Evropské ambice ve vesmíru

  • Petr Boháček
  • 21.12.2018 06:07

Není třeba neustále opakovat dlouhý seznam událostí, které rozkládají evropskou bezpečnost v posledních několika letech, a které evropskou integraci zavedly na tenký led. Avšak je nutné přehodnotit směřování evropské zahraniční a bezpečnostní politiky. Tento text si neklade za cíl podat vyčerpávající analýzu všech záležitostí, kterých se dotkne a které samy o sobě jsou komplexními jevy. Cílem je jednotlivé problematiky spojit do celku a vyzdvihnout hlavní překážky pro posilování transatlantické bezpečnosti, především její asymetrickou podobu, evropskou slabost a fragmentaci. Třetí část analytické série se soustředí na kosmická zařízení, jejichž důležitost pro obranu rychle roste. Text také odhalí, jaký bude mít tento trend dopad na evropskou a severoatlantickou bezpečnost.

V oblasti vesmíru se EU stále více zabývá jak bezpečností, tak autonomií. Avšak objevují se jisté problémy s efektivitou v rámci Evropy i ve vztahu EU s NATO. Nevojenská povaha kosmických hrozeb a duální využití kosmických zařízení vyžaduje přístup, který jde daleko za obranný sektor.

V roce 2016 Kosmická strategie pod vedením Komisařky pro vnitřní trh, průmysl a podnikání Elżbiety Bieńkowski, jejíž Generální ředitelství bylo jedním z hnacích motorů probíhající evropské obranné integrace díky rozpočtu EDF, stanovila za své dva hlavní cíle bezpečnost Unie a její strategickou autonomii. Kolem roku 2020 by měl být také hotový společný projekt Evropské vesmírné agentury a EDA, který by zajistil členům EU bezpečnou vládní satelitní komunikaci (Govsatcom). Data ze hlavním unijných systémů Galileo (globální systém navigace) a Copernicus (pozorování země) jsou využívány pro satelitní sledování hranic. pořizování snímků ve vysokém rozlišení, zisk informací z krizových nebo konfliktních zón může být dokonce využit i v systémech obrany proti balistickým střelám.[1] Galileo má šifrovaný a zabezpečený formát dostupný pouze vládám,[2] u Copernicus se předpokládá, že jeho zabezpečení pod správou evropského Govsatcom bude podobné. Copernicus přispívá do jednoho z nejvýznamnějších bezpečnostních nástrojů EU, Satelitní centrum EU (EUSATCEN), které poskytuje dvaceti čtyřhodinovou nepřetržitou zpravodajskou službu zaměřenou na planetu Zemi. Jeho produkty ve formě snímků a dalších zpravodajských dat využívá Evropská služba pro vnější činnost a další rozvědné nebo armádní jednotky k podpoře cílů Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU. [3] Obranný význam systému Copernicus se odráží v jeho velkém rozpočtu o hodnotě 6 miliard euro, který mu byl přidělen z Víceletého finančního rámce 2021–2027 na rozšíření jeho bezpečnostních funkcí.

EUSATCEN používá snímky ve vysoké kvalitě pořízené pozorovací systém Koperník. Copyright: European Space Agency.

 

Zatím nejambicióznějším návrhem Evropské komise bylo založit vlastní Agenturu pro vesmírný program EU (European Union Agency for the Space Programme, EUASP) z června 2018. Návrh schválený Evropským parlamentem bude od ledna v procesu trialogu mezi Komisí, Parlamentem a Evropskou radou. Agentura, která by měla nahradit pražskou GSA (European Global Navigation Satellite Systems Agency), plánuje rozšířit své portfolio o záležitosti spojené s bezpečností a obranou tak, aby podpořila Globální strategii EU a Evropský akční plán pro obranu.[4] Strategická autonomie, podpora globální vedoucí role EU, zabezpečení dat z kosmických systémů a zlepšení bezpečnosti Unie patří mezi klíčové cíle programu, který je především civilního charakteru a zaměřen na pomoc ekonomice EU. Vedle programů Galileo a Copernicus se v agendě objeví i sledování a zaměřování objetů v kosmu (SST), Govsatcom, program zaměřený na vesmírné počasí či blízkozemní objekty (asteroidy) a rovněž i úzká spolupráce s EUSATCEN.[5] Nadcházející Víceletý finanční rámec poprvé přiděluje okolo 500 milionů euro výlučně pro bezpečnost ve vesmíru. I když se jedná o malou částku, zvlášť když někteří europoslanci a Dopravní komise Evropského parlamentu požadovali částku o 700 milionů euro vyšší,[6] přesto zde můžeme vidět signál v narůstajícím důrazu na obranu proti těmto hrozbám.

Kosmická strategie EU 2016 rovněž zdůrazňuje SST jako klíčovou oblast pro celkový rozvoj komiských aktivit. Od navrhované agentury pro vesmírný program EU se očekává koordinace síťě národních schopností a kapacit pro detekování a monitorování objektů blízko Země. Koordinátorem, který by měl být odpovědný za reakci na taková ohrožení a planetarní obranu, má být je Evropská komise.[7]

Sídlo GSA v Praze. Copyright: GSA, European GNSS Agency.

 

Rostoucí ambice EU ve vesmíru posunují tradiční hranice evropských kosmických aktivit od čistě civilních k duálním. Výhody evropské politiky ve vesmíru byly různým evropským stakeholderům zdůvodňovány odlišně, tedy jednalo-li se o obranný průmysl, zdůrazňovala se bezpečnost, a naopak jednalo-li se o byznys, byl kladen důraz na data a komerční využití.[8] Rezoluce Evropského parlamentu z roku 2016 vyjasnila možnosti použití civilních kosmických zařízení EU pro zajištění bezpečnosti a dosažení cílů CSDP.[9] Stejně jako v obranném sektoru ale i narůstající ambice EU narazily na nutnost efektivní koordinace na transatlantické úrovni.

 

Koordinace transatlantické kosmické politiky

Přínos vesmírných zařízení pro obranu a narůstající kosmické aktivity EU s sebou nesou dodatečné požadavky na transatlantickou spolupráci. To je doplněno propojeností vesmíru s duálním či civilním charakterem takových technologií. Nicméně, tyto snahy ve vesmíru poukazují na velkou míru neefektivity na evropské i transatlantické úrovni. 

První otázka se týká komplexního vztahu mezi EU a Evropskou kosmickou agenturou (ESA), což je nezávislý mezivládní instituce. S rostoucím spoleháním se na kosmická obranná zařízení se jakákoliv závislost na ruských raketách Sojuz v Evropské kosmické agentuře může změnit v bezpečnostní riziko. Rizika mohou být i technická – v nespolehlivosti ruských kosmických zařízení – a geopolitická kvůli přetrvávajícímu napětí. To naráží na další problémy mezi ESA a EU, jako je nedostatek politické zodpovědnosti kvůli neexistenci formálních vazeb na Evropský parlament či komplexní mezivládní dvouletý finanční model ESA, který úplně neodpovídá stabilnějšímu sedmiletému Víceletému finančnímu rámci celé EU.[10] Zatímco Bezpečnostní a ochranný program ESA má být odpovědí na zvýšený zájem EU o bezpečnost ve vesmíru,[11] nová rámcová spolupráce ESA–EU, která se teprve dojednává, cílí pouze na některé z problémů, o kterých byla řeč výše.[12] Nicméně, i plánovaná Agentura EU bude mít dle dosavadních plánů velmi omezenou demokratickou kontrolu Evropským parlamentem a bude více v rukou národních států a Komise.

S další neefektivitou se také potýká zřejmě nejsilnější kosmický obranný nástroj EU, EUSATCEN. Jelikož spadá do sféry působnosti Evropské rady je financová přimo od členských států, což znamená pouze nějakých 26 milionů euro ročně.[13] Navzdory tomu se od tohoto centra očekává, že bude přispívat na plnění velkých cílů, které mají mnohem silnější rozpočet v rámci Víceletého finančního rámce EU jak je ochrana hranic (33,9 miliard euro), obranné kapacity EU (13 miliard euro) nebo mírové mise (10,5 miliard euro). Nedostatečná kooperace s ostatními zpravodajskými oblastmi (HUMINT, OSINT, SIGINT) a národními rozvědkami dále snižuje celkovou efektivitu práce EUSATCEN. To je navíc spojeno s nedostatečnou spoluprací a plýtvavou duplicitou EU a NATO ve vesmíru ke které přispěla i ČR. NATO v minulosti požadovalo pořizování družicových snímků pro zpraovdajské účely jako jednou z potřebných schopností, které hodlá chce rozvíjet. Toho využila Česká republika a založila příslušné satelitní centrum pro analýzu družicových snímků pro NATO.[14] Nicméně, poskytovatelem družicových snímků bude třetí strana ve formě soukromé společnosti a centrum existuje pod českou vojenskou rozvědkou. Od té o několik budov dále sídlí pražská centrála GSA (budoucí Agentura pro kosmický program EU), která bude řídit, rozvíjet a budovat další satelitní kapacity pro Evropskou unii a napojené vlastní satelitní centrum s analýzou družicových snímku EUSATCEN ve Španělsku.  

Start rakety Ariane V nesoucí satelit Galileo. Copyright: Evropská komise.

 

Nedávno založené konsorcium SST EU, které vychází z původní iniciativy Komise z roku 2014, má za cíl vytvořeí rámce pro zajištění bezpečnosti na přeplněné a nebezpečné oběžné dráze Země. Nicméně, v rámci SST EU každá země řídí a kontroluje svá vlastní zařízení, což znamená celkem 33 snímačů, radarů, teleskopů či stanic používající laserové sledování.[15] Navíc SST sice spadá pod nový kosmický rozpočet EU, ale zůstane pod správou jednotlivých členských států kvůli tomu, že národní státy považují vesmír za citlivou oblast národní bezpečnosti. Podobný přístup je aplikován na objekty nacházející se blízko Země (NEO). To vše přispívá k nedostatečné synchronizaci a fragmentaci EU a transatlantických opatření. Jedním z cílů EU v této oblasti je vytvoření vlastního katalogu kosmických těles a vytvoření autonomních SST kapacit. Itálie nedávno navrhla projekt permanentní strukturované spolupráce v obraně na vytvoření síť spolupráce pro bezpečnost na oběžné dráze. Nicméně, Spojené státy disponují v drtivou většinou SST schopností na světě, jejichž data poskytují v otevřeném a volném formátu. Současně EU má v cíli vybudování vlastní nezávislých schopností na sledování těles do 35 cm. EU nemá kompletní databázi a je závislá na datech USA, ve kterých jsou rozdíly v kvalitě a dostupnosti pro 97% objektů na nízké oběžné dráze a 78% na střední oběžné dráze / geosynchronní dráze.[16] Rozvoj vlastních kapacit EU na tomto poli se zdá časově náročné a finančně a průmyslově přinejmenším obtížné. 

Vesmírná strategie 2016, která má být dalším krokem k autonomii, vyzývá EU, aby reagovala na americkou Třetí offsetovou strategii a velký technologický příkop v zájmech obranného sektoru. Nedávné novelizace a diskuze v Evropském parlamentu na toto téma zdůrazňovaly autonomní přístup do vesmíru, čímž by byla zajištěna bezpečnost a geopolitická nezávislost Unie, a tím i strategická autonomie. Obsahují návrhy od garance použití vypouštěcích zařízeních vyrobených v Evropě, až po „Buy European Act“ opravňující k nákupu evropských satelitů, vypouštěčů a dalších systémů.[17]

 

“Rozdělení rolí, kooperace a efektivní provázanost nejen na transatlantické, ale i globální úrovni jsou nezbytné pro pokrytí všech záležitostí v oblasti, kterou můžeme právně definovat jako dědictví veškerého lidstva.”

 

S tím, jak je prakticky nemožné vyrovnat se americkým SST nebo NEOsenzorům a jejich shromažďování dat, zdá se, že aby je Evropa duplikovala, a tím se stala autonomní, znamenalo by to pro ni vynaložení nedosažitelného množství financí, kapacit a času. Navíc odstraňování kosmického smetí, záštita planety před objekty nacházející se blízko země, kosmické počasí nebo globální zaměřování a řízení všech těles na oběžné dráze nemůže být zabezpečováno pouze jediným subjektem na území, kde se vyskytují všichni aktéři. Rozdělení rolí, kooperace a efektivní provázanost nejen na transatlantické, ale i globální úrovni jsou nezbytné pro pokrytí všech záležitostí v oblasti, kterou můžeme právně definovat jako dědictví veškerého lidstva. Jak Strategie 2016, tak nedávný návrh Evropské komise na vesmírný rozpočet pro roky 2012–2027 zahrnující i EUASP zdůrazňují potřebu kooperace s USA. Evropa tak musí přijít s něčím, co posílí transatlantickou vazbu v tomto sektoru. Nejprve bude potřeba vyvinout funkční systém na kontinentální úrovni. Začínající diskuze o politice NATO ve vesmíru by mohla být dobrou příležitostí začít novou, vzájemně provázanou a výhodnou spolupráci mezi Evropou a Severní Amerikou, kde by společně čelily vesmírným hrozbám.



Další část čtyřdílné publikace se zaměřením na budoucí trendy transatlantické bezpečnosti vyjde příští týden.

Tento text vznikl pro Asociaci pro mezinárodní otázky v rámci projektu „Future of the Czech security and defence policy and the role of NATO and the EU“, který je podpořen Konrad-Adenauer-Stiftung. Text nevyjadřuje názory Konrad-Adenauer-Stiftung.Tato publikace byla podpořena NATO’s Public Diplomacy Division. Celý text je k dispozici zde.

 

_____________________________________________________________________

 

[1] Pascal Legai, testimony of the director of EU SATCEN at the EP Security and Defense Subcommittee on 10.10.2018.

[2] Služba The Galileo Public Regulated Service (PRS) je dostupná pouze pro uživatele, kteří dostanou povolení od vlády.

[3] Monitoring ruských sil na Ukrajině nebo v Sýrii, nelegální migrace nebo rozmístění zařízení vypouštějící balistické střely z ponorek v Severní Koree jsou jedním z mnoha příkladů práce EUSC, jejichž produkty jsou využívány členskými státy EU 24krát více než v době, kdy byly uvedeny do provozu, alespoň podle ředitele EUSATCENu Pascala Legai, což oznámil na Bezpečnostní a obranné podkomisi Evropského parlamentu dne 10.10.2018.

[4] Legislativní návrh Evropské komise na založení kosmického programu EU pro období 2021-2027 a Agendy EU pro kosmický program,

COM (2018)0447, 6.6.2018.

[5] Tamtéž.

[6] Massimiliano Salini, “Draft Opinion of the Committee on Transport and Tourism for a regulation of the EP and of the Council establishing the space programme of the Union and EU Agency for the Space programme,” EP, 2.8. 2018.

[7] Návrh Komise jasně ukazuje, že EK “může koordinovat”, zatímco nedávné dodatky od EP navrhují právně závazné slovo “budou koordinovat”.

[8] Thomas Hoerber, “Framing in European Space Policy,” Space Policy 43, č. 22 (únor 2018), 2.

[9] European Parliament resolution on space capabilities for European security and defence, P8TA (2016)0267, 8.6. 2016.

[10] O programech ESA je rozhodováno každé 2 až 3 roky na setkání ministrů a jsou rozděleny na povinné a volitelné s 95 % financováním, které bude utraceno v rámci národního průmyslu.

[11] Rezoluce, která poskytuje strategické vedení pro přípravu Agenturních programů a aktivit, ESA 25.10.2018

[12] Europe in Space: Roadmap towards a coordinated space policy for Europe; Joint Position Paper of the Austrian Presidency of the Council of the European Union and the Spanish Presidency of the ESA Council at ministerial level. Madrid: 25.10.2018.

[13] Čísla, která představil Pascal Legai, ředitel EUSATCENu, na Bezpečnostní a obranné podkomisi Evropského parlamentu dne 10.10.2018.  

[14] Jiri Kominek, “Czech MoD to launch IMINT centre,” IHS’s Janes, 23. února, 2018.

[15] Tamtéž.

[16] Zpráva od Komise pro EP a Radu ohledně Space Surveillance and Tracking (SST) support framework (2014–2017), COM/2018/256.

[17] Jak navrhovali Christelle LeChevalier a Angelo Ciocca z Europe of Nations and Freedom Group in 2018/0236(COD).

O autorovi: Petr Boháček

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace