EU a izraelsko-palestinský konflikt: Může Evropa nahradit Spojené státy?

  • Kateřina Velíšková
  • 14.11.2018 07:54

Přestože by mnozí rádi viděli EU hrát větší roli v řešení izraelsko-palestinského konfliktu, její aktivity nejspíš zůstanou omezené na udržení statutu quo. Průlom v konfliktu může přinést až změna vnitřní dynamiky mezi Izraelem a Palestinci.

Izraelsko-palestinský konflikt se za léta stal synonymem neřešitelného politického problému. Spojené státy, které disponují větším politickým vlivem než Evropa, se pod současnou administrativou ještě více přiblížily pozici současné izraelské vlády. Evropská unie se tak pro mnohé stala nejspolehlivějším zastáncem politiky dvou států, tedy snahy o vytvoření nezávislé Palestiny, která by existovala po boku Izraele. Přestože by si mnozí přáli, aby Evropská unie hrála v řešení problémů na Blízkém východě více proaktivní roli, její vnitřní problémy a neshody jí tuto pozici nejspíše zaujmout nedovolí. Risk této strategie spočívá v tom, že EU může skončit v nevděčné pozici finančního sponzora, který platí za udržení statutu quo a jen vyčkává, až ostatní hráči situaci promění.

 

"Společná zahraniční politika Evropy z velké části vyrostla právě z postoje západoevropských států k izraelsko-palestinskému konfliktu, konkrétně pak k výsledkům Šestidenní války."

 

Je dobré si připomenout, že společná zahraniční politika Evropy z velké části vyrostla právě z postoje západoevropských států k izraelsko-palestinskému konfliktu, konkrétně pak k výsledkům Šestidenní války. V té se Izraeli v roce 1967 podařilo dobýt jak Západní břeh Jordánu a Gazu, tak i Sinajský poloostrov a Golanské výšiny. Osud Západního břehu, východního Jeruzaléma a Gazy přitom stojí v ohnisku sporů mezi Izraelem a Palestinci dodnes. Státy západní Evropy si postupem času vybudovaly silnou pozici kritizující izraelskou okupaci těchto území a začaly propagovat palestinské právo na sebeurčení.

V devadesátých letech se pak nově vytvořená Evropská unie výrazně zapojila do vyjednávání mírových dohod z Osla a etablovala se především jako jeden z největších donorů pro Palestinskou samosprávu. Do teď nejprominentnější roli v řešení izraelsko-palestinského konfliktu sehrála EU v rámci tzv. Blízkovýchodního kvartetu, kde společně se Spojenými státy, Ruskem a Organizací spojených národů připravila plán, i když neúspěšný, na zastavení násilí druhé intifády. Oba dva příklady ukazují na celkově optimistický pohled EU, která na přelomu tisíciletí očekávala postupné šíření demokratických hodnot ve světě a rozmach svého vlivu v regionu.

 

"EU na přelomu tisíciletí očekávala postupné šíření demokratických hodnot ve světě a rozmach svého vlivu v regionu."

 

Po optimistickém a proaktivním přístupu EU z přelomu tisíciletí ale přišlo rychlé vystřízlivění. Mírové dohody z Osla místo k palestinskému státu vedly k zakonzervování statutu quo a vzájemnou nedůvěru mezi Izraelem a Palestinci ještě mnohokrát znásobilo násilí druhé intifády.

Sama EU se v té samé době rozrostla o státy východní Evropy, včetně České republiky, což samo o sobě zkomplikovalo hledání společné pozice k izraelsko-palestinskému konfliktu. Kromě toho se Unie postupně začala potýkat s vnitřními problémy způsobenými finanční krizí a zadlužením některých států Eurozóny.

Další rozčarování z optimistických vizí o šíření evropských demokratických hodnot na Blízkém východě přišlo s koncem protestů Arabského jara, které často vedly jen k nastolení staronových autoritářských režimů nebo k vleklým konfliktům v regionu. Následná migrační krize způsobená z velké části válkou v Sýrii pak ještě více obrátila pozornost EU k vlastním hranicím a vlastní bezpečnosti a stabilitě.

 

"Přestože je dnes EU nehledě na všechny tyto obtíže nadále jedním z nejdůležitějších donorů Palestinské samosprávy, ve snaze o politické vyřešení konfliktu jako takového výrazně polevila."

 

Přestože je dnes EU nehledě na všechny tyto obtíže nadále jedním z nejdůležitějších donorů Palestinské samosprávy, ve snaze o politické vyřešení konfliktu jako takového výrazně polevila. Konflikt se zdá být zaseknutý na místě a šance na změnu jsou z jedné strany snižovány vnitřními neshodami na palestinské straně a z druhé agresivní pravicovou politikou Izraele podporující osídlení na Západním břehu. Sama EU přitom na situaci hledí s daleko menším optimismem a ke své vlastní schopnosti šířit v regionu demokracii je relativně skeptická.

To vše se děje na pozadí proměny americké politiky na Blízkém východě pod vedením prezidenta Donalda Trumpa. Kvůli kontroverznímu přesunu ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma a zastavení podpory pro Úřad OSN pro palestinské uprchlíky (UNRWA) se mnozí domnívají, že Spojené státy nyní stojí ještě jasněji než dříve na straně Izraele a nemají proto potřebný mandát na to mezi oběma stranami konfliktu vyjednávat.

Mnozí se tak obraceli právě na Evropskou unii, která dle nich měla roli relativně nestranného prostředníka zastoupit. Toto přesvědčení ale nebere v úvahu jak těžkopádné rozhodování mnohočlenné Unie, tak její vnitřní problémy, jakým je například Brexit. Prominentní pozice izraelsko-palestinského konfliktu v očích Evropanů a samotná délka evropského zapojení do jeho řešení na druhou stranu EU nedovolí od aktivit v regionu upustit.

 

“Pokud vznikne iniciativa k řešení konfliktu, která bude mít naději na úspěch, EU ji může podpořit. Sama ji ale nevytvoří.”

 

Do budoucna se tedy dá očekávat, že Evropská unie bude nadále hrát důležitou roli ve finanční podpoře Palestinské samosprávy a projektů zacílených na udržení možnosti vzniku dvou států. Ty budou s největší pravděpodobností čím dál více soustředěny na podporu neziskových organizací s podobným politickým zaměřením a na aktivity v zóně C na Západním břehu, která je kontrolována Izraelem a kde se také nachází většina izraelských osad.

Zároveň je možné, že Spojené státy v čele s Trumpovou administrativou podniknou další mediálně atraktivní kroky, které ale s celkovým řešením situace nebudou mít mnoho společného. Politickou změnu je nejspíše možné čekat až s proměnou vnitřní dynamiky konfliktu, například ve formě změny palestinského nebo izraelského vedení. Diplomat pracující při delegaci EU v Izraeli postoj Unie shrnul takto: “Pokud vznikne iniciativa k řešení konfliktu, která bude mít naději na úspěch, EU ji může podpořit. Sama ji ale nevytvoří.”

O autorovi: Kateřina Velíšková

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace