Co můžeme očekávat od červencového summitu NATO?

Nadcházející summit NATO, který se bude konat 8. a 9. července ve Varšavě, se bude zaměřovat na posílení vojenské přítomnosti NATO na východě a jihu Evropy s cílem řešit nestabilitu způsobenou akcemi Ruska na Ukrajině a konflikty na Blízkém východě a v severní Africe. Posílení vojenské přítomnosti je jedním z plánovaných bodů jednání, co dalšího nalezneme na programu summitu?

Leadeři členských zemí by měli rozhodnout o budoucí podobě spolupráce mezi Evropskou unií a Severoatlantickou aliancí. Mělo by se jednat o posílení spolupráce v oblastech: kyberbezpečnosti a hybridního válčení, uprchlické krize a stabilizačních misí. Předpokládá se, že většina závazků, která bude z letošního summitu vyplývat, bude spíše taktické než strategické povahy.

Mnozí bezpečností experti pochybují o tom, zda plánované zesílení vojenské přítomnosti postačí k odrazení Ruska od jeho vojenských akcí. Je velmi nepravděpodobné, že budou schváleny jakékoli dlouhodobé obranné závazky na obou stranách Atlantiku v letošním roce, kdy se konají prezidentské volby ve Spojených státech amerických a Spojené království se potýká s výsledky referenda o vystoupení z Unie. Dalším zdrojem pochybností je pozastavení debat nad některými problémy stojícími v cestě dlouhodobé stabilitě na evropském kontinentě z důvodu napjatých vztahů mezi Severoatlantickou aliancí a Ruskem. Diskuze o způsobu zapojení Ruska do NATO, o dohodách o kontrole zbrojení či o osudu systému protiraketové obrany v Evropě bohužel na programu jednání není.

Ať již projednávané body budou mít pozitivní či na negativní vliv na Rusko, jedno je jasné – a to, že se stěžejním tématem summitu stane právě posílení vojenské přítomnosti NATO v pobaltských státech a v Polsku. Nasazení čtyř mnohonárodnostních praporů – tři v Pobaltí a jeden v Polsku, bylo dohodnuto na posledním zasedání ministrů obrany členských zemí NATO, které se konalo 13. a 14. června. Objevuje se zde však kritika mířící na smysl posílení vojenské přítomnosti, odpůrci upozorňují na fakt, že posílení vojenské přítomnosti nereaguje na hybridní způsob vedení války.  

Na Varšavském summitu se zástupci členských států NATO budou muset potýkat i s dalšími výzvami než s ruskou agresí. Palčivým tématem budou problémy vyplývající z konfliktů na Blízkém východě a v severní Africe. NATO se musí pokusit nalézt způsob, jak zamezit důsledkům těchto konfliktů jako je příliv uprchlíků a migrační krize, šíření násilného extrémismu, teroristické útoky na evropské a americké půdě či nárůst obchodu s lidmi a se zbraněmi, což bude jistě výzvou. Možným řešením by mohlo být rozšíření vojenské přítomnosti v oblasti Středozemního moře. Nicméně nedávné debaty na toto téma ukázaly rozpory mezi členskými státy. Například Francie, Itálie a Španělsko nepohlížejí na možnost přítomnosti NATO na jihu Evropy pozitivně. Někteří Evropané se také domnívají, že v případě rozšíření NATO na jih Evropy, by bylo o mnoho obtížnější dosáhnout dohody s Ruskem ohledně Sýrie.

Nejméně rozporuplným tématem jednání bude s největší pravděpodobností posílení intenzity spolupráce EU a NATO. Spolupráce se rozvíjí již několik poslední měsíců, můžeme tedy předpokládat její prohloubení.

Summit NATO 2016 není mnohými vykreslován pozitivně. Limity, které by se zde mohly objevit, jsou nejednotnost Aliance, nedostatečnost krátkodobých řešení a nejasnost podoby dlouhodobých řešení. Doufejme, že se ve Varšavě podaří tyto nedostatky překonat, anebo o nich alespoň bude vedena debata, která povede k  posunu. 

Celou analýzu si můžete přečíst na http://www.cidob.org/en/publications/publication_series/notes_internacionals/n1_152/nato_summit_2016_from_reassurance_to_deterrence_what_s_really_at_stake

O autorovi: Monika Tesařová

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace