Kdo zastaví válku v Jemenu?

Konflikt v Jemenu trvá již pět let. Přestože humanitární situace je kritická a polovina populace čelí riziku hladomoru, západní vlády této válce nevěnují příliš pozornosti. Současná situace má několik příčin, od problematického vztahu Západu k Saúdské Arábii po to, že externí pozorovatel bude jen těžko s kteroukoli ze stran s čistým svědomím sympatizovat. Minulý týden přinesla vyjednávání zprostředkovaná OSN první průlom v podobě příměří v přístavním městě Hudajdá. Kritici namítají, že jednání budou trvat příliš dlouho a že potřebnou změnu by mohla přinést jen (nepravděpodobná) změna politiky Saúdské Arábie.

Povědomí o válce v Jemenu je na Západě zprostředkováno především snímky hladem trpícího obyvatelstva a komplikovaným popisem regionálního boje o moc v zemi. Kvůli nedostatečnému zájmu mezinárodní komunity se konfliktu také přezdívá “zapomenutá válka”. Tato situace je způsobena celou řadou faktorů, které současnou humanitární krizi dále prohlubují.

 

"Západním vládám se jen těžko hledá strana konfliktu, se kterou by se dalo sympatizovat."

 

První z nich je to, že se západním vládám jen těžko hledá strana konfliktu, se kterou by se dalo sympatizovat. Jemenská společnost je silně kmenová a velmi fragmentovaná. Současná republika vznikla v roce 1990 sjednocením Severního a Jižního Jemenu, ale tamější rozpory a napětí byly vždy jen těsně pod povrchem. Impulsem k dnešní válce byly protesty Arabského jara, kvůli kterým odstoupil tehdejší prezident Alí Abdalláh Sálih. Ten se později spojil s Hútijskými rebely, kteří postupně ovládli jihozápad země včetně hlavního města Jemenu San'á. K eskalaci konfliktu vedl zásah aliance arabských států pod vedením Saúdské Arábie, jehož cílem bylo obnovit mezinárodně uznávanou vládu Sálihova nástupce, Abd Rabu Mansur Hadiho.

Celá válka je tedy úzce spjata s širším bojem o vliv v regionu. Na jedné straně stojí Hútijci podporovaní Íránem, na druhé aliance v čele se Saúdskou Arábií, a na severovýchodě země mezitím sílí pozice radikálních islamistů. Na rozdíl od počáteční fáze protestů Arabského jara nebo války v Sýrii je tak pro západní vlády i veřejnost velmi komplikované vybírat mezi těmito stranami svého favorita.

 

Dalším důvodem k přehlížení jemenské války je také to, že se Západu tolik nedotýká. Jemen je nejchudším státem na Blízkém východě a nenacházejí se v něm žádná významná naleziště ropy ani jiných surovin. Konflikt navíc vypukl v době, kdy Západ s napětím sledoval vývoj v Sýrii a Iráku, oproti kterým se Jemen zdál z globálního pohledu nevýznamný.

Možná nejcyničtější z příčin je pak to, že z Jemenu na Západ míří jen zanedbatelné množství uprchlíků. Většina Jemenců je natolik chudá, že zemi jednoduše nemá šanci opustit, a poloha země takovou možnost dále ztěžuje. Zatímco v minulosti do Jemenu často mířili migranti z chudého severovýchodu Afriky, válka tento proud otočila opačným směrem.

 

"Možná nejcyničtějším důvodem pro přehlížení jemenské války je to, že z Jemenu na Západ míří jen zanedbatelné množství uprchlíků."

 

Pravděpodobně nejvýznamnějším faktorem, který ovlivňuje mezinárodní reakci na jemenský konflikt, je ale problematický vztah západních vlád k Saúdské Arábii. Když v roce 2015 koalice vedená Saúdy slibovala rychlý vojenský zásah proti Hútijským rebelům, který měl přinést uklidnění situace a oslabení vlivu Íránu, Západ k této intervenci svolil. Spojené státy a Velká Británie také podporují konflikt logisticky, například sdílením citlivých informací,  a velké množství zemí včetně České republiky Saúdům dodává zbraně či vojenskou techniku. Jemenská válka se ale z rychlé intervence proměnila v mnohaletý krvavý konflikt, vliv Íránu v regionu spíše zesílil a na Západ začaly pronikat zprávy o krutých vojenských praktikách saúdské aliance.

Otázkou tedy zůstává, kdy se kritickou humanitární situaci v Jemenu podaří změnit. Jedním z překvapivých podnětů ke změně situace byla úkladná vražda novináře Džamála Chašukdžího na saúdském konzulátu v Turecku, která obrátila pozornost Západu k brutálním praktikám saúdského režimu. Dalším impulsem je pak stále se prohlubující humanitární krize přímo na místě. Na hrozbu rozsáhlého hladomoru a šíření cholery upozornil v říjnu letošního roku například snímek sedmileté Amal Hussejnové v deníku The New York Times, jejíž smutný příběh vyburcoval pozornost západní veřejnosti.

Minulý týden přinesl dvě známky toho, že by se přístup ke konfliktu konečně mohl proměnit. Americký senát odhlasoval, že by Spojené státy měly ukončit svou vojenskou podporu války v Jemenu. Tato rezoluce ale pravděpodobně nenajde dostatečnou podporu ve sněmovně a administrativa prezidenta Donalda Trumpa tak svou politiku nejspíš nezmění.

 

"Jedinou možností, jak konflikt ukončit rychle, by byla změna politiky Saúdské Arábie."

 

Nadějnější zpráva přišla ve čtvrtek ze Švédska, kde mírová jednání pod hlavičkou OSN přinesla dohodu o příměří v klíčovém přístavu Hudajdá, kterým do země proudí zásoby a humanitární pomoc až pro dvě třetiny země. Pokud se podaří příměří udržet, byl by to výrazný krok k ulehčení jemenské humanitární krize. Již přes víkend se však objevily v médiích zprávy o nových útocích. Další kolo jednání je naplánováno na leden, mnozí pozorovatelé ale tvrdí, že tyto rozhovory budou trvat příliš dlouho.

Jedinou možností, jak konflikt ukončit rychle, by byla změna politiky Saúdské Arábie. Korunní princ Mohamed bin Salmán ale do konfliktu investoval tolik ze saúdských prostředků i vlastní reputace, že je jednostranné ukončení bojů z jeho strany jen velmi málo pravděpodobné. Vlády západního světa sice volají po ukončení konfliktu, zatím však nenašly dostatek politické vůle k výraznějšímu tlaku na Saúdy. Pokud se tak v blízké době nestane, je jedinou realistickou nadějí pro válkou trpící jemenské obyvatelstvo vyhlídka dlouhých a komplikovaných jednání, která minulý týden teprve doopravdy započala.

O autorovi: Kateřina Velíšková

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace