Je Libye nové Somálsko? EU má šanci výrazněji ovlivnit mírový proces

Libyjská občanská válka se táhne těměř rok a půl a obě znepřátelené vlády se snaží zničit tu druhou, zatímco mocenské vakuum nahrává teroristům z Islámského státu. Po neúspěšném jednání v čele s OSN možná přišel vhodný čas na to, aby EU zkusila vést vlastní mírovou iniciativu.

Občanská válka v Libyi stojí trochu v pozadí za probíhajícím konfliktem v Iráku a Sýrii, kde teroristé z Islámského státu (IS) kontrolují značnou část území. Islámský stát ale také stačil zapustit kořeny v severní Africe, kde přispívá k postupnému úpadku tohoto občanskou válkou zmítaného státu. Politická nestabilita a mocenské vakuum vzniklé po sesazení vůdce Muammara Kaddáfího v říjnu 2011 tvoří ideální podmínky, ve kterých se teroristická organizace jako IS může rozvíjet. Po posledním skandálu ohledně mírové dohody pod hlavičkou OSN přišel čas, kdy EU má možnost ovlivnit chod věcí ve své bezprostřední blízkosti. Evropská osmadvacítka skrze své diplomatické i vojenské iniciativy může přispět k mírovému procesu v této severoafrické zemi.

Druhé kolo občanské války v Libyi se znovu rozhořelo v květnu 2014. Současná situace je velmi komplikovaná – některé údaje hovoří až o 1700 ozbrojených skupin operujících na území Libye, které jsou často podporovány vládami jiných států. Nynější stav plný násilí a nestability je zejména důsledkem bojů mezi dvěma znepřátelenými a navzájem se neuznávajícími vládami – Novým všeobecným národním kongresem se sídlem v Tripolisu (NGNC) a Libyjskou národní armádou (LNA) z Tobruku. Jedním z důsledků konfliktu mezi NGNC a LNA je, že se vytvořil prostor pro teroristické organizace, jako je IS nebo Ansar-al-Šária (ASL), která se hlásí k odkazu al-Káidy. Džihádisté z těchto skupin se snaží využít současné mocenské vakuum ve svůj prospěch – destabilizace regionu, výnosy z pašování drog a zbraní, a reálnou možností je i prostor pro plánování teroristických útoků.

Jedním z důvodů současné velké roztříštěnosti libyjské politické scény je skutečnost, že Libye historicky nikdy nebyla homogenním útvarem, ale spíše souborem autonomních a nikomu neodpovědných kmenů a klanů. Politická fragmentace na národní úrovni zcela odráží realitu na lokální rovině, kdy místní kmenové elity ztratily možnost zastupovat své komunity. Pojícími prvky zajišťujícími relativní klid byly výnosy z prodeje ropy a osoba Muammara Kaddáfího, který Libyi vládnul přes 40 let pomocí taktiky cukru a biče – absence demokratických principů byla nahrazena strmým ekonomickým růstem a zlepšením životní úrovně běžných Libyjců.

V současné situaci představuje Libye pro Evropu bezpečnostní hrozbu v podobě nekontrolovaného přílivu uprchlíků kvůli konfliktům v Sýrii, Eritrei a dalších zemích západní Afriky. V minulém roce jich dle statistik do Itálie dorazilo kolem sto sedmdesáti tisíc, z nichž valná většina vyrážela právě z Libye.  Další bezpečnostní hrozbou je přítomnost IS, který má potenciál destabilizovat celý region – okolní státy se obávají efektu „spill-over“, kdy libyjské nepokoje začnou ovlivňovat dění v okolních státech, jako se stalo například v říjnu, kdy skupinka ozbrojenců unesla 55 Tunisanů v severozápadní Libyi.

Libye představuje ale také pro Evropu příležitost – zejména se jedná o zásoby ropy (deváté největší zásoby na světě) a plynu (páté největší zásoby z afrických zemí), které by zejména pro jihoevropské země mohly představovat cestu, jak diverzifikovat své energetické zdroje. Evropa, potažmo Evropská unie, by také mohla zvýšit své mezinárodní renomé poté, co se Organizace spojených národů (OSN) postarala o diplomatický skandál. Zjistilo se, že vyjednavač OSN, Bernardino León, nebyl zcela nestranný a své kroky konzultoval s politiky ze Spojených arabských emirátů (SAE), kteří veřejně podporují vládu LNA v Tobruku. Kromě ovlivňování jednání vláda SAE také obcházela embargo na dovoz zbraní a dodávala je spřáteleným vzbouřencům LNA. León měl ale fungovat jako mediátor mezi oběma znesvářenými vládami a jeho cílem bylo ustanovení vlády národní jednoty, kde budou obě strany proporčně zastoupeny. Únik jeho soukromé emailové korespondence, ve které popisuje své kroky a zároveň si domlouvá vysoce placené místo ve vznikajícím think-tanku v Abú Dhabí, zdiskreditoval celé jeho snažení. León byl nahrazen sedmnáctého listopadu německým diplomatem Martinem Koblerem.

Pro EU se tak naskytla možnost ukázat svoji diplomatickou sílu. Vojenské útoky, jako je nedávný nálet amerických jednotek z třináctého listopadu, při kterém byl údajně zabit (čeká se na potvrzení) jeden z vysoce postavených členů libyjského IS al-Zubajdí (Abu Nabil), ochromí dočasně bojeschopnost teroristů. Nicméně jejich slabou stránkou je, že cílí pouze a jen na teroristy, zatímco dlouhodobé řešení libyjské krize musí být politické a musí se zaměřit zejména na obě znepřátelené vlády – NGNC a LNA. Největší obava proislamistické vlády NGNC je, že budou mít stejný osud jako například Muslimské bratrstvo v Egyptě, kde je prezident Sísí tvrdě potlačil.

Zatím byla evropská reakce na krizi poměrně vlažná – v květnu byla zahájena operace EUNAVFOR MED, jejíž první fáze začala v červnu 2015 průzkumem a sledováním tras pašeráků. Fáze dva započala v říjnu 2015, a kromě jiného účastníci mise mohou prohledávat a zabavovat lodě podezřelé z účasti na pašování lidí přes Středozemní moře. Nicméně součástí operace je pouze šest evropských lodí, což zdaleka nestačí na 1770 km dlouhé libyjské pobřeží. Třetí fáze umožní likvidaci pašeráckých lodí a zatýkání převaděčů.

EU by se měla více zaměřit na podporu konstruktivního dialogu mezi soupeřícími libyjskými kabinety, ale zejména na podporu lokálních komunit – jak již bylo zmíněno, Libye má z velké části kmenové uspořádání a lokální představitelé jsou často jedinou funkční institucí. Domluva na lokální úrovni by se mohla promítnout v dohodě na regionální úrovni atd. Tento přístup „zdola-nahoru“ má podporu i v akademické literatuře, kde se argumentuje tím, že zapojení lokálního obyvatelstva do mírového procesu výrazně zvyšuje šance na dlouhodobé mírové řešení. Evropská osmadvacítka by také měla přehodnotit svůj přístup k (ne)jednání s proislamistickou vládou v Tripolisu – nemusí se jednat o ústupky a úlevy, ale o navázání dialogu, který by pomohl překlenout neshody mezi oběma vládami.

Titulní fotografie: Graffiti vytvořené během libyjské revoluce v roce 2012 (copyright profimedia.cz)

O autorovi: Jan Faltys

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace