Islámský stát na Balkáně II: problematika protiteroristických opatření

  • Dominika Jandová
  • 26.1.2017 20:39

Z balkánských zemí, především z Kosova a Bosny a Hercegoviny, se v přepočtu na obyvatele vydalo bojovat do Iráku a Sýrie více zahraničních bojovníků než kdekoliv jinde v Evropě. Obavy z eskalace náboženského radikalismu a terorismu kvůli vlivu Islámského státu donutila vlády těchto zemí zavést řadu opatření, od kterých si slibují zmírnění této hrozby. Jaké jsou překážky těchto snah?

Představa, že Balkán je domovem (potenciálních) teroristů, je založena hned na několika již zmíněných historických i současných faktorech. Vzestup militantního islamismu v jihovýchodní Evropě je výsledkem dlouhodobé snahy extremistů o radikalizaci místní populace. Během posledních desetiletí militantní islamistická hnutí v jihovýchodní Evropě vytvořila také sofistikovanou infrastrukturu, složenou z místních útočišť v podobě izolovaných vesnic a mešit pod kontrolou radikálních duchovních, širokou škálu způsobů radikalizace skrze sdělovací prostředky, internet a sociální sítě. To vše za štědré podpory některých zemí Blízkého východu, zejména Saúdské Arábie. Někteří odborníci tvrdí, že v Sarajevu úroveň potenciálních teroristických hrozeb není odlišná od jiných evropských zemí, jiní odborníci naopak nesouhlasí a poukazují na odhadovaný počet potenciálních teroristů v Bosně a Hercegovině v rozmezí tří až pěti tisíc. Jednotlivci, kteří se podíleli na útocích v Paříži v lednu a listopadu 2015, v červnu 2016 na letišti v Istanbulu nebo o měsíc později na sebevražedném útoku v Německu, měli jedno společné – v nedávné minulosti pobývali na Balkáně nebo jím projížděli. Dlouhodobým problémem jsou také výcviková centra radikálů, na která v loňském roce znovu upozornil Europol. Vzhledem k tomu, že tyto tábory, které poskytují v podstatě vojenský výcvik a vlastní „náboženskou výchovu“, mění oblasti působení, je komplikovanější je odhalit. Existuje také celá řada dokumentů s údajnými důkazy o napojení politiků na tyto radikální sítě a tábory, konkrétně Strany demokratické akce (SDA) a některých jejích vysoce postavených úředníků.

Klíčové balkánské státy sice demonstrují odhodlání v boji proti terorismu, překážkou jsou stále slabé administrativní kapacity, korupce a obecně neefektivní kooperace jednotlivých institucí v tomto úsilí. Rozsah radikalizace a hrozby terorismu na Balkáně je i pro samotné bezpečnostní instituce spíše neznámý. Všechny státy považují vracející se džihádistické bojovníky za závažnou bezpečnostní hrozbu a zavedly reformy trestního práva umožňující stíhání osob podezřelých z účasti na ozbrojených konfliktech nebo podněcování k boji. Stíhán je i nábor či výcvik za účelem vytváření zahraničních vojenských skupin nebo jejich financování. Uložené sankce se liší stát od státu.

Kosovské centrum pro bezpečnostní studia (KCSS) odhaduje kolem 130 podezřelých navrátilců,  z nichž více než 50 jich bylo obviněno ze spáchání trestných činů souvisejících s bojem v Sýrii a Iráku. Kosovo přijalo reformy v březnu 2015 a penalizace se pohybuje od 3 do 15 let vězení, kdy horní sazba je tím častějším verdiktem. Většina podezřelých byla obviněna podle starších právních předpisů, jelikož se jejich činnost odehrála v roce 2013 nebo 2014. Hojně kritizováno je uplatňování domácího vězení u stíhaných, kdy po přiznání může být podezřelý propuštěn z vazby a umístěn do domácího vězení, což je u trestného činu „organizování a účasti v teroristických organizacích“ poněkud kontraproduktivní. Navíc se pak podezřelý ochotněji přizná i k činům, které nespáchal, aby mohl být propuštěn z vazby. Jiná situace je v Bosně a Hercegovině, kde zákony, které byly přijaty v červnu 2014 a zavedly klasifikaci řady nových trestných činů, včetně účasti v zahraniční armádě nebo paramilitární jednotce, byly použity zpětně – na osoby, které se účastnily bojů v Sýrii nebo Iráku od roku 2012. Prosté zatýkání nemůže být univerzálním řešením, jelikož se osoby mohou ve vězení ještě více radikalizovat nebo tam radikalismus šířit. Oficiální islámské komunity odpovědné za jmenování imámů či regulace mešit nejsou schopny adekvátně reagovat na problémy spojené s radikalizací v ,,neoficiálních" mešitách, což vyvolává otázky o možném zásahu ze strany státních orgánů. 

Řada odborníků napříč Balkánem volá spíše po větším úsilí občanské společnosti, náboženských i státních institucích, které se bude v první řadě odvíjet od prevence radikalizace a rehabilitačních programů pro vracející se bojovníky a jejich rodiny. Ostatně řada z nich odjížděla pod vlivem propagandy IS, která byla poněkud odlišná od reality. Osvětové programy a vzdělávání v náboženství také spíše přispějí k řešení situace osob, které se radikalizovaly již na území Balkánu. Kosovo publikovalo v září 2015 Strategii boje proti násilnému extremismu a radikalizaci vedoucí k terorismu pro období 2015 až 2020, ve které jsou aspekty náboženské výchovy a multiinstitucionálních osvětových kampaní již zahrnuty. Kosovo se snaží jít ve stopách evropských zemí, například Dánska a Německa, vytvořením rehabilitačních a deradikalizačních programů pro své občany. Otázkou zůstává, zda je Kosovo schopné získat potřebný počet odborníků vyškolených pro rehabilitaci, deradikalizaci a opětovné začlenění lidí do společnosti.

Závažným problémem v boji proti terorismu řady balkánských zemí je nedostatečné sdílení informací mezi bezpečnostními a zpravodajskými agenturami, a to jak mezi zeměmi, tak i uvnitř samotných států. To je znatelné zejména v Bosně a Hercegovině, kde politický systém je rozdělen mezi tři entity a na stejných principech fungují i bezpečnostní systémy. Bosenské úřady v této době již realizují protiteroristickou strategii, jejímž cílem je mimo jiné vytvoření jedné databáze informací týkajících se radikalismu a terorismu, které budou dostupné pro všechny policejní jednotky. Odborníci se také domnívají, že sdílení zpravodajských informací mezi početnými bosenskými policejními silami je dále komplikováno vlivem politiků, z nichž mnozí čelí obvinění ze zneužívání mezietnického napětí v zemi k politickému zisku.

Ačkoliv tedy státy vypracovaly detailní strategie pro boj proti extremismu, panují obavy, že nejsou schopny tato opatření implementovat dostatečně rychle. Problematické jsou i technologické a personální kapacity, zejména v Makedonii, Bosně a Albánii, které jsou s probíhající migrační krizí více zatěžovány, což zvyšuje riziko slabé akceschopnosti nebo i infiltrace radikálů. Bezpečnostní služby jsou zranitelné také proto, že jsou primárně zaměřeny na ochranu politických zájmů svých zemí, a méně již na vnější bezpečnostní hrozby. I přes zásahy vlád proti extremismu, navyšování bezpečnostních opatření a přijetí bezpečnostních strategií je jen málo úsilí věnováno prevenci islámského radikalismu v kyberprostoru.

Shromažďování a sdílení informací uvnitř států a mezi nimi, efektivní systém evidence vracejících se zahraničních bojovníků či koordinace činnosti bezpečnostních služeb, je hned několik možností, jak bojovat se současnou bezpečnostní situací. Měla by být také užívána koherentní strategie pro zacházení s vracejícími se zahraničními bojovníky a jejich rodinami s pomocí rehabilitačních a deradikalizačních programů. Balkán bude zcela jistě potřebovat podporu i ze strany EU, jelikož zanedbání rizik ovlivní bezpečnost členských států. Z toho důvodu by měly být evropské země připraveny adekvátně reagovat na potenciální riziko a zlepšovat bezpečnostní opatření.

 

O autorovi: Dominika Jandová

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace