Máme se bát aktivit čínských IT společností v ČR?

Už téměř měsíc zaujímá český mediální prostor spor mezi domácími bezpečnostními službami na straně jedné a čínskými technologickými giganty na straně druhé. Na obě strany se přidala řada politiků i dalších osobností. Ani vláda není v tomto případě zcela jednotná. Zatímco ministerstvo zdravotnictví zakázalo v rámci své působnosti používání technologií Huawei, pro ČEZ a ŘSD bude daná firma z Šen-Čenu stavět datová centra. Na co se tedy v případě této kauzy zaměřit? A kdo má vlastně pravdu?

Bezpečnost na prvním místě

Společnosti Huawei a ZTE mají mezi našimi spojenci dost pošramocenou pověst. Americký prezident Donald Trump vede proti těmto technologickým gigantům dlouhodobou kampaň. Ve Francii a Velké Británii panuje zákaz užívání jejich technologií ve veřejné správě. V polovině ledna zatkli v Polsku zaměstnance Huawei a obvinili jej ze špionáže. Varšava také zvažuje zavedení podobného zákazu, jaký platí ve Francii a Velké Británii.   

První varování v ČR ohledně Huawei a ZTE přišlo od BIS již v roce 2013. Další výstrahu, s mediálně výrazně silnějším dopadem, vydal na konci roku 2018 NÚKIB. Ačkoliv se dříve tvrdilo, že rizikové jsou především aktivity v oblasti budování 5G sítí, tedy další infrastruktury na přenos dat, v současnosti si nemůžeme být jistí ani zabezpečením mobilních zařízení dodávaných čínskými společnostimi.

 

Tak se nám dostaly do republiky

Jak je možné, že jsou technologie Huawei a ZTE v tak velké míře používané v české veřejné správě? Může za to zákon o veřejných zakázkách, kvůli kterému instituce musí vždy vybrat nejlevnější nabídku. Tak se často stává, že velké IT projekty získají různé “garážovky”, které s obdobnými zakázkami nemají žádné zkušenosti. Anebo jiné firmy, které jsou de facto dotovány ze svých zahraničních matek a zakázku zvládnou realizovat i přes dumpingové ceny. Čínské společnosti se mohou hlásit do velice nákladných projektů, protože případnou finanční ztrátu zaplatí jejich centrála. Tohle si české technologické společnosti dovolit nemohou. Navíc čínské společnosti mají daleko větší marketingovou podporu než domácí IT firmy.

 

Zmatený lev

Vše zapadá do současné strategie zahraniční politiky ČR, která otevírá Pekingu dveře do Evropy a bere Čínu jako jednoho z hlavních partnerů ČR v Asii. Objem vývozu do Číny ovšem netvoří ani polovinu vývozu co do Francie či Velké Británie. Od části politického spektra neustále slyšíme, jak je Čína skvělý partner. Častým argumentem pro podporu pročínské politiky bývá, že Čína je rychle se rozvíjející trh a český export do Říše středu vzrostl meziročně o 20 %. Ovšem například do Nizozemí se v roce 2017 vyvezlo zboží v třikrát větší hodnotě než v roce 2016. Holandsko tudíž představuje pro ČR mnohem dynamičtější a zajímavější odbytiště.

V české diplomacii panuje už několik let základní rozkol. Zatímco premiér chce prověřit aktivity ZTE a Huawei v ČR, z Hradu se ozývá obrana těchto společností a varování před narušením česko-čínských vztahů. Černínský palác takticky vyčkává. Opět se tak vynořuje zásadní otázka. Kdo reprezentuje českou zahraniční politiku? Tento problém nepřišel s prezidentstvím Miloše Zemana. Ba naopak jeho kořeny sahají do počátku vzniku samostatného československého státu. Osobnostně silný prezident dokáže prosadit svoji vizi politiky na úkor představitelů vlády, parlamentu či bezpečnostních složek.

 

Tančící drak

Kdo se v posledních pěti letech alespoň trochu zajímal o mezinárodní vztahy, nemohla mu uniknout velmi ambiciózní zahraniční politika Říše středu. Číňané postupně vytlačili Západ z Afriky a s elánem i metodami bývalých koloniálních pánů využívají tamní přírodní bohatství. Základem čínské zahraniční technologicko-obchodní politiky je strategie “Made in China 2025”. Jedním z jejích cílů  je vytvořit z Číny světového lídra v oblasti IT, a to především pomocí aktivit průmyslových a technologických společností jako právě Huawei a ZTE. Nicméně tato strategie je daleko komplexnější a v kombinaci s vojenskou politikou Pekingu představuje hrozbu pro globální bezpečnost.

 

Kam chceme patřit?

Celkový průběh současné kauzy Huawei a ZTE ukazuje mnohem větší a palčivější problém. Tím je celková, prozatím neustálená, politika kybernetické bezpečnosti ČR. Chceme, aby k našim citlivým datům měli přístup státní společnosti ze země, kde tamní režim sleduje občany prostřednictvím orwellovské aplikace Social Credit a některé zavírá do převýchovných táborů podobných lágru Vojna, nebo si raději připlatíme a svěříme svá data českým firmám či společnostem ze Západu? Chceme, aby k našim datům měli přístup maoisté v Pekingu, nebo dáme raději přednosti spojencům v Londýně či Washingtonu? S odpovědí na tyto otázky souvisí i následné nastavení a úprava předpisů pro veřejné zakázky v oblasti informačních technologií.

Ačkoliv se kauza naplno rozhořela až tento týden, bude velice zajímavé sledovat stanoviska a postupy jednotlivých aktérů. Uvidíme, kdo nás překvapí.




O autorovi: Dan Kresa , KYBEZ

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace