Evropská jednota, transatlantická síla a globální vize

  • Petr Boháček
  • 4.1.2019 07:36

Není třeba neustále opakovat dlouhý seznam událostí, které rozkládají evropskou bezpečnost v posledních několika letech, a které evropskou integraci zavedly na tenký led. Avšak je nutné přehodnotit směřování evropské zahraniční a bezpečnostní politiky. Tento text si neklade za cíl podat vyčerpávající analýzu všech záležitostí, kterých se dotkne a které samy o sobě jsou komplexními jevy. Cílem je jednotlivé problematiky spojit do celku a vyzdvihnout hlavní překážky pro posilování transatlantické bezpečnosti, především její asymetrickou podobu, evropskou slabost a fragmentaci. Poslední část naší čtyřdílné série se soustředí na budoucí vývoj a poskytne možné cesty k posílení evropské bezpečnosti i transatlantických vztahů.

Nerovnost v transatlantických vztazích mezi dominantními Spojenými státy a slabou Evropou zůstává hlavním zdrojem politické, strategické a technologické slabosti celého bloku. Místo představ o iluzorní samostatnosti by měla EU posilovat transatlantické vztahy vytvořením nepostradatelných obranných kapacit a přesvědčit tak Washington o přínosu tohoto partnerství. Evropské schopnosti musí být založeny na solidní obranné a průmyslové politice. Evropská unie tak musí zajistit, že projekty obranné integrace a financování budou inkluzivní i pro slabé východoevropské státy a jejich industriální a strategické zájmy. To naopak bude vyžadovat jasné rozdělení zodpovědnosti a synchronizaci mezi EU a NATO ve všech aspektech obranného plánování, rozvoje kapacit a vojensko-politických cílů. Evropa potřebuje zvýšit výdaje na obranu, vylepšit technologie a vojenské schopnosti a stejně tak se držet průmyslových trendů, jako je rostoucí závislost na komerčních, civilních aktérech či význam kosmu. Investice do technologií jak civilních tak dvojího využití a výzkum v rámci jednotného trhu EU může být lepší ekonomickou a politickou racionalizací pro větší veřejné výdaje.


"Místo představ o iluzorní samostatnosti by měla EU posilovat transatlantické vztahy vytvořením nepostradatelných obranných kapacit a přesvědčit tak Washington o přínosu tohoto partnerství."

V kontextu rostoucích ambic EU ve vesmíru, závislosti na kosmických aktivitách a technologickém oslabování NATO by měla EU využít kosmickou politiku k prohloubení spolupráce a vzájemné závislosti a posunout tak transatlantickou vazbu na úroveň 21. století. Navrhovaná Agentura pro kosmický program EU by měla integrovat s dostatečnou finanční podporou všechny aspekty vesmírné bezpečnosti včetně SST, kosmického smetí, vlivů vesmírného počasí a sledování blízkozemních objektů (asteroidů)a vyhnout se tak duplikaci a neefektivitě mezivládního modelu spolupráce. Unijní kosmická politika a schopnosti by měly být založeny na transatlantické koordinaci a vzájemné pomoci s cílem vytvoření nového modelu mezinárodní spolupráce v oblasti kosmické bezpečnosti.

 

Nová transatlantická dynamika je potřeba

Bylo potřeba dvou ničivých světových válek, aby se americký izolacionismus přeměnil na transatlanticismus a budování silného spojenectví s Evropou. Transatlantická vazba není automatická a bez údržby se může vytratit. Evropa se tak musí stát pro Spojené státy vojensky a strategicky nepostradatelná, pokud chce, aby demokratické hodnoty měly ve světě váhu. To vyžaduje jednotný evropský přístup. K překonání rozdílů v Evropě musí mít východoevropské státy možnost uspět s vlastními projekty PESCO a získat podporu Evropského obranného fondu. To je prvním krokem k vytvoření jednotné industriální ale také obranné politiky EU, posílení upozaděných vojenských kapacit na obranu východního křídla a tím i k vylepšení kapacit Severoatlantické aliance v rámci politiky odstrašování. EU a NATO ale musí najít společnou řeč a synchronizovat rozdílné obranné plánování a vojenské ambice do plnohodnotného a vzájemné závislého vztahu, který nebude nutit členské země si vybírat mezi plněním unijních nebo aliančních závazků.

 

"K překonání rozdílů v Evropě musí mít východoevropské státy možnost uspět s vlastními projekty PESCO a získat podporu Evropského obranného fondu."

 

Investice do jednotného evropského trhu a průmyslové základny jsou dalším způsobem, jak zefektivnit výdaje na obranu místo krátkozrakého nakupování americké techniky výměnou za bezpečnostní garance. Budování evropských kapacit má ale logiku nad samotné navyšování obranných výdajů. Vojenské schopnosti jsou čím dál více závislé na komerčních a soukromých dodavatelích hotových produktů, ale také na vývoji a rozvoji nových technologií. Silnější obranné schopnosti jsou tak přímo svázané s investicemi do civilního výzkumu, vzdělání a technologiích dvojího využití. Rostoucí závislost obrany na kosmickém sektoru je dalším jasným příkladem tohoto trendu.

Nevojenský charakter kosmických hrozeb vyžaduje více spolupráce v jejich řešení. Na základě této dynamiky se Evropská unie zaměřuje více a více na využití kosmických kapacit v oblasti obrany. Ale stejně jako ve vojenském sektoru se společně s rostoucími ambice EU vznášejí otázky nad efektivní dělbou práce a koordinace nejen mezi členskými zeměmi Unie, ale i napříč Atlantikem. To platí jak pro vojenskou, tak civilní sféru.

 

"Konsolidace evropské průmyslové a politické spolupráce je nezbytným krokem k posílení Evropy do role silného a nepostradatelného transatlantického partnera."

 

Hlavní linkou propojující celou tuto čtyřdílnou sérii analýz je nedostatek transatlantické synchronizace. Ten je způsoben nerovností transatlantických vztahů, která vychází ze slabosti Evropy. Konsolidace evropské průmyslové a politické spolupráce je nezbytným krokem k posílení Evropy do role silného a nepostradatelného transatlantického partnera.

Dalším tématem je důležitost civilního technologického výzkumu a rozvoje, a stejně tak nevojenské vlastnosti bezpečnostních hrozeb. Veškerá bezpečnostní problematika, nejen ta ve vesmíru, se stává více a více globální a civilní. Vyvarování se iluze o nezávislosti a autonomii bude klíčové k nalezení způsobů nové mezinárodní spolupráce ve stínu hroutícího se liberálního řádu. Není důvod si nemyslet, že by právě Evropa mohla takový nový globální model spolupráce nalézt.

Předchozí díly této série:
Transatlantická asymetrie a slabost EU
Budoucí vývoj transatlantické bezpečnosti
Evropské ambice ve vesmíru

Tento text vznikl pro Asociaci pro mezinárodní otázky v rámci projektu „Future of the Czech security and defence policy and the role of NATO and the EU“, který je podpořen Konrad-Adenauer-Stiftung. Text nevyjadřuje názory Konrad-Adenauer-Stiftung.Tato publikace byla podpořena NATO’s Public Diplomacy Division.

O autorovi: Petr Boháček

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace