Export zbraní z EU do Jemenu rozděluje postoje uvnitř Unie

  • Tereza Novotná (CSAP)
  • 7.11.2018 08:08

I přes postupné sbližování států Evropské unie v oblasti bezpečnosti a obrany zůstává prodej zbraní a vojenské techniky téměř výhradně v jurisdikci národních států. V přístupu jednotlivých států tak mohou být značné rozdíly, jak značí například případ vývozu zbraní do Saudské Arábie. Nejednotný přístup se ale může do budoucna ukázat jako velmi problematický.

V posledních několika měsících se intenzivně dostává do povědomí konflikt v Jemenu. OSN a neziskové organizace vydaly již několik zpráv, v nichž poukazují na systematické porušování lidských práv a standardů, které zahrnují plánované útoky na civilní cíle. Zároveň tyto zprávy popisují neschopnost koalice zamezit cíleným i mylným útokům kvůli nemožnosti rozpoznat vojenský cíl od civilního. V návaznosti na problematiku daného konfliktu v Jemenu se rozvinula diskuze týkající se vojenské spolupráce a podpory pro Saúdskou Arábii, která je do daného konfliktu intenzivně zapojena. Saúdská Arábie a její silné postavení na globální úrovni způsobilo rozdělení států Evropské unie ve vztahu k případnému embargu na vývoz zbraní do této oblasti.

Každý členský stát EU je nejen zodpovědný za export zbraní či vojenských technologií, ale je také zavázán ke vzájemné spolupráci s ostatními zeměmi Unie v rámci Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU. Každý stát, instituce či agentura má právo požádat o tzv. licenci pro vývoz zbraní a vojenské technologie. Tato licence však může být zamítnuta jedním nebo více členy EU z důvodu porušení jednoho z kritérií.

"Podle analýzy Stockholmského mezinárodního centra pro výzkum míru došlo k nárůstu exportu zbraní pro koalici vedenou Saúdskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty."

Rozhodování o udělení či zamítnutí licence je v jurisdikci daného členského státu a neexistuje legislativa EU, která by umožňovala udělit sankce, pokud dojde k porušení tzv. společného postoje EU.

Aktuální situace a nárůst počtu ozbrojených konfliktů způsobilo obecné zpřísnění požadavků na udělení licence, ale na druhou stranu i diferenciaci postojů jednotlivých států vůči přijímacím stranám.

Podle analýzy Stockholmského mezinárodního centra pro výzkum míru došlo k nárůstu exportu zbraní pro koalici vedenou Saúdskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty. V období 2013–2017 byly největšími exportéry z EU Velká Británie a Francie. Tyto státy jsou řazené na 2. a 4. místo importérů vojenského materiálu do daného regionu. Některé země ale zvýšily tlak na omezení dodávek zbraní pro koalici.  Většina států však své aktivity obhajuje. Například Itálie se brání tím, že na Saúdskou Arábii není uvalena žádná restrikce týkající se omezení dodávek vojenského materiálu. Francie jako důvod svého propojení se Saúdskou Arábií uvádí, že veškeré dodávky zbraní a vojenského materiálu jsou bedlivě sledovány a vše je tudíž dle zákona a mezinárodních norem.

"Rozdělení EU je paradox."

Velká Británie, která představuje globálního aktéra nejen ve své vojenské připravenosti, ale právě v exportu vojenského materiálu, musela v posledních měsících čelit velkému tlaku z důvodu národních kampaní proti obchodu se zbraněmi. Vojenské a obchodní aktivity však byly obhájeny jako oprávněné a odůvodněné tím, že Saúdská Arábie neútočí na civilní cíle a že nebyl nalezen žádný legitimní důvod se domnívat, že dochází k vědomému porušování lidských práv.

Stejnou situaci zažívá i již zmíněná Francie. V rámci její interní politické diskuze se sice čas od času objeví názor, že by dovoz zbraní do Jemenu a podpora Saúdské Arábie měly být zastaveny, ale daná diskuze je vždy velmi rychle ukončena a spolupráce nejen se Saúdskou Arábií, ale i se Spojenými arabskými emiráty poměrně kontinuálně pokračuje. K těmto dvěma vojenským velmocím se přidala i Itálie, která pravidelně zásobovala Saúdskou Arábii zbraněmi typu MK 82, 83 a 84 a odmítla tak embargo na tento typ dovozu udělit.

Naopak severské země se od ledna 2018 snaží zpřísnit nejen pravidla pro vývoz zbraní a udělování licencí, ale zároveň zavést embargo pro export zbraní do daného regionu.

Co bude dál?

Rozdělení EU je trochu paradoxem vzhledem k sílící integraci a kooperaci mezi evropskými zeměmi právě v otázce bezpečnosti a společné obranné politiky. I přes společný postoj Evropské unie nedošlo k harmonizaci udělování licencí, jak bylo zamýšleno. Evropská unie a státy participující na společné zahraniční a bezpečnostní politice by si měly uvědomit riziko diverzifikace EU v otázce exportu zbraní a vojenského materiálu. Je důležité jasně stanovit, zda by udělování licencí a rozhodování o exportu zbraní do rizikových regionů mělo zůstat na národní úrovni, nebo zda by mělo být postoupeno na úroveň evropských institucí.

Světlým bodem posledních měsíců může být prohlášení EU, že se zasadí o prosazení a implementování společného systému registru všech transferů vojenského materiálu, v rámci kterého by bylo možné o daném transferu dohledat veškeré informace. Zároveň by to znamenalo další integraci zapojených států ve věci obranné a bezpečnostní politiky.

Otázkou však zůstává, jaký bude další vývoj v této oblasti a kdy politický tlak zesílí natolik, že se hlavní evropští aktéři podvolí společnému postoji Evropské unie a harmonizaci pravidel. Zároveň se nikdo neodváží předpovědět, jaké dopady může mít pokračující podpora Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů v případě konfliktu v Jemenu.

 

Tento článek je publikován ve spolupráci s Centrem pro bezpečnostní analýzy a prevenci. Původní rozsáhlejší verzi tohoto článku najdete zde

O autorovi: Tereza Novotná (CSAP)

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace