpečnostních složek, protože je však irácká armáda mnohonásobně větší než ta liberijská, vycvičení všech částí armády je tedy nemyslitelné. Pozornost by se měla soustředit na úzkoprofilové jednotky zaměřující se například na městský boj, který bude hrát v konfliktu s IS důležitou roli.

Foto 1: Bojovníci Islámského státu (copyright profimedia.cz)
Foto 2: Trénink PMC v Polsku (copyright profimedia.cz)

O autorovi: Jan Faltys

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace