Díky vesmírným partnerstvím mají Čína a Rusko v souboji o vesmír náskok

Rusko a Čína posilují svou pozici ve vesmíru uzavíráním tzv. "vesmírných partnerství" především s chudými africkými a asijskými státy. V rámci těchto partnerství poskytují zemím pokročilou technologii a investice. Evropské a americké komerční společnosti nejsou schopny Kremlem a Pekingem podporovaným programům efektivně konkurovat. To může vést až ke změnám standardů využívání vesmíru ve prospěch Číny a Ruska. EU a USA musí urychleně najít odpověď na tyto aktivity. Překážkou jsou ale pravidla hospodářské soutěže a také nedostatek politické vůle aktivně situaci řešit.

Vesmír je v dnešní době strategickým prostorem, ve kterém se odehrává obrovské množství finančních transakcí, přenosů informací nebo se řídí komplexní vojenské systémy. Přesto se vesmírné bezpečnosti nedostává takové pozornosti, jakou by si vzhledem ke svému významu zasloužila. Přitom provázanost globální ekonomiky či obrany s vesmírnými technologiemi bude velmi pravděpodobně narůstat

Nejvýraznější aktéři mezinárodní politiky si roli vesmíru začínají uvědomovat a přizpůsobují jí své strategie. Rusko s Čínou v poslední době posilují své postavení na komerčním vesmírném trhu na úkor Evropy a USA. Oběma státům se daří v oblasti vesmíru dramaticky expandovat. Často díky přesně cíleným agresivním aktivitám. Jedním z důležitých nástrojů jsou tzv. “vesmírná partnerství” s třetími zeměmi.

Aktivity Číny v rámci iniciativy One Belt One Road, v Česku známé také jako Nová Hedvábná stezka na sebe v dnešní době poutají stále větší pozornost. Jedná se především o rozsáhlé infrastrukturní projekty financované z čínských půjček, které participující státy často uvádějí do dluhových pastí a stávají se následně vůči dalšímu čínskému tlaku zranitelnějšími. Čína však také vytváří tzv. Vesmírnou Hedvábnou stezku (Space Silk Road), v rámci které investuje do vývoje vesmírných programů především v chudých afrických a asijských zemích. 

Rusko není známé žádnou iniciativou typu One Belt One Road, což vyplývá především z ekonomické disproporce v porovnání s Čínou. Avšak právě v oblasti vesmírných partnerství i Rusko spolupracuje s řadou zemí, kterým bilaterálně nabízí své vesmírné know-how a financování.

 

Vesmírná partnerství

Rusko i Čína uzavírají se zeměmi, jako jsou Angola, Indonésie, Írán, ale i Bělorusko nebo Brazílie, vesmírná partnerství. Čína je díky své výraznější ekonomické síle v těchto aktivitách aktivnější než Rusko. V rámci těchto partnerství zemím obě velmoci nabízejí “balíčky” vesmírných programů. Tyto balíčky obsahují jak technologické know-how, tak i základní financování, pomoc při vyslání satelitů do vesmíru, dodání hardwaru nebo kvalifikovaného personálu. 

Taková nabídka je pro participující země velmi lákavá, jelikož rozvoj vesmírného programu přináší technologie, ke kterým by se jinak státy dostávaly jen velmi obtížně. Dále pak přitahuje kvalifikovanou pracovní sílu a má velký ekonomický potenciál, napomáhá posílení vztahů s mocností, se kterou spolupracuje, nebo zvyšuje státní prestiž na mezinárodním poli. Komerční západní firmy podobné podmínky nejsou schopné nabídnout. Důvodem je především častá platební neschopnost cílových zemí, a tedy rizikovost takové investice. Podobně problematické je i sdílení technologického know-how, které si řada zemí pečlivě střeží.

 

“Čína a Rusko uzavírají partnerství s očekáváním dlouhodobého vlivu na vesmírný sektor v participujících zemích, resp. v globálním měřítku.”

 

Čína a Rusko podobné zábrany nemají. Projekty platí skrz své státní nebo polostátní firmy, případně skrz státní instituce s očekáváním dlouhodobého vlivu na toto odvětví v participujících zemích, resp. v globálním měřítku. Cílené budování závislosti na ruské nebo čínské technologii a s tím spojená spolupráce na údržbě nebo dodávání náhradních dílů se začíná projevovat už nyní. 

O otázkách regulace vesmíru se rozhoduje v OSN, kde má každý stát jeden hlas. S přibývajícími ruskými a čínskými partnerstvími v oblasti vesmírné spolupráce čím dál větší počet států podporuje právě jejich snahy. V dohledné budoucnosti tak může být rusko-čínská koalice a s ní spolupracující státy schopné například prohlasovat nové mezinárodní standardy o ekonomickém, ale i vojenském využívání kosmického prostoru. Nové standardy tak budou odpovídat spíše potřebám Pekingu a Moskvy a mohou jít přímo proti zájmům Evropy nebo Spojených států.

 

“Změny ve využívání kosmu mohou vyústit ve zvýšení efektivity dezinformačních kampaní a nástrojů hybridního válčení obecně.”

 

Rusko v současné době vede vojenskou agresi proti Ukrajině a dezinformační kampaně po celé Evropě a ve Spojených státech. Změny ve využívání kosmu mohou vyústit ve zvýšení efektivity dezinformačních kampaní a nástrojů hybridního válčení obecně. Rusko se také dlouhodobě snaží získávat citlivé a strategicky důležité informace o svých protivnících. Změna pravidel využívání vojenských a špionážních satelitů by mohla jejich snahám významně pomoci. 

V případě Číny je problematická především hrozba rozšíření průmyslové špionáže, pomocí které Čína akceleruje svůj růst jak ve vojenské, tak i v ekonomické oblasti.

 

Limitované možnosti Západu

Otázkou zůstává, jestli jsou Evropa a Spojené státy schopné na tento vývoj efektivně reagovat. Jelikož jsou nucené se držet demokratických a tržně kapitalistických pravidel, není možné přímo financovat konkrétní komerční programy v zemích jejich zájmu podobným způsobem, jako to dělá právě Rusko a Čína. 

Některé státy, které s Ruskem a Čínou uzavírají vesmírná partnerství, jsou zároveň příjemci rozsáhlé rozvojové pomoci právě ze zemí EU či USA. Pokračování finanční pomoci by mohlo být podmíněno striktnějšími požadavky. Šlo by o jeden z nástrojů, jak omezit čínsko-ruské snahy o posílení svého vlivu ve světě. To je však zároveň jen těžko slučitelné s dalšími euroatlantickými cíli, jako je posilování ekonomiky těchto zemí a boj proti chudobě. 

V úvahu aktuálně nepřichází ani přímá finanční podpora národních vlád pro americké a evropské společnosti působící v odvětví vesmírných technologií. Překážkou je jak nedostatek politické vůle, tak pravidla hospodářské soutěže. Ani jedno Čínu s Ruskem neomezuje. Skrze polostátní firmy vynakládají na vesmírná partnerství značné finanční prostředky s cílem naplnit své geopolitické zájmy. 

 

“Evropská unie ani Spojené státy aktuálně nedisponují žádným skutečně efektivním nástrojem, kterým by byly schopny čínské a ruské snahy limitovat.”

 

Závěrem je nutno říci, že i když je problematika proliferace vesmírných technologií v zásadě pozitivní, přináší zároveň výzvy v podobě strategických investicí ze strany Číny a Ruska s cílem získat dominantní postavení na komerčním vesmírném trhu. Evropská unie ani Spojené státy aktuálně nedisponují žádným skutečně efektivním nástrojem, kterým by byly schopny čínské a ruské snahy limitovat. Prioritou by tak mělo být upravení vlastních pravidel pro strategické investice tak, aby umožnila svým firmám konkurovat ruským a čínským balíčkům. 

Možností je také striktnější podmiňování humanitární a rozvojové pomoci, je to však řešení značně kontroverzní a jdoucí proti některým hodnotovým základům euroatlantického společenství. Je také otázka, jestli by takový krok nevedl k rozkmotření s příjemci pomoci a jejich bližšímu náklonu k Číně a Rusku.

O autorovi: Pavel Hanosek

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace