Nejistá arktická politika EU nahrává Rusku

V posledním roce Evropská unie začala urychlovat vytváření své arktické politiky a dvě její instituce vydaly dokumenty zabývající se politikou EU. Oba dokumenty zdůrazňují nutnost míru a spolupráce v oblasti, ale různí se svým postojem k ruské militarizaci Arktidy. Vysoká představitelka Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federica Mogheriniová zaujala protikladný postoj, kdy ignoruje moskevskou militarizaci Arktidy v rámci snahy o zvýšenou spolupráci, ale zároveň je nekompromisní, co se týče protiruských sankcí uvalených kvůli ukrajinské krizi. Nicméně pokud EU nezaujme rozhodný postoj, pravděpodobně o svou pozici v Arktidě přijde.

Strategická důležitost Arktidy

Oblast Arktidy nabývá na významu. Klimatické změny měly za následek vytvoření nových navigačních a rybářských tras v regionu a lepší přístup k velkému množství tamějších přírodních zdrojů. Podle geologického průzkumu americké vlády z roku 2009 se v Arktidě nachází 30 % z dosud nedotčených celosvětových zásob ropy, přičemž většina je soustředěna na ruském území. Šéf Novateku, jedné z firem, na kterou byly Západem uvaleny sankce, uvedl, že Rusko by mohlo ve svých vzdálených arktických oblastech produkovat více než 70 milionů tun zkapalněného zemního plynu (LNG) ročně, což je množství srovnatelné s produkcí LNG v Kataru. Společnost plánuje vybavit první náklad z továrny na LNG v Jamalu do Asie v prosinci a díky novému ledoborci, který Rusko nedávno obdrželo, se v Severním ledovém oceánu zpřístupní zcela nová přepravní trasa pro dodávky ropy a zemního plynu mezi Ruskem a Asií.

Očekává se, že nová trasa zkrátí dobu přepravy na 18 dní, což je o 14 dní méně než zabere současná cesta přes Atlantský oceán, Středozemní moře, Suezský průplav a Indický oceán. Není překvapením, že tyto energetické aktivity jsou spojené se zvýšenou vojenskou přítomností v regionu. Na ostrově Alexandra v souostroví Země Františka Josefa se také nachází vojenská základna Nagursky, kde Rusko nedávno vyvinulo jeden ze svých největších projektů – komplex Arctic Trefoil. Ten poskytne zázemí 150 vojákům schopným nezávisle přežít 18 měsíců. Kromě toho Rusko rozmístilo dvě zvláštní arktické brigády a vybudovalo šest nových základen na sever od severního polárního kruhu, včetně šesti hlubokovodních přístavů a třinácti leteckých základen. Spojené státy i EU vyjádřily znepokojení nad tímto vývojem a nazvaly ho „budováním ruské arktické vojenské oblasti“.

Arktická hra seveřanů

Třebaže militarizace vzbuzuje velké obavy, severské země se ohledně Arktidy snaží o udržení dialogu s Ruskem. Ruský prezident Vladimir Putin se 30. března zúčastnil Mezinárodního arktického fóra, které se ve dnech 29. a 30. března konalo v Archangelsku v severozápadním Rusku. Summit byl důležitým setkáním vysokých představitelů Ruska a severských zemí, mezi nimiž byli ministři zahraničí Norska a Dánska a prezidenti Islandu a Finska; kvůli nemoci chyběl jen švédský ministr zahraničí. Jednalo se o důležitý mezník, neboť severské země důrazně podporovaly protiruské sankce uvalené kvůli ruským aktivitám na Krymu a východní Ukrajině. Z různých důvodů problematika Arktidy zůstává jediným tématem, kvůli kterému chtějí severské země udržet diplomatická jednání s Ruskem. Tato strategie byla vnímána poněkud negativně v Evropském parlamentu a norský ministr zahraničí Børge Brende se setkal s překvapením ze strany výboru EU pro zahraniční věci kvůli pokračujícím vazbám své země na Rusko. Podle Norska Moskva neusiluje o totéž o co ve východní Evropě, nebo alespoň ne stejným způsobem, neboť to není v jejím zájmu. Navíc se premiér Brende domnívá, že spolupráce mezi Ruskem a Norskem v Arktidě není v rozporu se sankcemi. I tak se Norsko spoléhá na článek 5 Severoatlantické smlouvy a očekává, že Rusko svůj názor změní v momentě, kdy Moskva ztratí zájem o udržení dobrých vztahů na hranicích, ale to je v rozporu s Brendeho myšlenkou, že Moskva nemá nebezpečné manévry v plánu.

 

„Protikladný postoj v kontextu militarizace energeticky a geopoliticky významného regionu je nebezpečný.“

 

Nejednoznačná arktická politika EU

Společné sdělení, které kancelář Mogheriniové vydala na jaře 2016, bylo kritizováno za opomenutí důležitého bezpečnostního aspektu předložené arktické politiky. Podle Urmase Paeta (Aliance evropských liberálů a demokratů, Estonsko), který je od března 2017 zpravodajem rezoluce Evropského parlamentu týkající se arktické politiky, je důležité předejít militarizaci Arktidy – což je obava, kterou společné sdělení nezmínilo. Proč byl tak důležitý aspekt opomenut, když militarizace ruských oblastí Arktidy trvá už léta?

Další strategická kontroverze vyplývá ze skutečnosti, že Federica Mogheriniová tvrdila, že Arktida je klíčovou oblastí zahraniční bezpečnostní politiky EU, a je nakloněna spolupráci s Ruskem, což dokládá její nedávná návštěva Moskvy. Tato taktika se nese ve stejném duchu jako nedávný vývoj v postoji severských států k Rusku, co se týče jejich arktické politiky. Odráží se v něm také shovívavý přístup Mogheriniové k Moskvě pokud se jedná o záležitosti Sýrie, Libye či propagandy, kdy si ve své politice vůči Rusku nechává otevřená zadní vrátka. Hra seveřanů s Ruskem je pro Mogheriniovou vzorcem, ke kterému jasně směřuje. Ale je zde nebezpečí, že evropské země nebudou ve svém postoji k protiruským sankcím působit tak jednotně jako dříve.

 

„Rusko evidentně nesdílí entuziazmus EU pro dialog a spolupráci.“

 

I přes snahy vytvořit bezpečnostní politiku EU pro Arktidu, novější rezoluce svým mírným tónem navazuje na společné sdělení – upřednostňuje význam pokračujícího zapojení a dialogu s Ruskem a ignoruje přitom moskevskou militarizaci regionu. Navzdory tomu, že původní návrh dokumentu byl vůči ruské militarizaci oblasti nekompromisnější, schválená verze zprávy obsahuje jen několik vět týkajících se postoje vůči ruským aktivitám v regionu, které se evidentně minuly účinkem. I tak je nová rezoluce pokládána za pouhý jeden krok v dlouhém procesu vytváření politiky a budoucí legislativy. Nejenže postoj vůči ruským vojenským aktivitám v Arktidě je nejednoznačný, ale nejednoznačný je též úmysl Parlamentu a Mogheriniové posílit v Arktidě roli EU. Přestože oba návrhy politiky EU prosazují efektivní regionální multilaterální úmluvy, EU stále nemá status v Arktické radě a její pokus o získání statusu stálého pozorovatele v Arktické radě byl v roce 2015 Ruskem vetován kvůli protiruským sankcím ze strany Bruselu. Rusko evidentně nesdílí entuziazmus EU pro dialog a spolupráci v Arktidě. Bez ohledu na to, že oba dokumenty zdůrazňují touhu EU po spolupráci, chybí EU prostředky, kterými by jí dosáhla, a tak ani jeden z dokumentů nezmiňuje omezené pravomoci EU týkající se vytvoření arktické politiky.

Protikladný postoj v kontextu militarizace energeticky a geopoliticky významného regionu je nebezpečný, neboť pokud jeho charakter nebude ustanoven nyní, když se politiky teprve vytváří, bude mít Rusko pravděpodobně v budoucnu v Arktidě navrch a bude moci vytvářet nátlak na Evropu v problémech, které jsou pro ni důležité.

O autorovi: Carolin Laubre

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace